ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.2808.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 2808/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelů a) R. K., b) I. K., a d) R. K., zastoupených Mgr. M. K., advokátem, za účasti společnosti Ž. G. a. s., zastoupené JUDr. P. Š., advokátem, o jmenování rozhodce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 119/2006, o dovolání navrhovatelů a), b) a d) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2008, č. j. 5 Cmo 56/2008-142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelé a), b) a d) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit společnosti Ž. G. a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 3.034,50 Kč, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání navrhovatelů a), b) a d) usnesení ze dne 26. října 2007, č. j. 29 Cm 119/2006-83, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na jmenování rozhodce pro řízení mezi nimi a obchodní společností Ž. G. a. s. o přezkoumání výše vypořádání v penězích za akcie zrušené obchodní společnosti Ž. a. s.
Napadené usnesení bylo zástupci dovolatelů doručeno dne 9. prosince 2008. Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání (§240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen o. s. ř./) tedy bylo pondělí 9. února 2009 (§57 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolatelé podali prostřednictvím svého zástupce tzv. blanketní dovolání, v němž v rozporu s ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. neuvedli, z jakých důvodů toto rozhodnutí napadají, dne 9. února 2009 (pouhá citace textu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. řádným uplatněním dovolacího důvodu není; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2005, pod číslem 31). Následně podáním ze dne 8. dubna 2009 své dovolání doplnili.
Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Jejím marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatelů pro vady spočívající v absenci důvodů, pro něž je usnesení odvolacího soudu napadáno, odmítl (§245 a §43 odst. 2 věta první o. s. ř.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 4.500,-Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 2.250,-Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatelů celkem 3.034,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu