ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2853.99.1
sp. zn. 29 Cdo 2853/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně: L., a. s., zast. advokátem, proti žalovanému: F.n.m.Č.r., zast. advokátem, o uzavření smlouvy, vedené u býv. Krajského obchodního soudu v Praze, nyní Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 247/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. srpna 1999 č. j. 1 Cmo 27/99-55, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl výše uvedeným napadeným rozsudkem, že I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje, II. Na náhradu nákladů odvolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na účet jeho zástupce 2.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a III. Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné.
V žalobě ze dne 19. 5. 1998 se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo uloženo uzavřít s ní smlouvu o prodeji privatizovaného majetku S.l. l. T. Žalobu opírala o výsledek veřejné soutěže, vyhlášené podle zák. č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů (tzv. „zákon o velké privatizaci\").
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 7. 1998 č. j. 48 Cm 247/98-16 žalobu zamítl. Vycházel především z usnesení vlády České republiky z 29. 4. 1998 č. 300, jímž bylo uloženo zrušit výsledek veřejné soutěže a změnit rozhodnutí o privatizaci z formy veřejné soutěže na formu bezúplatného převodu na město T. Ministerstvo financí ČR pak na základě toho vydalo nové rozhodnutí o privatizaci z 3. 6. 1998 č. j. 42/19417/98/LN. Soud prvního stupně uzavřel, s odkazem na ust. §11 zákona o velké privatizaci, že příslušný majetek dosud nebyl na F.n.m.Č.r. (dále též jen „F.\") převeden, přičemž F. řídí právě Ministerstvo financí.
Odvolání žalobkyně po přezkoumání podle §212 a §214 odst. 1 o. s. ř. neshledal odvolací soud důvodným.
Odvolací soud poukázal zejména na ustanovení §5, §12 odst. 3 a §10 odst. 3 zákona o velké privatizaci a na ustanovení zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o F.n.m., ve znění pozdějších předpisů, jakožto speciální zákonné úpravy v poměru k obecným úpravám v občanském a obchodním zákoníku. Odvolací soud dále odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČR pod č. 44/94 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 380/97 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 10, str. 437.
Odvolací soud konečně zdůraznil význam úpravy v ust. §10 odst. 7 a 8 a §11 odst. 1 a 2 zákona o velké privatizaci o změně rozhodnutí o privatizaci, kteréžto rozhodnutí taktéž nemůže podléhat soudnímu přezkumu.
Odvolací soud na základě uvedeného všechny argumenty odvolatelky odmítl a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ust. §219 o. s. ř. potvrdil.
Na návrh žalobkyně odvolací soud připustil dovolání podle §239 odst. 1 o. s. ř. pro otázky zásadního právního významu, obsažené v odvolání žalobkyně (č. l. 25), které dosud obecné soudy neřešily.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání ze dne 3. 11. 1999.
Dovolatelka uvádí, že žalovaný vyhlásil dne 24. 10. 1997 oznámením v Obchodním věstníku a Hospodářských novinách „Opakovanou obchodní veřejnou soutěž o nejvýhodnější návrh na uzavření smlouvy o prodeji privatizovaného majetku státního podniku S.l.l.T. č. PP 503 93/2001\"; jediným kritériem soutěže byla výše nabídnuté kupní ceny. Žalobkyně se soutěže zúčastnila a učinila v návrhu na uzavření smlouvy nabídku kupní ceny 301,000.100,- Kč a současně uhradila kauci jako část kupní ceny ve výši 22,000.000,- Kč podle podmínek vyhlášené soutěže. Dopisem ze dne 28. 11. 1997 č. j. 940/3079/97/So oznámil žalovaný žalobkyni, že vyhodnotil její soutěžní návrh jako vítězný a že žalobkyni vznikla povinnost zaplatit do 30 dnů doplatek kupní ceny 279,000.100,- Kč, příp. předložit doklad o finančním krytí tohoto doplatku. Žalobkyně předložila žalovanému několik dokladů, prokazujících finanční krytí doplatku, a to přísliby úvěrů od tří bank a finančních institucí, které žalovaný dne 9. 2. 1998 akceptoval. Ministerstvo zdravotnictví ČR však neuposlechlo jako zakladatel výzvy žalovaného k převodu privatizovaného majetku na žalovaný F. Vláda České republiky přijala dne 29. 4. 1998 usnesení č. 300, v němž podle bodu II.1. „se ukládá F.n.m.č.r. zrušit výsledek posledního kola veřejné soutěže\", což žalovaný oznámil žalobkyni dopisem ze dne 22. 5. 1998 s tím, že složená kauce bude převedena na účet žalobkyně. Usnesení vlády č. 300 bylo přijato přesto, že předchozí vládní usnesení č. 144/96 o veřejné obchodní soutěži již bylo naplněno tím, že byl vybrán vítěz proběhlé veřejné obchodní soutěže.
76
Dovolatelka dovozuje, že zrušení vítězství v obchodní veřejné soutěži, jak to učinil žalovaný s poukazem na posléze přijaté usnesení vlády, nemělo právní oporu ani ve vyhlášených podmínkách veřejné soutěže, ani v obchodním zákoníku či jiném zákoně, ale naopak byl tento právní úkon v rozporu s ustanoveními §281 an. obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „obch. zák.\") a tedy neplatný pro rozpor se zákonem. Oznámením o návrhu žalobkyně ze strany žalovaného jako vyhlašovatele došlo mezi žalobkyní a žalovaným ke vzniku smluvního vztahu. Usnesení vlády, které není právním předpisem, nemůže do smluvních vztahů jednostranně zasahovat. Žalobkyně trvala na uzavření smlouvy dopisy ze dne 9. 4. a 12. 5. 1998.
Žalobkyně dále uvádí, že ještě před vydáním zamítavého rozsudku soudu prvního stupně rozhodla ministryně zdravotnictví dne 7. 7. 1998 pod čj. KM 22812/98 o vyjmutí a převedení majetku s. p. S.l.l.T. na žalovaného. Žalovaný však závazek vycházející z vítězství žalobkyně v obchodní veřejné soutěži nesplnil a smlouvu o převodu privatizovaného majetku se žalobkyní neuzavřel.
Odvolací soud se ve svém rozhodnutí opírá o usnesení Ústavního soudu III. ÚS 380/97, kde se však jedná o jinou otázku - o možnost vybrat nejvýhodnější nabídku. Odvolací soud nevzal v úvahu, že v daném případě se nejedná o přímý prodej, ale o výsledek proběhlé obchodní veřejné soutěže na základě platného privatizačního rozhodnutí. Žalovaný oznámil žalobkyni vítězství ve veřejné obchodní soutěži, žalobkyně splnila všechny podmínky pro to, aby s ní žalovaný uzavřel smlouvu o převodu privatizovaného majetku a žalovaný sám splnění vyhlášených podmínek žalobkyní uznal.
Podle názoru žalobkyně povinností žalovaného jako vykonavatele rozhodnutí státního orgánu o privatizaci státního majetku bylo po oznámení výsledku veřejné obchodní soutěže uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu. V době, kdy Ministerstvo zdravotnictví ČR neuposlechlo výzvy žalovaného a nesplnilo předepsanou součinnost k převodu majetku, měl žalovaný na splnění této povinnosti trvat, neboť „nesouhlas organizace s privatizací určitého majetku jej nezbavuje povinnosti poskytnout příslušnému orgánu republiky zákonem požadovanou součinnost\" (rozhodnutí I. ÚS 18/96). Obchodní veřejná soutěž již byla ukončena a byl vyhlášen její vítěz a státní orgány nebyly proto oprávněny vydávat nová rozhodnutí o privatizaci, když již platné rozhodnutí o privatizaci bylo de iure realizováno. Žádný zákonný důvod pro změnu rozhodnutí o privatizaci ze dne 20. 8. 1996 nenastal a „nové\" rozhodnutí o privatizaci vydané Ministerstvem financí ČR dne 3. 6. 1998 pod čj. 42/19417/98/LN, které stanovilo metodu privatizace bezúplatným převodem majetku na město T., bylo v rozporu s ust. §10 zákona č. 92/1991 Sb. Takové rozhodnutí není vyloučeno ze soudního přezkumu. Soudy jsou oprávněny posuzovat, zda postup při obchodní veřejné soutěži odpovídá zákonu a zda lze vůbec změnit platné rozhodnutí o privatizaci, když již veřejná obchodní soutěž proběhla a byl vyhlášen její vítěz, který splnil všechny podmínky pro uzavření kupní smlouvy. Zákon o velké privatizaci nezná možnost zrušení rozhodnutí o privatizaci, pouze stanoví za určitých podmínek (§10 odst. 7 zákona) výjimečně možnost jeho změny. Ministerstvo financí ČR vydalo dne 3. 6. 1998 „nové\" rozhodnutí o privatizaci na majetek, o jehož privatizaci rozhodlo již dne 20. 8. 1996, aniž by toto původní rozhodnutí bylo nějakým právním aktem zrušeno. Je irelevantní, že rozhodnutí ministryně zdravotnictví odkazuje na rozhodnutí o privatizaci ze dne 3. 6. 1998, o privatizaci bylo rozhodnuto již rozhodnutím ze dne 20. 8. 1996. Po převodu privatizovaného majetku na žalovaného bylo jeho povinnosti jako právnické osoby soukromého práva uzavřít se žalobkyní jako vítězem veřejné soutěže kupní smlouvu. Pokud žalovaný „uposlechl nařízení nadřízeného orgánu\", jak uvedl, jednal v rozporu s článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Žalovaný uzavřel poté, kdy na něj přešel privatizovaný majetek, s obcí T. „smlouvu o bezúplatném převodu majetku do vlastnictví obce\" ze dne 10. 7. 1998, tato smlouva však nemůže být platným právním úkonem, protože se příčí dobrým mravům. Obě smluvní strany nebyly v dobré víře.
Dovolatelka má za to, že poškozen tímto jednáním byl jednak stát, kterému bylo znemožněno získat částku 301,000.100,- Kč, jednak žalobkyně, která nemůže s privatizovaným majetkem nakládat. Při převodu majetku státu je vyhlašovatelem F., když v ust. §11 zákona o velké privatizaci je upravena součinnost zakladatelského ministerstva. Vítězstvím v soutěži za podmínek ust. §286 a 287 obch. zák. dochází k vlastnímu uzavření smlouvy. V daném případě obchodní veřejná soutěž proběhla, avšak v důsledku zásahu orgánu veřejné moci a chování žalovaného bylo rozhodnuto o privatizovaném majetku podruhé a majetek nebyl na žalobkyni převeden, ač to bylo povinností žalovaného.
Se zřetelem na nesprávné právní posouzení věci navrhuje dovolatelka, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i související rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 9. 4. 2001 žalobkyně předložila jako doplnění dovolání „Kontrolní závěry\" Nejvyššího kontrolního úřadu mj. k privatizaci S.l.l.T.
Podle bodu 17, hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.\").
Nejvyšší soud jako soud dovolací přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, vymezeném z hlediska přípustnosti dovolání podle §239 odst. 1 o. s. ř. otázkami zásadního právního významu, vyslovenými dovolatelkou a odvolacím soudem, a to: 1. Zda výsledek veřejné soutěže o nejvhodnější návrh na uzavření smlouvy o prodeji privatizovaného majetku vyhlášené v souladu s ust. §281 a násl. obch. zák. může být F. ignorován jen proto, že F. v době vyhlášení soutěže majetek nedržel. 2. Zda příslušný orgán rozhodující o privatizaci může v době, kdy je již znám vítěz soutěže, měnit původní rozhodnutí o privatizaci. 3. Zda rozhodnutí, kterým se mění původní rozhodnutí o privatizaci, musí či nemusí splňovat podmínky §10a zákona o velké privatizaci.
Dovolání není důvodné.
Z hlediska uvedeného vymezení předmětu dovolacího přezkumu jsou rozhodná především ta skutková zjištění, které učinily soudy prvního a druhého stupně, jež se týkají opakované obchodní veřejné soutěže ve smyslu ust. §281 an. obch. zák., která se v daném případě uskutečnila a ty právní závěry, které se k této veřejné soutěži vztahují.
77
Na základě původního rozhodnutí o privatizaci, vydaného Ministerstvem financí ČR dne 20. 8. 1996 pod čj. 42/41643/96/LN (PP 50393, SPJ 2001) v souladu s usnesením vlády ČR ze dne 21. 2. 1996 č. 144, o privatizaci předmětného majetku formou veřejné soutěže, vydal žalovaný F. „schválení podmínek obchodní veřejné soutěže\" ze dne 24. 10. 1997 čj. 940/2832/97/Sv, jímž schválil „podmínky opakované obchodní veřejné soutěže o nejvhodnější návrh na uzavření smlouvy o prodeji privatizovaného majetku státního podniku S.l.l.T.\". Tyto „Podmínky\" odkazují na ust. §281 a násl. obch. zák., v čl. III. prohlašují závazný obsah zamýšlené smlouvy o prodeji privatizovaného majetku, který je uveden v příloze č. 1 k těmto podmínkám, za nedílnou součást „Podmínek\", od nichž se nemůže účastník ve svém návrhu odchýlit, dále jsou v „Podmínkách\" obsaženy podmínky účasti a způsob a lhůta podávání návrhů, přičemž podle čl. V. bod 1. jediným kriteriem pro výběr nejvhodnějšího soutěžního návrhu je nabídnutá výše kupní ceny účastníkem soutěže při splnění všech vyhlášených podmínek soutěže, v témže článku je pak stanovena orientační cena nabídky 223,177.000,- Kč s tím, že nejde o cenu minimální. Dále je ve spise jako součást podmínek obsaženo vyhlášení opakované obchodní veřejné soutěže F. ve smyslu vyhlášených podmínek a smlouva (návrh) č. ......./97 o prodeji privatizovaného majetku, uzavřená dle zákona č. 91/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, v platném znění, jejímž „podkladem\" podle čl. II. je mj. aktualizovaný privatizační projekt č. 50393 k 31. 12. 1996, dále rozhodnutí o privatizaci, rozhodnutí prodávajícího o schválení podmínek obchodní veřejné soutěže a konečně rozhodnutí zakladatele o převodu privatizovaného majetku na prodávajícího. Předmět smlouvy je vymezen s odkazem na rozhodnutí o privatizaci. Soupis nemovitého majetku je uveden v příloze č. 1 této smlouvy.
Podle uvedených „Podmínek\" lhůta pro podávání soutěžních návrhů končila dnem 25. 11. 1997, vyhlašovatel podle čl. IX. vybere nejvhodnější návrh a oznámí jeho přijetí nejpozději do 12. 12. 1997. Osoba, jejíž návrh byl vyhlašovatelem vybrán jako nejvhodnější, se stává vítězem soutěže.
V oznámení o přijetí vybraného návrhu ze dne 28. 11. 1997 č. j. 940/3079/97/So žalovaný vyhodnotil žalobkyni jako vítěze veřejné soutěže (za nabídnutou kupní cenu 301,000.100,- Kč).
Z uvedeného skutkového stavu, zjištěného soudy prvního stupně a odvolacím, z nichž dovolací soud vychází, vyplývá právní závěr, že mezi žalovaným a žalobkyní se jednalo o uzavření smlouvy v obchodní veřejné soutěži ve smyslu ust. §281 a násl. obch. zák. (zejména též §287 odst. 1 cit. zákona), když takto uzavíraná smlouva mezi účastníky vykazovala zákonem předepsané obsahové a formální náležitosti včetně předmětu plnění a kupní ceny (porov. ust. §282 odst. 1 cit. zák.). Žádnou další smlouvu o převodu (prodeji) předmětného majetku nebylo mezi účastníky namístě uzavírat resp. zamýšlet k uzavření. Uzavíraná smlouva byla způsobilá též k převodu vlastnického práva k nemovitému majetku, který byl privatizován v rámci prodeje části podniku S.l.l.T. a obsahovala-li smlouva předepsané údaje (porov. ust. §7 zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů a §19 odst. 3 zákona o velké privatizaci), byla způsobilým podkladem též pro zápis do katastru nemovitostí záznamem.
Pro uzavření předmětné smlouvy však musel být v daném případě splněn právně významný předpoklad.
Předpokladem prodeje privatizovaného majetku uskutečňovaného F. na základě smlouvy uzavřené s kupujícím (ust. §14 odst. 1 zákon o velké privatizaci) je skutečnost, že privatizovaný majetek přešel na F., v předmětném případě vynětím části majetku podniku rozhodnutím zakladatele (ust. §11 odst. 1 a 2 zákona o velké privatizaci), protože F. může převést privatizovaný majetek na nabyvatele jen tehdy, pokud s tímto majetkem disponuje právem vlastníka; pouze v takovém případě může přejít vlastnické právo k majetku na nabyvatele dnem sjednané účinnosti smlouvy (ust. §19 odst. 3 cit. zákona). Nevyjme-li zakladatel na základě privatizačního rozhodnutí část majetku podniku ke dni určenému F. a nepřejde-li proto takto privatizovaný majetek na F. v souladu s ustanoveními §11 odst. 1 a 2 cit. zákona, poruší zakladatel zákonem stanovenou povinnost. Nebyla-li však za této situace účinnost smlouvy mezi F. a nabyvatelem odložena do doby přechodu vlastnického práva na F. - a tak tomu v daném případě nebylo - nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy (zde v obchodní veřejné soutěži).
Je nutno dále zdůraznit, že v době rozhodování soudů prvního stupně a odvolacího se žalobkyně nemohla domáhat uzavření smlouvy, poněvadž žalovaný v té době nedisponoval privatizovaným majetkem právem vlastníka v souladu s původním rozhodnutím o privatizaci. V zákonné úpravě chybí ustanovení pro případ nabytí nemovitosti od nevlastníka, pro takové řešení by musela svědčit zvláštní úprava v zákoně o velké privatizaci, přičemž obecná zákonná úprava pro takový případ neexistuje.
Přesto je namístě zdůraznit, že tím vším není dotčen případný nárok žalobkyně na náhradu škody z důvodu porušení obecně závazných právních předpisů popř. pro nesprávnost úředního postupu.
Z uvedeného nicméně plyne, že pokud F. s předmětným majetkem nedisponoval právem vlastníka, byla smlouva v obchodní veřejné soutěži mezi žalovaným a žalobkyní absolutně neplatná, neboť jejím předmětem bylo plnění nemožné (ust. §37 odst. 2 obč. zák.).
Tím je dána odpověď na první položenou otázku zásadního právního významu, jak je shora formulována.
Pokud jde o další dvě položené otázky, není je soud oprávněn řešit, poněvadž by se jednalo o přezkoumání rozhodnutí o privatizaci soudem, které je podle §10 odst. 3 zákona o velké privatizaci nepřípustné.
Dovolacímu soudu z uvedených důvodů nezbylo, než dovolání zamítnout, poněvadž napadenému rozhodnutí nelze vytknout nesprávnost (ust. §243b odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
78
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ust. §142 odst. 1 a §151 odst. 1 v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně neměla jako dovolatelka úspěch, žalovanému podle obsahu spisu náklady v řízení o dovolání, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. září 2001
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu