ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.2927.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2927/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v konkursní věci dlužnice S. - P., společnosti s ručením omezeným, zastoupené JUDr. Z.R., advokátem, o návrhu věřitelů a/ PhDr. V. V., zastoupeného Ing. I. Z., b/ JUDr. J. Z., jako správce konkursní podstaty úpadkyně K. B., a. s., c/ J. - P. V., a. s., a d/ C. F. L.., za účasti K. s. z. v O ., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 K 29/96, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. dubna 2007, č. j. 1 Ko 111/2005 - 1541, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 9. března 2005, č. j. 20 K 29/96-1025, prohlásil Krajský soud v Ostravě k návrhu věřitelů (a/ PhDr. V. V., b/ JUDr. J. Z., c/ J. - P.V., a. s. a d/ V. z. p. Č. r.) konkurs na majetek dlužnice S. - P., společnosti s ručením omezeným.
Soud - odkazuje na ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - dospěl k závěru, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti.
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením (jednaje na místě navrhující věřitelky d/ z titulu procesního nástupnictví již se společností C.F. L..) potvrdil usnesení soudu prvního stupně, zdůrazňuje mimo jiné, že řada (rozebíraných) pohledávek vůči dlužnici byla splatná ještě před prvním prohlášením konkurs na majetek dlužnice (před 6. dubnem 1999).
Dlužnice podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř., požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Dovolání, jež směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o prohlášení konkursu, může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř. a v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O případ podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. však v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Nejvyšší soud nemá.
V rovině uplatněných dovolacích důvodů dovolatelka argumentuje dovolacím důvodem uvedeným v §241a odst. 3 o. s. ř., jenž (podle výslovné dikce označeného ustanovení) u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen prostřednictvím §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici a pro jehož prověření tedy dovolání ani připustit nelze (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
V mezích dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. pak dovolatelka argumentuje jen délkou řízení před soudy nižších stupňů, tím, že v době zahájení konkursního řízení v úpadku nebyla a tím, že její úpadek byl způsoben činností soudů a správce její konkursní podstaty (zjevně ve vazbě na první prohlášení konkursu). V situaci, kdy dovolání nezpochybňuje závěr o tom, že dovolatelka byla v úpadku v době druhého prohlášení konkursu na její majetek, je zbytečné zabývat se meritorně argumenty v něm obsaženými. Dovolání se ostatně ani nepokouší v rovině právní jakkoli popřít argumentaci odvolacího soudu, který v napadeném usnesení k obdobným odvolacím námitkám s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu vysvětlil, že rozhodným pro posouzení dlužníkova úpadku je, zda tento úpadek byl osvědčen a podmínky pro prohlášení konkursu existovaly ke dni prohlášení konkursu, a že důvody, pro které se dlužník do úpadku dostal, nejsou pro výsledek řízení určující.
Připustit dovolání za účelem opakování judikatorních závěrů, s nimiž dovolatelka ani nepolemizuje, se Nejvyššímu soudu její zbytečným.
To platí tím spíše, jestliže dovolatelka (vycházejíc z chybného úsudku, že dovolání je - podle §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. - přípustné bez dalšího) nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení (neoznačuje) žádnou otázku, z níž by (podle ní) bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. února 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu