ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.2936.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2936/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J.T., , proti žalované R. V., zastoupené JUDr. K. M., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 123/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. prosince 2006, č. j. 4 Cmo 332/2006-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. prosince 2006, č. j. 4 Cmo 332/2006-63, potvrdil rozsudek ze dne 25. ledna 2006, č. j. 20 Cm 123/2005-32, jímž Krajský soud v Brně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 9. září 2005, č. j. 20 Sm 6/2005-17, kterým uložil žalované zaplatit žalobci 220.000,- Kč s 6% úrokem od 25. listopadu 2004 do zaplacení, směnečnou odměnu 726,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud - odkazuje na ustanovení čl. I §10 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) - přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož se žalované prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. Přitom zdůraznil, že existenci blankosměnek směnečný zákon předpokládá, přičemž bylo na žalované, aby prokázala, že šlo o blankosměnku, která byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením. „To také předpokládá, aby žalovaná tvrdila a prokázala, jaký byl obsah ujednání o tom, jak má být směnka vyplněna. Uvedla-li, že žádná dohoda o vyplnění směnky neexistovala, nemohla ani za situace, kdyby prokázala, že šlo o blankosměnku, což se jí nepodařilo, se svými námitkami uspět“.
Maje za nevýznamnou výhradu, podle níž se žalovaná nachází ve špatné finanční situaci a považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné i v závěrech ohledně neunesení důkazního břemene co do podpisu směnky v nouzi a pod nátlakem, shledal odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítajíc nesprávné právní posouzení věci.
Dovolatelka opakuje, že směnka byla podepsána „bianco“, přičemž „směnečná částka ve skutečnosti činila 150.000,- Kč a směnka byla dodatečně vyplněna na částku 220.000,- Kč“. Uvedenou skutečnost se pak dověděla až poté, kdy „byla (půjčka) směnka zažalována a za těchto okolností lze „půjčku považovat za lichvu“. Dále namítá, že směnka je neplatná pro rozpor údajů platebního místa a domicilu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že závěry, na nichž právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá (viz aplikace a výklad ustanovení čl. I §10 směnečného zákona), za zásadně významné nepovažuje a námitka neplatnosti směnky pro rozpor platebního místa a domicilu nebyla uplatněna ve lhůtě pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (§175 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu