Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 03.10.2007, sp. zn. 29 Cdo 2967/2007 [ rozsudek / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.2967.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.2967.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 2967/2007 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce Mgr. J. L., jako správce konkursní podstaty úpadkyně J. spol. s r. o., zastoupeného advokátem, proti žalované H. P., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 10.931.467,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. 11 Cm 141/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 11 Cmo 327/2006-100, takto: Rozsudek Vrchního soudu v P. ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 11 Cmo 327/2006 100 a rozsudek Městského soudu v P. ze dne 28. července 2004, č. j. 11 Cm 141/2002-42, se s výjimkou výroku, jímž, soud prvního stupně zastavil řízení ohledně 6% na úrocích z prodlení, zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Ve výroku označeným rozsudkem pro zmeškání ze dne 28. července 2004 Městský soud v P. uložil žalované (H. P.) zaplatit žalobci (správci konkursní podstaty úpadkyně J. spol. s r. o.) částku 10.931.467,- Kč se čtyřprocentním úrokem z prodlení od 8. srpna 2002 do zaplacení (bod I. výroku) a zastavil řízení ohledně 6% na úrocích z prodlení (bod II. výroku). K odvolání žalované Vrchní soud v P. rovněž ve výroku označeným rozsudkem ze dne 22. listopadu 2006 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé. Odvolací soud se stejně jako soud prvního stupně zabýval omluvou zástupce žalované učiněnou telefaxovým podáním dne 27. července 2004 (jehož originál byl soudu předložen 28. července 2004 v 10.00 hod.), kterou rovněž neměl za důvodnou (vycházeje především z usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 38/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále též jen „R 38/2000“/). Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), namítajíc, řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř.) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Naplnění dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. spatřuje dovolatelka v tom, že její zástupce obdržel k prvnímu jednání ve věci 15. července 2004 a jednání se konalo 28. července 2004. Jelikož šlo o spor vyvolaný konkursem, nebyla dodržena třicetidenní lhůta od doručení k prvnímu jednání (§115, §118b o. s. ř.) a neměl být proto vydán rozsudek pro zmeškání (§153b o. s. ř.). Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. je podle dovolatelky dán proto, že rozsudek pro zmeškání nebyl důsledkem neomluveného zmeškání prvního jednání. V tomto ohledu dovolatelka - odkazujíc na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05 (tento nález byl uveřejněn ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 38, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 163) - uvádí, že její právní zástupce se k prvnímu jednání ve věci řádně omluvil a že rozsudek pro zmeškání neměl být vydán ani s přihlédnutím k její předchozí procesní aktivitě (vyjádření k žalobě z 13. února 2000). Se zřetelem k bodům 2 a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005. Argumentaci, podle které šlo spor vyvolaný konkursem, připíná dovolatelka k dovolacímu důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., pro který dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nelze připustit (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Z obsahového hlediska však jde o kritiku správnosti napadeného rozhodnutí v rovině zkoumání předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání (§153b odst. 1 o. s. ř.), tedy o uplatnění (pro posouzení přípustnosti dovolání způsobilého) dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Pro řešení této otázky shledává Nejvyšší soud dovolání také přípustným, a to se zřetelem ke své dosavadní judikatuře, z níž napadené rozhodnutí nevychází. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení §115 o. s. ř., předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně deset dnů a ve věcech uvedených v §118b nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat. Dle ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř. Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§45b) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů a ve věcech uvedených v §118b nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Ustanovení §118b odst. 1 pak zmiňuje ve výčtu věcí podléhajících tzv. zákonné koncentraci řízení také spory vyvolané konkursem. Jak se podává ze žaloby a jak v napadeném rozsudku zmiňuje i odvolací soud, předmětem sporu byl požadavek správce konkursní podstaty na vydání peněžité náhrady za plnění z neúčinného právního úkonu ve smyslu ustanovení §15 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZKV“). Spory vyvolanými konkursem (tzv. incidenčními spory) jsou spory, které ve vlastním konkursním řízení nelze řešit (samo pro jejich řešení není způsobilé, protože sleduje jiný cíl, jímž je určité uspořádání právních vztahů), ač je podstatně ovlivňují, a k nimž by - nebýt konkursu - nedošlo (srov. k tomu body I. a XIV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 170 /346/ a str. 192 /368/). Tomuto pojetí odpovídají - jak Nejvyšší soud uzavřel ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. června 2007, Opjn 8/2006, uveřejněném pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - i spory vyvolané neúčinností právních úkonů dlužníka ve smyslu ustanovení §15 ZKV. Soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích shodně vyšly z toho, že předvolání k jednání bylo žalované (jejímu zástupci s procesní plnou mocí) doručeno 15. července 2004 a první jednání se konalo 28. července 2004. Z výše uvedeného plyne, že požadavek, aby předvolání k prvnímu jednání bylo žalované doručeno nejméně třicet dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (jelikož šlo o věc ve smyslu ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř., konkrétně o spor vyvolaný konkursem), naplněn nebyl a v intencích ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř. tak chyběl základní předpoklad pro vydání rozsudku pro zmeškání. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů včetně závislých výroků o nákladech řízení (§242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), s výjimkou výroku, jímž, soud prvního stupně zastavil řízení ohledně 6% na úrocích z prodlení) a potud vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.). S přihlédnutím k tomu, že rozhodnutí soudů nižších stupňů neobstála již z výše popsaných příčin, pokládal Nejvyšší soud za zbytečné zkoumat přípustnost, případně (následně) důvodnost, dovolání v rovině argumentace, kterou dovolatelka výslovně připíná k dovolacímu důvodu dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 3. října 2007 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/03/2007
Spisová značka:29 Cdo 2967/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.2967.2007.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:B
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28