ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3038.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3038/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadce Č. P. , zastoupeného Mgr. Janem Harcubou, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Okružní 280, PSČ 293 01, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. K 158/95, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. března 2009, č. j. 1 Ko 207/2008-812, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 18. srpna 2008, č. j. K 158/95-799, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „konkursní soud“) zamítl námitky České republiky - České správy sociálního zabezpečení, Krajské správy sociálního zabezpečení pro Liberecký kraj (bod I. výroku) a úpadce (bod II. výroku) proti konečné zprávě o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (dále též jen „konečná zpráva“). Dále schválil konečnou zprávu (bod III. výroku), podle které činí:
1/ celkové příjmy 19.724.153,74 Kč,
2/ odměna správce konkursní podstaty včetně daně z přidané hodnoty 3.048.421,- Kč,
z čehož JUDr. Tandlerovi (bývalému správci konkursní podstaty - dále též jen „bývalý správce) náleží 1.578.355,- Kč a PROF – konkursní správce v. o. s. (stávající správce konkursní podstaty – dále též jen „stávající správce“) náleží 1.470.066,- Kč, přičemž na zálohách nebylo vyplaceno ničeho,
3/ hotové výdaje správce konkursní podstaty 1.711.046,52 Kč, z čehož výdaje bývalého správce spojené se správou a provozem podniku činí 1.691.995, 92 Kč a výdaje stávajícího správce 19.050,60 Kč,
4/ další výdaje bývalého správce 5.395.285,- Kč a „ostatní“ 50.000,- Kč,
5/ soudní poplatek 197.242,- Kč,
6/ částka rozdělená při částečném rozvrhu 350.106,- Kč,
7/ odměna vyrovnacího správce 64.841,60 Kč,
8/ předpokládané výdaje související s rozvrhem 20.000,- Kč,
9/ předpokládaná částka určená k uspokojení věřitelů v rozvrhu 9.455.025,84 Kč, z čehož pro věřitele první třídy je vyhrazena částka 0,- Kč a pro věřitele druhé třídy částka 6.004.521,24 Kč.
A konečně konkursní soud uložil stávajícímu správci, aby do 30 dnů od právní moci usnesení připravil rozvrh (bod IV. výroku).
K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.
Odvolací soud - vycházeje z ustanovení §29 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - uzavřel, že z námitek, jež úpadce vznesl proti konečné zprávě podáními z 1. srpna 2008 a 6. srpna 2008 jsou ve smyslu §29 odst. 2 ZKV včasné pouze ty, jež byly uplatněny podáním z 1. srpna 2008. V tomto ohledu však jde o námitky, se kterými se jako s neopodstatněnými správně vypořádal konkursní soud.
Doplnil dále, že ani v průběhu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by dokázalo „otřást“ správností usnesení konkursního soudu, přičemž odvolatel ani při jednání o konečné zprávě nebyl schopen konkretizovat, kterých konkrétních věcí se týkaly jeho výhrady vůči prodeji majetku.
Odvolací soud se rovněž ztotožnil s konkursním soudem ohledně rozdělení odměny mezi bývalého a stávajícího správce, maje daný poměr za přiměřený a odpovídající důvodům, pro které byl bývalý správce zproštěn funkce.
K výhradám, týkajícím se vypořádání společného jmění manželů (úpadce a jeho manželky) a následného prodeje odtud pocházejících věcí správcem konkursní podstaty, odvolací soud uvedl, že odvolatel jejich prostřednictvím nehájí zájmy konkursní podstaty, nýbrž zájem svých dětí a manželky (k čemuž jsou ovšem tyto osoby povolány samy).
Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, v němž nejprve předkládá dovolacímu soudu vlastní skutkovou verzi průběhu konkursního řízení, k níž označuje důkazy (“příl. č. 1 až příl. č. 7“).
Posléze úpadce dovoláním namítá, že jak uváděl již v podání z 9. září 2008, nebyly zohledněny jeho námitky a veškerá podání obsažená ve spise.
Má dále za to, že nelze akceptovat názor odvolacího soudu, podle něhož se konkursní soud dostatečně vypořádal se všemi námitkami a nevyšlo najevo nic, co by mohlo „otřást“ správností rozhodnutí konkursního soudu. Podle dovolatele též nelze přijmout stanovisko soudu týkající se jeho neschopnosti určit, kterých konkrétních věcí se týkají jeho výhrady proti prodeji majetku konkursní podstaty. K tomu uvádí, že veškerá tvrzení dokládal při jednání samém i v celém průběhu řízení „zcela konkrétními listinnými důkazy“, jež soudkyně neuznala. Usuzuje, že mu zcela jistě nelze dávat za vinu, že neopodstatněnými průtahy bývalého správce se řízení protáhlo na více než deset let a že stávající soudkyně je několikátým soudcem, jenž se věcí zabývá. S napadeným usnesením nesouhlasí ani v tom, že by nebrojil proti prodeji věcí za nízkou cenu, zdůrazňuje, že po celou dobu řízení ve všech svých podáních neustále poukazuje na nestandardní postup bývalého správce, netransparentnost jeho kroků a prodeje mimo evidenci podstaty. Dodává, že nebrání členy své rodiny, nýbrž po celou dobu poukazuje na činnost bývalého správce při zahájení i vlastní realizaci konkursního řízení.
Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolání směřuje i proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu ve výrocích I. a II. o zamítnutí námitek. Body I. a II. výroku usnesení konkursního soudu však mají povahu výroku o předběžné otázce (o důvodnosti, popřípadě včasnosti, námitek proti konečné zprávě), ve vztahu k následujícím bodům výroku téhož usnesení o schválení konečné zprávy. Jinak řečeno, to že námitky proti konečné zprávě a proti vyúčtování hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty nejsou opodstatněné, popřípadě, že jsou opožděné, se projeví ve výroku usnesení o schválení konečné zprávy a hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty.
Odvolací soud sice pochybil, jestliže uvedené výroky jako zbytečné neodklidil (bez náhrady nezrušil), ani tato okolnost však nemění ničeho na tom, že podstatné je, zda došlo ke schválení konečné zprávy a hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty a nikoli to, že konkursní soud řešil výrokem to, co mělo zůstat vyhrazeno (jen) důvodům usnesení o schválení konečné zprávy a hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty (srov. k tomu např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Odo 1802/2006, ze dne 23. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 3638/2008 a ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1348/2009, veřejnosti dostupných na webových stránkách Nejvyššího soudu ). Bod I. výroku usnesení konkursního soudu se nadto dovolatele netýká.
Dovolání je dále především skutkovou polemikou se závěry napadeného usnesení, jíž je vyhrazen dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž ovšem dovolatel u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen prostřednictvím ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Ve zbývajícím rozsahu, v částech, jež jsou prostým popřením správnosti závěrů obsažených v napadeném usnesení, neotevírá dovolání žádnou otázku zásadního právního významu, přičemž dovolatel sám (ač zastoupen advokátem a ač v napadeném usnesení řádně poučen o podmínkách přípustnosti dovolání) žádnou takovou otázku ani neformuluje. Důvod odpovídat na otázky, které mu dovoláním ani nebyly položeny, Nejvyšší soud za daného stavu věci nemá.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. července 2011
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu