ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3141.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 3141/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce M. S. , zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 4, Michelská 699/81, PSČ 141 00, proti žalovaným 1/ B. V. , zastoupenému JUDr. Petrem Cardou, advokátem, se sídlem ve Svitavách, Pod Věží 121/3, 2/ JUDr. J. Z., 3/ Ing. Z. H. , 4/ JUDr. M. R. a 5/ JUDr. R. K. , o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 49/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. dubna 2011, č. j. 22 Co 516/2010-208, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.509,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce prvního žalovaného.
III. Žalobce a druhý až pátý žalovaní nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 23. července 2010, č. j. 4 C 49/2009-104, Okresní soud ve Svitavách:
1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (úpadce) domáhal vůči prvnímu žalovanému určení, že je vlastníkem nemovitostí označených ve výroku (bod I. výroku).
2/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal toho, aby prvnímu a pátému žalovanému bylo uloženo podat ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku návrh na odstranění všech skutečností zapsaných na základě návrhu na vklad, podaného pátým žalovaným, v označeném katastru nemovitostí (bod II. výroku).
3/ Odmítl žalobu v rozsahu, v němž směřovala vůči druhé žalované až čtvrtému žalovanému (bod III. výroku).
4/ Rozhodl o nákladech řízení (body IV. až VII. výroku).
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích potvrdil rozsudek okresního soudu s výjimkou bodu IV. výroku (první výrok), změnil jej v bodě IV. výroku (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce „v plném rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu i v bodech V. až VII. výroku o nákladech řízení, proti druhému výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v bodě IV. výroku o nákladech řízení a proti třetímu a čtvrtému výroku napadeného rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 o. s. ř., ve spojení ustanovením §218 písm. c/ o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu i v bodě III. výroku o odmítnutí žaloby, je bez dalšího přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř. (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněného pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud je nicméně odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Žádný z dovolacích argumentů totiž nebrojí proti závěru o vadách žaloby, jež bránily jejímu věcnému projednání vůči druhé žalované a třetímu a čtvrtému žalovanému.
A konečně, v rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu v bodech I. a II. výroku o zamítnutí žaloby, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel - ač zastoupen advokátem - dovolací argumentaci výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Dovolání zahrnuje obsáhlý (pro posouzení přípustnosti dovolání a dovolacích důvodů ovšem bezcenný) popis průběhu konkursního řízení úpadce. Odvolacímu soudu samotnému pak dovolatel vytýká, že jeho rozsudek je zmatečný. Zmatečnostní vady řízení však nejsou způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení §241a o. s. ř. (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro založení přípustnosti dovolání prostřednictvím ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je tudíž tato námitka právně bez významu.
Dovolání je jinak jen polemikou se skutkovými závěry odvolacího soudu o účinném prohlášení konkursu na majetek žalobce a účinném ustanovení správců konkursní podstaty žalobce (žaloba je založena na tom, že žalobce popírá účinné prohlášení konkursu na svůj majetek). Skutkový dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. však dovolatel u dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici (srov. přímo dikci §241a odst. 3 o. s. ř.) a jeho prostřednictvím tedy přípustnost dovolání založit nelze.
Pro úplnost zbývá dodat, že samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Nejvyšší soud tudíž dovolání i v tomto rozsahu odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 o. s. ř., ve spojení ustanovením §218 písm. c/ o. s. ř., jako nepřípustné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.
Náklady prvního žalovaného v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 24. srpna 2011). S přihlédnutím k době započetí úkonu právní služby přísluší advokátce žalované odměna podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „advokátní tarif“); srov. §8 odst. 1 advokátního tarifu a přechodné ustanovení obsažené v článku II vyhlášky č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
Advokátu prvního žalovaného přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu).
V rozsahu týkajícím se prvního žalovaného je spor o určení vlastnictví ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje (pro rozhodnou dobu) za tarifní hodnotu (při absenci ověřitelného údaje o ceně nemovitostí) částka 25.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2.100,- Kč.
V rozsahu, v němž dovolatel vůči prvnímu žalovanému dále požadoval splnění povinností specifikovaných v bodě II. výroku rozsudku okresního soudu, jde ve smyslu §9 odst. 1 advokátního tarifu o věc, jejíž hodnotu nelze vyjádřit v penězích, takže se považuje za tarifní hodnotu částka 5.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 3. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 1.000,- Kč, ze které polovina ve smyslu §12 odst. 3 advokátního tarifu činí 500,- Kč.
Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč a s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 609,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal prvnímu žalovanému k tíži žalobce celkem částku 3.509,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010.
U ostatních žalovaných žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu