ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3234.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3234/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně ROBOT OSTRAVA spol. s r. o. , se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Husova 1285/2, PSČ 702 00, identifikační číslo 41034961, zastoupené JUDr. Pavlem Lasákem, advokátem, se sídlem v Opavě, Masařská 3, PSČ 746 01, proti žalované JUDr. M. Š ., advokátce, se sídlem v Ostravě, J. Skupy 1703/2, PSČ 708 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce Ing. Stanislava Zídka, narozeného 14. března 1959, o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 184/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. února 2009, č. j. 9 Cmo 225/2008-191, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek ze dne 11. června 2008, č. j. 9 Cm 184/2002-157, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o vyloučení spoluvlastnického podílu v rozsahu 233/10000 na ve výroku specifikované nemovitosti.
Proti usnesení odvolacího soudu - a to výslovně proti všem jeho výrokům - podala žalobkyně dovolání, v němž popisuje průběh jednání před soudem prvního stupně a namítá, že „při řízení před Krajským soudem v Ostravě byly zcela opomenuty důkazy, a to svědecké výpovědi statutárních orgánů“. Odvolacímu soudu dále vyčítá, že nebyl připuštěn důkaz odstoupením od smlouvy.
Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „o. s. ř.“).
V části, v níž dovolatelka napadá výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, dovolání není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti té části prvního výroku rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nepředkládá.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
V řešení otázky tvrzeného opomenutí důkazů výpověďmi statutárních orgánů Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zásadně významným po stránce právní z hlediska výše uvedených kritérií neshledává, když by mohla mít význam jen ve spojení s připuštěním důkazu listinou (odstoupením z 19. července 1994). Důvod připustit dovolání za účelem věcného prověření otázky, zda důkaz označenou listinou mohl být proveden (vzhledem k dikci §118b o. s. ř.), pak Nejvyšší soud též neměl; závěr odvolacího soudu, že šlo o opožděný důkazní návrh, je plně v souladu s jednoznačnou dikcí zákona a argument, že má jít o důkaz, který dovolatelka mohla předložit (ve smyslu měla důvod předložit) až poté, co se seznámila s rozsudkem Nejvyššího soudu v jiné věci, podle jehož závěrů takový důkaz mohl být pro věc podstatný, jde zjevně proti textu §118b o. s. ř. Závěr, že důkaz, který účastník včas neuvedl proto, že jej nepokládal za pro věc významný, není důkazem, který účastník nemohl bez své viny včas uvést, je v daných souvislostech závěrem triviálním.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
K žádosti dovolatelky o odložení vykonatelnosti rozsudku napadeného dovoláním se s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 83/2007 2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek doplňuje, že vykonatelnost rozsudku, jímž byla zamítnuta vylučovací žaloba podle §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, nelze odložit podle §243 o. s. ř.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. října 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu