ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3246.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3246/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně ZELENÁ DATA CZ s. r. o. , se sídlem v Brně – Maloměřicích, Jarní 1064/44g, PSČ 614 00, identifikační číslo osoby 63 49 27 09, zastoupené Mgr. Martinem Bařinkou, advokátem, se sídlem v Brně – Žabovřeskách, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, proti žalovanému J. H. , zastoupenému Mgr. Václavem Kotkem, advokátem, se sídlem v Brně – Černých Polích, třída Kpt. Jaroše 1929/10, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 332/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. dubna 2013, č. j. 7 Cmo 30/2013-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 25. července 2012, č. j. 20 Cm 332/2010-89, jímž Krajský soud v Brně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 10. března 2011, č. j. 20 Cm 332/2010-13, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 633.128,- Kč s 6% úrokem z částky 300.244,- Kč od 1. října 2010 do zaplacení a z částky 332.884,- Kč od 1. listopadu 2010 do zaplacení a náklady řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Právní posouzení věci (co do výkladu ustanovení čl. I. §75, §76 odst. 3 a §4 zákona č. 191/1950 Sb. a řešení otázky určitosti platebního místa na směnce), na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu a jež bylo dovoláním zpochybněno, totiž zcela odpovídá závěrům formulovaným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2013, sp. zn. 29 Cdo 169/2013 (který je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu). V něm Nejvyšší soud uzavřel, že platební místo směnky (údaj místa, kde má být na směnku placeno) musí být vymezeno místopisným údajem, a to minimálně s přesností obce nebo města. Uvedení názvu (respektive jeho části), pod kterým je podnikatel (právnická osoba) zapsán do obchodního rejstříku (§8 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku), místopisným údajem není a takový údaj proto nelze považovat za určení platebního místa a nelze ani uvažovat o neurčitosti takto „vymezeného“ platebního místa, jež by jinak byla důvodem neplatnosti směnky. Současně Nejvyšší soud vysvětlil, že v situaci, kdy řešení otázky, zda jde o domicil nebo zda jde o údaj, k jehož existenci (proto, že nejde o místopisný údaj, kterým lze platební místo vymezit) se nepřihlíží, není z hlediska posouzení (ne)platnosti směnky významné, uplatní se tzv. zákonné platební místo (čl. I. §76 odst. 3 směnečného zákona).
Dovolání nečiní přípustným ani řešení otázky, zda odvolací soud může potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně i na základě jiného právního názoru. Je tomu tak již proto, že (kladná) odpověď na uvedenou otázku jednoznačně plyne z ustanovení §219 o. s. ř., což Nejvyšší soud deklaroval např. v usnesení ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 Cdo 1267/2011 nebo usnesení ze dne 25. dubna 2013. sp. zn. 29 Cdo 882/2011. O tom, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo nepřezkoumatelné nebo že by napadené rozhodnutí vybočilo z mezí přezkumné činnosti odvolacího soudu způsobem, jenž by zasahoval do ústavních práv dovolatele, pak zjevně nemůže být řeči (k tomu srov. též závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, ve kterém dovolatel napadá též nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu, pak dovolání není přípustné již proto, že ve vztahu k tomuto výroku dovolatel neuplatňuje žádnou dovolací argumentaci a neotevírá tak ani žádnou otázku procesního nebo hmotného práva, jež by měla být Nejvyšším soudem řešena.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že v průběhu dovolacího řízení změnila žalobkyně obchodní firmu (z původní PLOŠINA, spol. s r. o. na současnou ZELENÁ DATA CZ s. r. o.), což se promítlo v jejím označení v záhlaví tohoto usnesení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. dubna 2014
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu