ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.3317.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 3317/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky E. T. , zastoupené Mgr. Oldřichem Barochem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 14, PSČ 120 00, za účasti 1) společnosti Estonská 7, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Estonská 7/417, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 25 08 36 43 a 2) Ing. J. D. , zastoupenými Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 8, PSČ 190 00, o určení, že navrhovatelka je společnicí společnosti Estonská 7, s. r. o., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 297/2007, o dovolání účastníků řízení 1) a 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2011, č. j. 7 Cmo 285/2010-266, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2011, č. j. 7 Cmo 285/2010-266, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2010, č. j. 76 Cm 297/2007-230 tak, že určil, že navrhovatelka je společnicí společnosti Estonská 7, s. r. o. (dále jen „společnost“) a že její účast se obnovila ke dni 24. srpna 2007.
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1. Účast navrhovatelky ve společnosti byla zrušena na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 49 Nc 662/2007-7, o nařízení exekuce postižením jejího obchodního podílu ve společnosti, které nabylo právní moci dne 13. března 2007.
2. Exekuce postižením obchodního podílu byla zastavena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 49 Nc 662/2007-20 ze dne 18. července 2007.
3. Smlouva o převodu uvolněného obchodního podílu navrhovatelky ze dne 3. května 2007, na Ing. J.D. je absolutně neplatná jednak proto, že J. M., který smlouvu za společnost podepsal, k tomu nebyl oprávněn, jednak z důvodu porušení §196a odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
4. Společnost nesestavila řádně mimořádnou účetní závěrku ke dni zániku účasti navrhovatelky ve společnosti a nestanovila její vypořádací podíl.
5. Nebylo prokázáno, že společnost vyplatila soudnímu exekutorovi do zastavení exekuce postižením obchodního podílu vypořádací podíl navrhovatelky, když J. M., který uzavřel se společníkem Ing. J. D. smlouvu o půjčce a převzal od něj dne 2. dubna 2007 částku 315.000,- Kč a téhož dne složil v hotovosti částku 313.875,- Kč do pokladny HVB Bank ve prospěch účtu JUDr. U., exekutora, nebyl k těmto úkonům společností zmocněn.
6. Nebylo prokázáno, že společnost vyplatila navrhovatelce vypořádací podíl.
Soud prvního stupně argumentoval tím, že podle ustanovení §313 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) „ztrácí povinný (v tomto případě navrhovatelka) právo na pohledávku okamžikem, kdy bylo dlužníkovi povinného doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí“. Výkon rozhodnutí podle §314a o. s. ř. se pak provede tak, že tento dlužník po právní moci usnesení provede v rozsahu postižení výplatu pohledávky oprávněnému. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že společnost postupovala v souladu s poučením exekutora, částku za vypořádací podíl navrhovatelky poslala na jeho účet a protože navrhovatelka neučinila žádný pokus o zaplacení této částky společnosti nedošlo k naplnění podmínky podle §148 odst. 4 obch. zák. a její účast ve společnosti se tudíž neobnovila.
Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že došlo k výplatě vypořádacího podílu navrhovatelce poté, co byla její účast ve společnosti zrušena na základě usnesení o nařízení exekuce postižením jejího obchodního podílu ve společnosti. Dovodil, že navrhovatelka neměla povinnost vypořádací podíl do dvou měsíců od právní moci usnesení o zastavení exekuce postižením obchodního podílu společnosti vracet za účelem znovunabytí své účasti v ní v souladu s ustanovením §148 odst. 4 obch. zák.
Odvolací soud poukázal na to, že J. M., který podepsal příkaz k výplatě vypořádacího podílu na účet exekutora, neměl právo tak učinit, když nebyl ani zaměstnancem společnosti, ani nebylo v řízení prokázáno, že by vykonával „funkci pokladníka“ na základě plné moci. Dále pak odvolací soud uvedl, že plná moc ze dne 31. července 2003, která měla J. M. opravňovat k výplatě částky 313.875,- Kč na účet exekutora, nemůže být považována za platnou, vzhledem k tomu, že byla udělena Ing. J. D., který ovšem již od 17. července 2003 nebyl jednatelem společnosti a neměl tudíž právo takovou plnou moc za společnosti udělit. K námitce, že uvedená plná moc byla udělena v dobré víře, když Ing. J.D. se o svém odvolání z funkce jednatele dozvěděl až 4. srpna 2003, odvolací soud odkázal na zápis této skutečnosti do obchodního rejstříku dne 30. října 2003 a uzavřel, že minimálně od tohoto data nemohl být J. M. v dobré víře, s odkazem na ustanovení §29 odst. 2 obch. zák. (§27 odst. 3 obch. zák. ve znění účinném do 30. června 2005), které stanoví, že „skutečnosti zapsané do obchodního rejstříku jsou účinné vůči každému od okamžiku jejich zveřejnění“. Jak dále odvolací soud zjistil, z plné moci ze dne 28. ledna 2003, udělené společností J. M., plyne, že opravňuje zmocněnce k zastupování společnosti pouze ve věcech týkajících se zajištění provozu a plnění povinností společnosti vůči orgánům státní moci a správy, dodavatelským subjektům zajišťujících dodávky běžných služeb souvisejících s provozem a nájemníkům domu č. p. 417, Estonská 7, nevyplývá z ní oprávnění k vedení pokladny, vystavování pokladních dokladů či přijímání peněz do pokladny. Z výše uvedeného odvolací soud vyvodil závěr, že částka poskytnutá na účet exekutora je částkou poukázanou třetí osobou a nikoliv společností jakožto dlužníkem povinné (navrhovatelky).
Odvolací soud rovněž přihlédl k námitce navrhovatelky, že společnost nesestavila účetní závěrku ke dni, kdy zanikla její účast ve společnosti. Účetní závěrka byla sestavena až 31. března 2007, ta ale nebyla schválena valnou hromadou. Schválena byla až účetní závěrka sestavená ke dni 2. dubna 2007, čímž nedošlo k naplnění podmínky ustanovení §61 odst. 2 obch. zák., jenž váže výpočet výše vypořádacího podílu z vlastního kapitálu zjištěného z účetní závěrky právě ke dni zániku účasti společníka ve společnosti. Dospěl k závěru, že nedošlo-li k sestavení mimořádné účetní závěrky, nedošlo ani ke stanovení výše vypořádacího podílu. K tomuto dále uvedl, že ani jednu z výše zmíněných účetních závěrek nelze považovat „za platnou a dokončenou“, neboť neobsahují náležitosti taxativně stanovené v §18 odst. 2 zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, když žádná neobsahuje potřebné podpisy statutárního orgánu nebo osoby odpovědné za vedení účetnictví; na jedné z nich je J.M. podepsán coby osoba odpovědná za vedení účetnictví a na druhé jako statutární orgán.
Ohledně další podmínky obnovení účasti navrhovatelky ve společnosti, a sice, že společnost dosud nenaloží s uvolněným obchodním podílem, poukázal odvolací soud na nedostatek plné moci J.M. (jak uvedeno výše), z něhož plyne, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu a nedošlo tudíž k naplnění ustanovení §113 odst. 5 a 6 obch. zák.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto odvolací soud uzavřel, že účast navrhovatelky ve společnosti se obnovila ke dni 24. srpna 2007, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení k postižení jejího obchodního podílu, a to s obchodním podílem ve výši jedné třetiny odpovídajícím svou výší vkladu 60.000,- Kč do základního kapitálu společnosti. Pro úplnost odvolací soud také uvedl, že výplata vypořádacího podílu před jeho splatností je platbou bez právního důvodu, bez ohledu na to, že v dané době právo na jeho vyplacení existovalo, a to vzhledem k tomu, že z důvodu nesestavení mimořádné účetní závěrky ke dni zániku účasti navrhovatelky ve společnosti nemohla být stanovena jeho výše. Společnost proto neměla žádný právní důvod, na základě něhož by mohla provést výplatu vypořádacího podílu až již bývalému společníkovi nebo exekutorovi.
Proti usnesení odvolacího soudu, podali účastníci řízení 1) a 2) společné dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Navrhují, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu „přepjatě formalistický výklad právních pojmů“, když podle jejich názoru toto usnesení vyžaduje po účastnících „dokonalou znalost právních předpisů“, jejíž absence je pak sankcionována absolutní neplatností jimi učiněných právních úkonů.
Konkrétněji pak poukazují především na plnou moc ze dne 20. března 2003, ve které byl J. M. zmocněn také k „zastupování společnosti ve věcech nakládání s účetními materiály, vypracovávání a podepisování účetních závěrek“, z čehož by mělo rovněž vyplývat, že toto oprávnění v sobě zahrnuje rovněž vystavování pokladních dokladů. Dále argumentují také plnou mocí ze dne 28. ledna 2003, jež měla panu M. umožnit mj. i zastupovat společnost vůči orgánům státní moci – tedy uhradit exekutorovi vypořádací podíl navrhovatelky a předat mu listiny. K těmto skutečnostem dále argumentují mj. i judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 23. prosince 2004, sp. zn. 28 Cdo 440/2004), a poukazují na „zájem na zachování právní jistoty účastníků právního vztahu a ochranu práv nabytých v dobré víře“, a to především v okamžicích, kdy následky takovýchto právních úkonů již nějakou dobu trvají.
Dovolatelé rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, pokud jde o oprávnění k podpisu účetních závěrek. Dle jejich mínění oprávnění podepisovat účetní závěrky nepřísluší výhradně statutárnímu orgánu, ale i jiným osobám k tomu pověřeným, když tento svůj argument opírají o zásadu vyjádřenou v ústavním zákoně č. 1/1993 Sb., Ústavě České republiky a v zákoně č. 2/1993 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, a sice že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a proto vzhledem ke skutečnosti, že zákon takovou pověřenou osobu z podepisování účetních závěrek nevylučuje, považují tento názor odvolacího soudu za nesprávný.
Dovolatelé také odmítají názor odvolacího soudu, že není možné provést platbu na existující, zatím ovšem nesplatný nárok, s poukazem, že takový postup zákon nikde nezakazuje.
K obsahu dovolání podala navrhovatelka vyjádření, ve kterém obsáhle argumentuje na podporu závěrů odvolacího soudu.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §148 odst. 2 obch. zák. má vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce stejné účinky jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem (§148 odst. 1 obch. zák.). Podle ustanovení §148 odst. 1 obch. zák. se v takovém případě použije obdobně §113 odst. 5 a 6, dle kterých přechází podíl vyloučeného společníka na společnost, jež jej může převést na jiného společníka nebo třetí osobu; o převodu rozhoduje valná hromada. Pokud k převodu obchodního podílu nedojde, rozhodne valná hromada do šesti měsíců ode dne, kdy k vyloučení společníka došlo, buď o snížení základního kapitálu o vklad vyloučeného společníka, nebo o tom, že ostatní společníci převezmou jeho obchodní podíl v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.
Z §61 odst. 2 obch. zák. plyne, že výše vypořádacího podílu se stanovuje ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, nestanoví-li společenská smlouva, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného podle §59 odst. 3 obch. zák.
Podle §148 odst. 4 obch. zák. se účast společníka ve společnosti obnovuje v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka ve společnosti nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu a pokud společnost dosud nenaložila s uvolněným obchodním podílem podle §113 odst. 5 a 6 obch. zák. Vyplatila-li již společnost vypořádací podíl, obnoví se účast společníka, pokud jej do 2 měsíců společnosti nahradí.
Podle §61 odst. 2 obch. zák. vzniká společníkovi právo na vypořádací podíl již zánikem účasti ve společnosti – v projednávaném případě vydáním exekučního příkazu k postižení obchodního podílu. Nesestavení účetní závěrky tak na okamžik vzniku práva na vypořádací podíl nemá vliv. Sestavení účetní závěrky má význam pouze pro určení výše vypořádacího podílu, případně pro určení okamžiku jeho splatnosti. Jak se podává z ustanovení §61 odst. 3 obch. zák., je právo na vyplacení vypořádacího podílu splatné uplynutím tří měsíců od schválení účetní závěrky podle §61 odst. 2 nebo ode dne doručení posudku znalce společnosti. Není-li účetní závěrka bez vážného důvodu schválena, je právo na vyplacení splatné uplynutím tří měsíců ode dne, kdy měla být schválena. Neschválení účetní závěrky tedy není důvodem pro závěr, že byl vypořádací podíl vyplacen neoprávněně.
Dále je nutné se zabývat tím, zda byl J.M. oprávněn za společnost vyplatit vypořádací podíl exekutorovi. Jde-li o plnou moc ze dne 31. července 2003, ztotožňuje se Nejvyšší soud se závěrem odvolacího soudu, že tato plná moc nebyla udělena platně, jelikož je za společnost podepsána Ing. J. D., jehož funkce jednatele skončila 17. července 2003 a tato skutečnost byla v době, kdy na jejím základě J. M. jednal, již zapsána do obchodního rejstříku a na základě této plné moci tedy nevzniklo J.M. právo společnost zastupovat.
Nejvyšší soud však – na rozdíl od soudu odvolacího – dospěl k závěru, že zmocnění vyplatit vypořádací podíl plyne z plné moci ze dne 28. ledna 2003. Tato plná moc je formulována tak, že opravňuje J. M. k „zastupování společnosti ve všech právních věcech týkajících se zajištění provozu a plnění povinností společnosti vůči orgánům státní moci a správy, včetně osob tuto správu zajišťujících“ a vůči dále jmenovaným osobám. Opravňuje-li plná moc J. M. (mimo jiné) k zastupování ve všech právních věcech týkajících se plnění povinností společnosti, opravňuje jej i k výplatě vypořádacího podílu exekutorovi.
Závěr odvolacího soudu, že J.M. nebyl oprávněn za společnost provést výplatu vypořádacího podílu, tedy neobstojí.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem a odst. 3 věty první o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. listopadu 2012
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu