ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.3338.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 3338/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v exekuční věci oprávněného Městské akciové společnosti Hořovice, a. s. , se sídlem v Hořovicích, Palackého náměstí 97, PSČ 268 01, identifikační číslo osoby 25 60 00 87, proti povinnému Z. E., o vydání vymoženého plnění, vedené u soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, pod sp. zn. 015 EX 1417/2013, o dovolání soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, se sídlem v Berouně, Palackého 31/2, PSČ 266 01, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016, č. j. 20 Co 166/2016, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016, č. j. 20 Co 166/2016, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně pověřením ze dne 4. července 2013, č. j. 15 EXE 2757/2013-13, pověřil soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun (dále též jen „soudní exekutor“), vedením exekuce pro vymožení pohledávky oprávněného podle exekučního titulu – rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 29. června 2012, č. j. 118 C 8/2012-32.
Soudní exekutor vydal dne 9. července 2013 vyrozumění o zahájení exekuce, č. j. 015 EX 1417/2013-10.
Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) oznámil − vyhláškou ze dne 19. listopadu 2015, č. j. KSPH 72 INS 28800/2015-A-3 – že „bylo zahájeno“ insolvenční řízení ve věci dlužníka Z. E.; účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastaly dne 19. listopadu 2015, v 8:40 hodin.
Následně insolvenční soud usnesením ze dne 24. listopadu 2015, č. j. KSPH 72 INS 28800/2015-A-10, nařídil předběžné opatření, kterým umožnil soudnímu exekutorovi provést (v rámci exekuce vedené pod sp. zn. 015 EXE 1417/2013) již nařízenou dražbu tam specifikovaných nemovitostí, a to s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nebyl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vydán oprávněným osobám, ale byl k dispozici v tomto řízení.
Soudní exekutor usnesením ze dne 11. března 2016, č. j. 015 EX 1417/2013-125, rozhodl, že z dosud nerozděleného exekučního výtěžku ve výši 1.250.000,- Kč se odpočítává jeho pohledávka na nákladech exekuce ve výši 212.389,- Kč k hotovému zaplacení (výrok I.) a že exekuční výtěžek, který po odpočtu nákladů činí 1.037.611,- Kč, se vydává insolvenčnímu správci dlužníka (JUDr. Rostislavu Tomisovi – dále jen „insolvenční správce“) ve prospěch majetkové podstaty insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 72 INS 28800/2015 (výrok II.).
Krajský soud v Praze k odvolání insolvenčního správce usnesením ze dne 29. dubna 2016, č. j. 20 Co 166/2016, změnil rozhodnutí soudního exekutora tak, že „se insolvenčnímu správci vydává ve prospěch majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 72 INS 28800/2015 vymožené plnění v celkové výši 1.250.000,- Kč“.
Odkazuje na ustanovení §5 odst. 1 písm. a), b), §109 odst. 1 písm. c) a §206 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 23. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, uveřejněném pod číslem 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 32/2015“), uzavřel, že soudní exekutor je po zahájení insolvenčního řízení (na majetek povinného) povinen vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty všechny věci, práva, peněžní a jiné majetkové hodnoty, které dosud zajistil. Bez ohledu na ustanovení §46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), musí proto (soudní exekutor) rozhodnout o vydání celého vymoženého plnění, od něhož nemůže odečíst náklady exekuce.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal soudní exekutor dovolání, které má přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když „žádá Nejvyšší soud o přezkum jeho rozhodovací praxe“ v řešení otázky rozsahu vydání výtěžku zpeněžení insolvenčnímu správci do majetkové podstaty dlužníka.
Dovolatel snáší argumenty ve prospěch právního závěru, podle něhož má sice soudní exekutor povinnost vydat vymožené plnění insolvenčnímu správci, ale až po odpočtu nákladů exekuce.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. a je i důvodné.
Jakkoli je zjevné, že odvolací soud plně respektoval závěry obsažené v R 32/2015, nelze přehlédnout, že v době po rozhodnutí odvolacího soudu Ústavní soud v nálezu ze dne 6. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 378/16, dovodil, že obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle §46 odst. 7 exekučního řádu tak, že insolvenčnímu správci exekutor vydá vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce; účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení. Shledal tak nesprávným opačný závěr Nejvyššího soudu vycházející právě z R 32/2015.
K tomu srov. dále v judikatuře Ústavního soudu nálezy ze dne 17. ledna 2017, sp. zn. IV. ÚS 2264/16, ze dne 21. února 2017, sp. zn. I. ÚS 2898/16, ze dne 18. července2017, č. j. III. ÚS 1731/16 a ze dne 8. srpna 2017, č. j. III. ÚS 2372/16.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi respektoval (ve smyslu ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky) výše uvedené nálezy – viz např. důvody usnesení ze dne 19. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 3541/2016, ze dne 27. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 4932/2016, ze dne 15. listopadu 2016, sp. zn. 20 Cdo 4686/2016, ze dne 7. prosince 2016, sp. zn. 20 Cdo 5392/2016 a ze dne 1. března 2017, sp. zn. 20 Cdo 630/2017.
Vzhledem k závazným právním závěrům, obsaženým v konstantní nálezové judikatuře Ústavního soudu, na jejichž základě změnil svou rozhodovací praxi i Nejvyšší soud (viz judikatura zmíněná shora), Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. listopadu 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu