ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3392.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3392/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele V. M., zastoupeného Mgr. Ing. K. P., advokátkou, za účasti družstva K. b. d., zastoupeného JUDr. I. K., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 102/2000, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2006, č. j. 7 Cmo 220/2006-328, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. ledna 2006, č. j. 33 Cm 102/2000-289, jímž tento soud zamítl „žalobu“ na určení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů K. bytového družstva (dále jen „družstvo“) konaného 18. března 2000 (dále jen „shromáždění delegátů“), kterými bylo rozhodnuto o schválení nového jednacího řádu a nového znění stanov, o odvolání „stávající“ kontrolní komise a zvolení nové a o odvolání „stávajícího“ představenstva a zvolení nového.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel podáním datovaným 30. dubna 2007, doručeným telefaxem 3. května 2007 a předloženým v originále u soudu 4. května 2007 (srov. č. l. 348) dovolání, navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno 20. března 2000 a soud prvního stupně věc projednal a rozhodl o ní v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I., bodu 13 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) účinného do 31. prosince 2000. Odvolací soud však odvolání (v rozporu s ustanovením části dvanácté, hlavy I., bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb.) odvolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Za této situace je významné, jak odvolací soud skutečně postupoval, a nikoliv to, jak v souladu se zákonem měl správně postupovat. Proto také dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2003, sp. zn. 21 Cdo 574/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod číslem 156).
Dovolání je opožděné.
Podle ustanovení §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bylo-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2).
V projednávané věci bylo usnesení odvolacího soudu obsahující poučení o dovolání, o lhůtě k podání dovolání i o soudu, u něhož se podává, doručeno zástupci navrhovatele, advokátu Mgr. M. N. 8. února 2007.
Podal-li navrhovatel následně dovolání telefaxem 3. května 2007, učinil tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty, neboť podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. bylo posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání úterý 10. dubna 2007. Dovolání je proto opožděné.
Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo na žádost navrhovatele nesprávně znovu doručeno 6. března 2007 jeho současné zástupkyni poté, kdy předchozí zástupce navrhovatele Mgr. M. N., je vrátil odvolacímu soudu s přípisem datovaným 8. února 2007, doručeným odvolacímu soudu 12. února 2007, v němž sdělil, že navrhovatele již nezastupuje (srov. č. l. 338). Je tomu tak proto, že podle ustanovení §28 odst. 2 o. s. ř. je odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny. Z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatel, ani jeho zástupce neoznámili, že plná moc udělená navrhovatelem Mgr. M. N. byla odvolána nebo vypovězena. Soud prvního stupně proto správně doručil usnesení odvolacího soudu Mgr. M. N. (§45c odst. 1 o. s. ř.), lhůta k podání dovolání započala běžet okamžikem tohoto doručení a marně uplynula 10. února 2007 (k tomu srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 303/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 101).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), opožděné dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218a o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a družstvu podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. listopadu 2009
JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu