ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3437.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3437/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky HANAKOV, spol. s r. o., se sídlem v Prostějově, Pod Kosířem 3127/74, PSČ 796 03, identifikační číslo 25 31 12 98, zastoupené JUDr.. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Bašty 8, PSČ 602 00, za účasti společnosti AGROSTAV Prostějov, akciová společnost , se sídlem v Prostějově, Za Brněnskou ulicí 4292, PSČ 796 80, identifikační číslo 48 91 02 87, zastoupené Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou, se sídlem v Brně, Cihlářská 19, PSČ 602 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 106/2002, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního osudu v Olomouci ze dne 26. března 2009, č. j. 5 Cmo 27/2008-344, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti AGROSTAV Prostějov akciová společnost na náhradu nákladů řízení 3.360,- Kč, do rukou jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 50 Cm 106/2002-299, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti (v návrhu specifikovaných) usnesení valné hromady společnosti AGROSTAV Prostějov akciová společnost, identifikační číslo 48 91 02 87 (dále jen „společnost“) konané dne 27. listopadu 2001.
Odvolací soud poté, co dokazování provedené soudem prvního stupně částečně zopakoval a částečně doplnil, dospěl - shodně se soudem prvního stupně - k následujícím skutkovým závěrům:
1. Dne 27. listopadu 2001 se konala řádná valná hromada společnosti (dále jen „valná hromada“), která proběhla tak, jak je uvedeno v části A) notářského zápisu sepsaného Mgr. P. H., notářem se sídlem v Olomouci (dále jen „notářský zápis“), v níž notář sepsal osvědčení o průběhu řádné valné hromady.
2. O rozhodnutí valné hromady týkající se změny stanov společnosti v článku 12 odst. 2, písmena a) a b) byl sepsán notářský zápis dle ustanovení §80a zákona č. 358/1992 Sb., v části B) notářského zápisu.
3. Valná hromada proběhla s programem, který byl uveden v pozvánce na valnou hromadu ze dne 17. října 2001, v níž pod bodem 3 pořadu jednání bylo zařazeno odvolání členů představenstva, pod bodem 4. odvolání členů dozorčí rady, pod bodem 5. volba nových členů představenstva, pod bodem 6. volba nových členů dozorčí rady a pod bodem 7. změna stanov akciové společnosti.
Odvolací soud neuvěřil výpovědi svědka Zatloukala, který tvrdil, že se valná hromada nekonala, pro její rozpornost s ostatními provedenými důkazy.
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, že pozvánka na valnou hromadu byla navrhovatelce řádně a včas doručena. Výpověďmi tehdejšího předsedy představenstva Ing. R. L. a člena představenstva Ing. Z. L. bylo prokázáno, že k vytištění pozvánky (ze dne 17. října 2001) pro akcionáře došlo dne 19. října 2001, poté je Ing. R. L. a Ing. Z. L. podepsali a vložili do obálek, které již byly pro každého akcionáře nadepsané, přičemž byly přichystány též podací lístky a doručenky. Po vložení pozvánek do obálek jednotlivým akcionářům včetně navrhovatelky byly obálky zalepeny a odevzdány panu Moudrému, který je vzal a odvezl na poštu. Podacím lístkem ze dne 19. října 2001 R 017128 514 bylo prokázáno, že doporučená zásilka pro navrhovatelku byla předána k poštovní přepravě a že tuto zásilku převzal adresát, to je navrhovatelka, dne 22. října 2001, což potvrdila svým razítkem a podpisem. Pozvánka na valnou hromadu tedy byla navrhovatelce řádně odeslána a doručena, přičemž odvolací soud vzal za prokázané, že obsahem zásilky doručené navrhovatelce dne 22. října 2001 byla právě pozvánka na valnou hromadu, nikoli „zápis z jednání člena představenstva ze dne 27. srpna 2001“, jak tvrdila navrhovatelka.
Odvolací soud uzavřel, že „důkazy, které společnost v řízení předložila a které byly k těmto skutečnostem provedeny, bylo prokázáno, že pozvánka byla vložena do obálky pro navrhovatelku, odevzdána na poštu, která dne 22. října 2001 zásilku navrhovateli předala.“ Tím společnost, podle odvolacího soudu, splnila svou důkazní povinnost. Navrhovateli se tuto skutečnost nepodařilo vyvrátit.
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, že návrh na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti byl podán opožděně po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty dle ustanovení §131 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), když řízení v této věci bylo zahájeno doručením návrhu soudu až dne 17. května 2002.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), co do důvodů namítá nesprávné právní posouzení věci.
Zásadní právní význam spatřuje v posouzení, zda nese důkazní břemeno o prokázání obsahu zásilky odesílatel nebo adresát. Poukazuje na to, že od počátku řízení namítá, že jí sice byla společností v rozhodném období (konkrétně dne 22. října 2001) doručena zásilka, ta ale neobsahovala pozvání na valnou hromadu, ale listinu odlišnou, svým obsahem zcela nevýznamnou. Naproti tomu společnost tvrdí, a soudy obou stupňů jí přisvědčily, že zásilka doručená dne 22. října 2001 dovolatelce obsahovala pozvánku na valnou hromadu společnosti.
V řízení byla provedena celá řada důkazů, přičemž dovolatelka od počátku upozorňovala na to, že nemůže nabídnout žádný důkaz, kterým by prokázala své negativní tvrzení, tedy že určitou listinu (pozvánku na valnou hromadu) neobdržela. Zejména svědeckými výpověďmi a listinami se pak snažila prokázat, že jí byla doručena listina jiná. Odvolací soud dospěl k závěru, že dovolatelka má sice pravdu v tom, že nelze prokázat negativní skutečnost, tedy, že jí nebyla doručena pozvánka, ale musela by tuto skutečnost vyvrátit, v daném případě tím, že by prokázala, že v uvedené zásilce byla listina jiná. Stran unesení důkazního břemene, takto vymezeného odvolacím soudem, dospěl odvolací soud k závěru, že jej navrhovatelka neunesla, jelikož v provedených důkazech existují rozpory.
Požadavek na unesení důkazního břemene příjemcem zásilky není dle názoru dovolatelky správný. Proto navrhuje, aby napadené usnesení odvolacího soudu (případně i soudu prvního stupně) bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu (případně i soudu prvního stupně) k dalšímu řízení.
Společnost ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti napadeného usnesení a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Předestřenou právní otázku, zda nese důkazní břemeno o prokázání obsahu zásilky její odesílatel či příjemce, za zásadně právně významnou ve shora uvedeném smyslu považovat nelze, neboť na ní, tak jak ji formuluje dovolatelka, odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil. Dovolatelka tvrdí, že odvolací soud uzavřel, „že je její povinností vyvrátit nepřijetí určité zásilky tím, že prokáže přijetí zásilky jiné“ čímž „de facto požaduje, aby adresát zásilky nesl důkazní břemeno stran prokázání toho, jakou listinu obsahuje jemu doručená zásilka.“
Odvolací soud však v projednávané věci dovodil, že důkazní břemeno o tom, zda doručená zásilka obsahovala pozvánku na valnou hromadu, nese odesílatel, a že se mu navrženými důkazy tuto skutečnost prokázat podařilo, přičemž důkazy navržené dovolatelkou nebyly - dle názoru odvolacího soudu - dostačující k tomu, aby tento závěr vyvrátily.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele odmítl a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 7.500,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 této vyhlášky (advokát společnosti učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 3.750,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží žalobkyni 4.050,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty 810,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatelky částku 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu