ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3619.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3619/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně ABEWY EXE GROUP, s. r. o., se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Táboritská 1000/23, PSČ 130 87, identifikační číslo osoby 27 94 45 14, zastoupené JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem, se sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Bělocerkevská 1037/38, PSČ 100 00, proti žalovanému R. K. , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 573/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2013, č. j. 12 Cmo 48/2013-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 14. prosince 2012, č. j. 24 Cm 573/2012-12, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem – odkazuje na ustanovení §175 odst. 3 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – odmítl námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 19. listopadu 2012, č. j. 24 Cm 573/2012-8, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 49.225,- Kč s 6% úrokem od 30. srpna 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 164,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 20.230,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání v této věci nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., zabýval se Nejvyšší soud tím, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř. (ve spojení s omezením dle §238 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dle ustanovení §238 o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné (…) d) proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (…) [odstavec 1].
Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, je sice usnesením, kterým se odvolací řízení končí, v posuzovaném případě však dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (námitkami proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu se žalovaný bránil povinnosti zaplatit směnečný peníz ve výši 49.225,- Kč a směnečnou odměnu ve výši 164,- Kč, celkem tedy bylo rozhodováno o peněžitém plnění ve výši 49.389,- Kč), přičemž nejde o žádný z případů, jež by v intencích §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, o pracovněprávní vztah nebo o věc uvedenou v §120 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek podaných proti směnečnému platebnímu rozkazu (§175 odst. 3 věta druha o. s. ř.), kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit na směnku částku nepřevyšující 50.000,- Kč, není dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. objektivně přípustné.
Na uvedeném závěru přitom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001 a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Nejvyšší soud proto podané dovolání odmítl dle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2013
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu