ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3636.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3636/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. J. H., jako správce konkursní podstaty úpadce P. M., zastoupeného Mgr. D. B., advokátem, proti žalované K. p., a. s., V. I. G., o zaplacení částky 6.850.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 124/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 5. dubna 2007, č. j. 23 Co 622/2006-190, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 4. října 2006, č. j. 11 C 124/2003-178, zamítl Okresní soud v Pardubicích žalobu, kterou se žalobce (správce konkursní podstaty úpadce P. M.) domáhal vůči žalované (K. p., a. s.) zaplacení částky 6.850.000,- Kč.
Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 9. října 1996, sp. zn. 10 K 8/96, prohlásil Krajský soud v Ústí nad Labem konkurs na majetek úpadce.
2/ Prohlášením konkursu zaniklo společného jmění úpadce a jeho manželky V. M., jehož součástí byla i budova s pozemkovou parcelou v katastrálním území M.
3/ Žalobce coby správce konkursní podstaty úpadce sepsal nemovitosti do konkursní podstaty úpadce.
4/ Úpadcova manželka uzavřela 9. prosince 1999 s právní předchůdkyní žalované (P. Č. s. - dále též jen „pojistitel“) pojistné smlouvy (dále též jen „první pojistná smlouva“) a (dále též jen „druhá pojistná smlouva“), jejichž součástí byly též Všeobecné podmínky pro živelní pojištění PPZ 2 (dále též jen „Pojistné podmínky k první pojistné smlouvě“) a Všeobecné podmínky pojištění budov, staveb a bytů BUD 2 (dále též jen „Pojistné podmínky ke druhé pojistné smlouvě“). Předmětem pojistných smluv bylo pojištění výše označených nemovitostí a souboru movitých věcí.
5/ Dne 17. dubna 2000 byly nemovitosti zničeny výbuchem plynu.
6/ Dne 7. srpna 2000 obdržela úpadcova manželka od pojistitele zálohu na pojistné plnění podle pojistných smluv ve výši 1.000.000,- Kč.
7/ Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. března 2002, č. j. 3 T 54/2001-664, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. srpna 2002, sp. zn. 9 To 72/02, byl P. M. uznán vinným tím, že veden úmyslem vylákat pojistné plnění po uzavření obou výše označených pojistných smluv si prostřednictvím svého známého opatřil tři kusy mobilních telefonů upravených jako spouštěcí mechanismy, které byly dne 17. dubna 2000 ve 2.35 hodin v M. použity k dálkovému odpálení trhaviny umístěné v nemovitosti M. p., což vedlo ke škodě na budově a zařízení ve výši 2.026.615,20 Kč a jeho manželka z tohoto titulu dne 25. dubna 2000 uplatnila u příslušné pojišťovny nárok na pojistné plnění a 7. srpna 2000 jí byla vyplacena záloha ve výši 1 miliónu Kč. Za toto jednání byl jmenovaný odsouzen pro trestný čin pojistného podvodu dle §250a odst. 2 a 4 písm. b/ zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, spáchaný ve spolupachatelství, k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl let.
8/ V. M. byla týmž rozsudkem jako její manžel, pro týž skutek, jako spolupachatelka odsouzena pro spáchání téhož trestného činu k trestu odnětí svobody, jehož výkon jí byl podmíněně odložen.
9/ Dne 2. ledna 2004 přešla práva a povinnosti pojistitele z P. Č. s. na žalovanou.
Na tomto základě soud uzavřel, že mezi účastníky zůstalo sporným, zda žalobci vnikl nárok na výplatu pojistného plnění.
Odkazuje na ustanovení §6 odst. 2, §7, §8, §14 odst. 1 a §14a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a na závěry o postavení správce konkursní podstaty obsažené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „stanovisko“), soud především uzavřel, že správce konkursní podstaty je oprávněn vymáhat do konkursní podstaty pojistné plnění z pojistné smlouvy týkající se majetku sepsaného po právu do konkursní podstaty. Dodal však, že žalovaná je povinna plnit z pojistné smlouvy ve prospěch konkursní podstaty jen při splnění všech zákonných a smluvních podmínek pro takové plnění.
Vzhledem k obsahu ustanovení §788 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) pak soud měl za rozhodující pro přiznání pojistného plnění, aby pojistná událost byla „nahodilou událostí“, tj. aby zde byla nejistota ohledně toho, zda událost nastane, s tím, že pojištěný je povinen dbát, aby nenastala. Současně pojištěný nesmí vědomě způsobit pojistnou událost, neboť pak by nešlo o událost „nahodilou“, nýbrž úmyslně vyvolanou.
S poukazem na to, že „žalobce“ (správně „úpadce“) a jeho manželka byli pravomocně odsouzeni za úmyslný trestný čin vyvolávající onu událost, soud dovodil, že je naplněno ustanovení článku 6 Pojistných podmínek k první pojistné smlouvě a článku 5 odst. 1 Pojistných podmínek ke druhé pojistné smlouvě o tom, že takové jednání není pojistnou událostí.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud ve skutkové rovině poukázal na to, že pro spáchání trestného činu pojistného podvodu byl úpadce pravomocně uznán vinným ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 54/2001, kdežto jeho manželka ve věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 3 T 141/2003 (tím korigoval nepřesné skutkové zjištění soudu prvního stupně ohledně trestního postihu manželky úpadce).
Uvedl rovněž, že Pojistné podmínky k oběma pojistným smlouvám upravují pojistnou událost tak, že jde o nahodilou událost označenou jako pojistné nebezpečí, která nastala v době trvání pojištění. Pojistnou událostí naopak není, byla-li událost způsobena úmyslným jednáním pojištěného, pojistníka, nebo jiné osoby z podnětu některého z nich (článek 1, bod 5 a 6 Pojistných podmínek k první pojistné smlouvě). Pojištění se nevztahuje na škody způsobené jinou osobou z podnětu pojistníka, pojištěného nebo osoby žijící s ním ve společné domácnosti také podle článku 5 odst. 1 Pojistných podmínek ke druhé pojistné smlouvě, poznamenal odvolací soud.
Pojistné smlouvy mezi právním předchůdcem žalované a manželkou úpadce byly uzavřeny dle §788 a násl. obč. zák., přičemž závazek formulovaný v (kogentním) ustanovení §788 odst. 1 obč. zák. tvoří podstatný obsah pojistné smlouvy.
Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že k události, od které žalobce odvíjí nárok na pojistné plnění, došlo jednáním pojistníka V. M. a jejího manžela P. M. (coby osoby pojistníku blízké ve smyslu §116 obč. zák.). Nešlo tedy o pojistnou událost ve smyslu §788 odst. 1 obč. zák. a Pojistných podmínek.
Událost byla způsobena úmyslným jednáním pojistníka a osoby jemu blízké, takže není splněna základní podmínka pro výplatu pojistného plnění (byť by jinak směřovalo do konkursní podstaty). Žalobci tak žádný nárok na výplatu pojistného plnění z pojistných smluv nevznikl, doplnil odvolací soud.
Odvolací soud se rovněž vypořádal s námitkou tvrzené neurčitosti zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nárok na pojistné plnění nevznikl, jelikož k události, od které odvíjí pojistné plnění, došlo jednáním pojistníka (manželky úpadce) a osoby jemu blízké (úpadce).
K pojistné události došlo v době trvání soupisu pojištěných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce. Přesto, že pojištění sjednala (u právní předchůdkyně žalované) úpadcova manželka, faktickým pojištěným se stala konkursní podstata a nikoli ona (coby pojistník).
Podle dovolatelova mínění byla právní předchůdkyně žalované pojistitelem, úpadcova manželka pojistníkem a dovolatel (respektive úpadcova konkursní podstata) pojištěným. Dovolatel (respektive úpadcova konkursní podstata) ani nikdo z úpadcových konkursních věřitelů se nepodílel na vzniku pojistné události a právě na tyto osoby je třeba pohlížet jako na osoby pojištěné, kterým vznikla škoda. Nárok na pojistné plnění je tudíž dán.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Podotýká dále, že v označení žalované v záhlaví tohoto rozhodnutí promítl změnu její obchodní firmy, k níž došlo v průběhu dovolacího řízení.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přisuzuje napadenému rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam v řešení otázky, jaké postavení má správce konkursní podstaty při vymáhání pojistného plnění vzešlého z (tvrzené) pojistné události týkající se majetku sepsaného do konkursní podstaty. Potud jde o problematiku dovolacím soudem dosud neřešenou.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a vzhledem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Podle ustanovení §6 ZKV, majetek podléhající konkursu tvoří konkursní podstatu (dále jen „podstata“) (odstavec 1). Konkurs se týká majetku, který patřil dlužníkovi v den prohlášení konkursu a kterého nabyl za konkursu; tímto majetkem se rozumí také mzda nebo jiné podobné příjmy. Do podstaty nenáleží majetek, jehož se nemůže týkat výkon rozhodnutí; majetek sloužící podnikatelské činnosti z podstaty vyloučen není.
Dle ustanovení §14 odst. 1 písm. a/ ZKV má prohlášení konkursu na majetek dlužníka mimo jiné i ten účinek, že oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce. Právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné. Osoba, která uzavřela s úpadcem smlouvu, může od ní odstoupit, ledaže v době jejího uzavření věděla o prohlášení konkursu.
V této podobě platila citovaná ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání již v době prohlášení konkursu na majetek úpadce a později nedoznala změn.
Podle ustanovení §788 obč. zák. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné (odstavec 1). Součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele, schválené orgánem státního dozoru v pojišťovnictví (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny (odstavec 2). V pojistné smlouvě se lze od pojistných podmínek odchýlit jen v případech v nich určených. V jiných případech se lze odchýlit jen, pokud je to ku prospěchu pojištěného (odstavec 3).
V této podobě platilo citované ustanovení v době uzavření pojistných smluv, přičemž v době, kdy nastala tvrzená pojistná událost, doznalo (od 1. dubna 2000, prostřednictvím změny provedené zákonem č. 363/1999 Sb.) změn (způsobem, jenž neovlivňuje další výklad) jen potud, že v odstavci druhém byla zrušena slova „schválené orgánem státního dozoru v pojišťovnictví“.
Dle §790 obč. zák. pojistit lze zejména:
a/ majetek pro případ jeho poškození, zničení, ztráty, odcizení nebo jiných škod, které na něm vzniknou (pojištění majetku);
b/ fyzickou osobu pro případ jejího tělesného poškození, smrti, dožití určitého věku nebo pro případ jiné pojistné události (pojištění osob);
c/ odpovědnost za škodu vzniklou na životě a zdraví nebo na věci, popřípadě odpovědnost za jinou majetkovou škodu (pojištění odpovědnosti za škodu).
Ustanovení §797 obč. zák. pak určuje, že právo na plnění má, pokud není v tomto zákoně nebo v pojistných podmínkách stanoveno jinak, ten, na jehož majetek, život nebo zdraví anebo na jehož odpovědnost za škody se pojištění vztahuje (pojištěný) (odstavec 1). Právo na plnění vznikne, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit (pojistná událost) (odstavec 2).
Podle ustanovení §806 obč. zák., z pojištění majetku má pojištěný právo, aby mu bylo poskytnuto plnění ve výši určené podle pojistných podmínek, týká-li se pojistná událost věci, na kterou se pojištění vztahuje.
Dle ustanovení §809 obč. zák., pojištěný je povinen dbát, aby pojistná událost nenastala; zejména nesmí porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které jsou mu právními předpisy uloženy nebo které vzal na sebe pojistnou smlouvou (odstavec 1). Porušil-li pojištěný vědomě nebo následkem požití alkoholu nebo návykových látek povinnosti uvedené v odstavci 1 a toto porušení podstatně přispělo ke vzniku pojistné události nebo k většímu rozsahu jejích následků, je pojistitel oprávněn plnění z pojistné smlouvy přiměřeně snížit. Totéž platí, porušil-li tyto povinnosti vědomě nebo následkem požití alkoholu nebo návykových látek ten, kdo s pojištěným žije ve společné domácnosti (odstavec 2).
Z ustanovení §815 odst. 1 obč. zák. se dále podává, že pojištění se může vztahovat na majetek jiného než toho, kdo pojistnou smlouvu s pojistitelem uzavřel. Pojistné podmínky stanoví, kdy v tomto případě nevzniká právo na plnění z pojistné události pojištěnému, ale jiné osobě.
V této podobě (pro věc rozhodné) platila ustanovení §790, §797 odst. 1 a 2, §806, §809 a §815 odst. 1 obč. zák. jak v době uzavření pojistných smluv, tak v době vzniku tvrzené pojistné události.
Z ustanovení §815 odst. 1 obč. zák., z jeho věty první, se především podává, že při pojištění majetku je (v rozhodné době bylo) plně možné, aby osoba pojistníka (toho, kdo pojistnou smlouvu s pojišťovnou /pojistitelem/ uzavírá) byla odlišná od osoby pojištěného (jímž je - v intencích §797 odst. 1 obč. zák. - ten, jemuž pojišťovaný majetek patří). Věta druhá téhož ustanovení pak umožňuje založit právo na pojistné plnění nikoli vlastníku pojištěného majetku (pojištěnému), nýbrž jiné osobě (např. právě pojistníku, jenž vlastníkem pojišťovaného majetku býti nemusí).
Dovolatel právo na výplatu pojistného plnění z pojistné události dovozuje z toho, že pojištěným (jenž pojistnou událost nezpůsobil) je on (respektive úpadcova konkursní podstata).
Ponechá-li Nejvyšší soud pro tuto chvíli stranou skutečnost, že podle obou pojistných smluv byla pojistníkem i pojištěným úpadcova manželka a že k uzavření pojistných smluv došlo za trvání konkursu, lze dovolatelovu argumentaci nejlépe prověřit na příkladu, kdy úpadce (fyzická osoba) uzavře (jako pojistník a pojištěný) pojistnou smlouvu o pojištění svého majetku před prohlášením konkursu a poté, co soud prohlásí konkurs na jeho majetek, úmyslným jednáním pojištěný majetek zničí (např. způsobem popsaným v této věci).
Prohlášení konkursu na majetek dlužníka nemá za následek ztrátu vlastnického práva dlužníka (úpadce) k jeho majetku. Jeho důsledkem je toliko zásadní omezení vlastnického práva úpadce k majetku, jehož se konkurs týká, což se podává především z ustanovení §14 odst. 1 písm. a/ věty první ZKV, jež coby jeden ze základních účinků prohlášení konkursu pojmenovává přechod oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce konkursní podstaty. Tyto aspekty věci rozebral Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném pod číslem 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a znovu pak pod bodem XXIII. stanoviska.
Pojistné plnění z pojistné události ohledně majetku pojištěného úpadcem (coby pojistníkem a pojištěným) před prohlášením konkursu na jeho majetek se při obvyklém běhu věcí dostává „do konkursní podstaty“ (k rukám správce konkursní podstaty) proto, že správce konkursní podstaty je osobou oprávněnou nakládat za trvání konkursu s majetkem patřícím do konkursní podstaty a tedy i přijímat (namísto úpadce) peněžitá plnění, na jejichž výplatu vznikl úpadci za trvání konkursu nárok.
Na skutečnosti, že pro účely posouzení vzniku práva na výplatu pojistného plnění se na úpadce (co do konání, jímž pojištěný majetek za trvání konkursu úmyslně zničil či poškodil) stále hledí jako na pojištěného, se prohlášením konkursu ničeho nemění.
Lze si samozřejmě představit, že správce konkursní podstaty jako pojistník pojistí za trvání konkursu majetek sepsaný do konkursní podstaty a náležející vlastnicky úpadci tak, aby právo na výplatu pojistného plnění do konkursní podstaty vznikalo, i když úpadce majetek spravovaný tímto správcem úmyslně poškodí nebo zničí (např. coby akt msty na konkursních věřitelích). Taková pojistná smlouva je však věcí konkrétního ujednání mezi správcem konkursní podstaty coby pojistníkem a pojistitelem. Není-li jí, hledí se na úpadce při zkoumání nároku na výplatu pojistného plnění z tvrzené pojistné události, kterou přivodil svým úmyslným jednáním (úmyslným poškozením či zničením pojištěného majetku) jako na pojištěného (v intencích §806 a §809 obč. zák.).
Tyto obecné závěry se plně prosadí i v posuzované věci. V jejích konkrétních reáliích nadto argumenty dovolatele oslabuje skutečnost, že obě pojistné smlouvy uzavírala (coby spolumajitelka věcí z titulu zaniklého leč nevypořádaného společného jmění manželů) až za trvání konkursu jako jediný pojistník a pojištěný manželka úpadce. Úpadce sám by tak vůči pojistiteli právo na výplatu pojistného plnění na základě pojistné smlouvy neměl ani tehdy, kdyby pojistnou událost nezpůsobil (proto také byla záloha na pojistné plnění původně vyplacena právě a jen úpadcově manželce). Argument, že „faktickým pojištěným“ se uzavřením pojistných smluv stala konkursní podstata (jež není subjektem práva), nemá právní hodnotu ve sporu proti pojistiteli o pojistné plnění s z pojistných smluv, v nichž jako pojištěný a pojistník figuruje jiná osoba (úpadcova manželka).
Dovolateli se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu - jehož obsahovým vymezením je Nejvyšší soud vázán - napadené rozhodnutí zpochybnit nepodařilo. Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§243b odst. 2 o. s. ř.) jako neopodstatněné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 a §142 odst. 1 o. s. ř., tedy tím, že dovolatel se svým dovoláním úspěšný nebyl a tím, že u žalované žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. října 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu