ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.3680.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3680/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně JUDr. I. R ., jako správkyně konkursní podstaty úpadce Ing. J. Č., proti žalované Trading Třeboň s. r. o. , se sídlem v Třeboni, Sokolská 34/II, identifikační číslo 62526448, zastoupené JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská 64/669, PSČ 370 01, o zaplacení částky 1.286.117,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 344/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2007, č. j. 7 Co 767/2007-266, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2007, č. j. 7 Co 767/2007-266, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 26. ledna 2007, č. j. 6 C 344/2005-224,Okresní soud v Jindřichově Hradci na základě žaloby Ing. Z. Z., jako správce konkursní podstaty úpadce Ing. J. Č. uložil žalované (Trading Třeboň s. r. o.) vydat do konkursní podstaty úpadce částku 949.351,70 Kč spolu s ročními úroky z prodlení za dobu od 18. dubna 2002 do zaplacení (bod I. výroku), co do požadavku na vydání dalších 336.766,25 a označeného příslušenství (úroků z prodlení) žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení, včetně nákladů státu (body III. až V. výroku) a o soudním poplatku (bod VI. výroku).
Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že:
1/ Společnost CAC Leasing a. s. uzavřela (jako leasingová pronajímatelka) dne 23. června 1998 se žalovanou (jako leasingovou nájemkyní) smlouvu o finančním leasingu, jejímž předmětem bylo motorové vozidlo Jeep Wrangler (dále též jen „Jeep“).
2/ Žalovaná (jako leasingová nájemkyně), jednající Ing. Š., uzavřela 1. července 1998 (ve znění dodatku z téhož dne) s pozdějším úpadcem (jako podnájemcem) se souhlasem leasingové pronajímatelky smlouvu o podnájmu Jeepu na dobu od 1. července 1998 do 30. června 2001, za částku 442.387,- Kč (bez daně z přidané hodnoty) ročně, hrazenou předem. Dále bylo dohodnuto, že současně bude vyúčtována záloha ve výši 413.387,- Kč, která bude rovnoměrně odečtena z úhrady za druhý a třetí rok podnájmu.
3/ Fakturou ze dne 8. července 1998 (dále jen „první faktura“) vyúčtovala žalovaná pozdějšímu úpadci částku 953.099,20 Kč, tvořenou ročním nájemným (včetně daně z přidané hodnoty) za dobu od 1. července 1998 do 30. června 1999 a zálohou ve výši 413.387,- Kč (bez daně z přidané hodnoty) za užívání auta v následném období (od 1. července 1999).
4/ Fakturou ze dne 30. září 1999 (dále jen „druhá faktura“) vyúčtovala žalovaná pozdějšímu úpadci částku 333.018,70 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), s tím, že od kalkulace ročního nájemného (539.712.20 Kč s daní z přidané hodnoty) za období od 1. července 1999 do 30. června 1999 odečítá částku 206.693,50 Kč, rovnající se polovině zálohy účtované dle předchozí faktury.
5/ Pozdější úpadce Jeep fakticky užíval od 1. července 1998 do 23. dubna 2001.
6/ Pohledávka žalované vůči pozdějšímu úpadci z titulu účtovaných částek za podnájem zanikla u první faktury co do částky 549.522,80 Kč bezhotovostní úhradou a ve zbytku vzájemnými zápočty a u druhé faktury co do částky 127.559,44 Kč bezhotovostní úhradou a ve zbytku vzájemnými zápočty.
7/ V konkursním řízení zahájeném 5. září 1997 prohlásil Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. října 1999, č. j. 11 K 25/97-81, které nabylo právní moci 2. června 2000, konkurs na majetek úpadce.
8/ Žalobce vypověděl podnájemní smlouvu k 30. červnu 2001 a podáním datovaným 6. prosince 2001 vyzval žalovanou, aby k 18. prosinci 2001 uhradila do konkursní podstaty úpadce částku 1.286.117,90 Kč, z titulu neúčinného právního úkonu.
9/ Pozdější úpadce byl podle znaleckého posudku ze dne 25. března 2002, použitého jako listinný důkaz, předlužen již od roku 1997, o čemž žalovaná věděla.
Na tomto základě soud uzavřel, že:
1/ Podnájemní smlouva není neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku - dále též jen „obč. zák.“) nebo pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku (§265 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále též jen „obch. zák.“)
2/ Podnájemní smlouva je neúčinným právním úkonem ve smyslu §15 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Jejím uzavřením na sebe pozdější úpadce přejal svému majetku nepřiměřený závazek (v rozhodné době u něj pasiva jednoznačně převažovala nad aktivy). Plnění z podnájemní smlouvy proto musí být vydáno - ve smyslu ustanovení §15 odst. 2 ZKV - do konkursní podstaty úpadce.
3/ Právo žalobce domáhat se vydání plnění z podnájemní smlouvy není promlčeno (žalovanou vznesená námitka promlčení není důvodná). Účinky prohlášení konkursu nastaly a tříletá promlčecí doba ve smyslu §101 obč. zák. tak začala běžet 27. října 1999; žaloba podaná 18. dubna 2002 je tudíž včasná.
4/ Do konkursní podstaty musí být vydáno - ve smyslu §15 odst. 2 ZKV - vše, čeho se žalované v rámci plnění dostalo (ve vazbě na neúčinný právní úkon), bez zřetele ke způsobu zániku pohledávky žalované. Vedle částky 677.082,24 Kč, placené převodem na účet, jde i o částku (částky), v jejichž rozsahu zanikl závazek pozdějšího úpadce započtením (s výjimkou k zápočtu použité pohledávky pozdějšího úpadce ve výši 336.766,25 Kč, z neplatné kupní smlouvy). Ostatní kompenzované pohledávky nejsou - vzhledem k ustanovením §358, §387 a násl., §391 odst. 1, §392 odst. 1 a §397 obch. zák. - promlčené a jsou způsobilé k započtení.
5/ Kompenzační námitka žalované, uplatněná dle §98 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není důvodná. U neúčinného plnění (na rozdíl od plnění z neplatného právního úkonu) zákon náhradu za užívání nestanoví, nadto by započtení uplatněné až při jednání 28. března 2006 nebylo možné vzhledem k §14 odst. 1 písm. i/ ZKV.
6/ Na úrovni subjektů soukromého práva obě strany vždy kalkulovaly i s daní z přidané hodnoty, takže není důvod částky odpovídající této dani od plnění jakkoli odečítat.
K odvolání žalované (jež směřovalo proti vyhovujícímu výroku ve věci samé a proti výrokům o nákladech řízení a o soudním poplatku, jež se jí týkaly) Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel z téhož skutkového stavu věci jako soud prvního stupně. Na tomto základě uzavřel, že:
1/ Podnájemní smlouva je vskutku neúčinná ve smyslu §15 odst. 1 písm. d/ ZKV. V situaci, kdy návrh na prohlášení konkursu byl podán již 5. září 1997, není pochyb o tom, že uvedená smlouva byla uzavřena v období předpokládaném v ustanovení §15 ZKV.
Uzavřením podnájemní smlouvy na sebe pozdější úpadce převzal nepřiměřené závazky, když ji sjednal ohledně automobilu za nepřiměřeně vysoké částky ročního nájemného a současně se zbavil několika automobilů, které vlastnil.
2/ Promlčení podléhá obchodnímu zákoníku (jeho ustanovení §397), takže žaloba podaná dne 18. dubna 2002 je včasná.
3/ Započtením závazek zaniká, takže do konkursní podstaty musí být vydány i částky, ohledně nichž došlo k zániku závazku v důsledku započtení, nejen to, co bylo fakticky poskytnuto formou peněžitého plnění.
4/ Přiléhavé jsou závěry soudu prvního stupně ohledně daně z přidané hodnoty.
5/ Ze znaleckého posudku je zřejmé, že i částka 206.693,50 Kč, byla započtena na poskytnuté plnění, proto i ona musí být vydána do konkursní podstaty úpadce.
Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka především nesouhlasí se závěrem, že podnájemní smlouva je ve smyslu §15 odst. 1 písm. d/ ZKV neúčinným právním úkonem. Uvádí, že bylo prokázáno, že pozdější úpadce v době uzavření podnájemní smlouvy podnikal a - dle názoru dovolatelky - v té době nebyly splněny podmínky pro prohlášení konkursu, o čemž svědčí i to, že konkurs byl prohlášen až v roce 1999.
I kdyby dovolatelka teoreticky akceptovala závěry soudů o neúčinnosti podnájemní smlouvy, pak podle ní nelze souhlasit se závěry soudů o počátku běhu promlčecí doby a o její délce.
Je totiž nutné rozlišit běh promlčecí doby k podání „odporovatelné“ (správně odpůrčí) žaloby a běh promlčecí lhůty k podání žaloby na vydání plnění z neúčinného právního úkonu. Odpůrčí žaloba nebyla podána (v intencích §42a obč. zák., ve spojení s §16 ZKV) ve lhůtě tří let (do 1. července 2001). Plnění z neúčinných právních úkonu se pak lze domáhat v obecných promlčecích lhůtách (tříleté podle občanského zákoníku a čtyřleté podle obchodního zákoníku).
Dospěl-li soud k závěru, že plnění z podnájemní smlouvy je plněním z neúčinného právního úkonu dle ustanovení §15 ZKV, pak je dle dovolatelky nutné zkoumat, jaké právní úpravě tento neúčinný právní úkon podléhal a podle toho hodnotit námitku promlčení.
Již z rozhodnutí vrchního soudu o příslušnosti podle dovolatelky plyne, že vztah týkající se užívání Jeepu je vztahem, na který dopadá občanský zákoník, když nájem auta nebyl prováděn v rámci podnikatelské činnosti účastníků smlouvy. Promlčecí lhůty by tak v případě neúčinnosti právního úkonu činily tři roky a při jeho neplatnosti dva, nejdéle tři, roky. Za těchto okolností jsou nepochybně promlčeny nároky na vydání plnění poskytnutých před 18. dubnem 1999, neboť žaloba byla podána 18. dubna 2002.
Je zřejmé, pokračuje dovolatelka, že fyzicky (převodem na účet) bylo zaplaceno pouze 549.522,80 Kč + 127.559,44 Kč dne 14. října 1999.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem soudu, že mají být vydány i částky, v jejichž rozsahu zanikl závazek pozdějšího úpadce k žalované započtením. Započtení totiž není jedním ze způsobů splnění dluhu, ale pouze jedním ze způsobů zániku závazku. Jak při vydání plnění z neúčinného právního úkonu, tak při vydání plnění z neplatného právního úkonu, lze vydat pouze to, co bylo skutečně plněno, tedy zaplaceno. Dovolatelce proto nelze uložit povinnost k vydání plnění v rozsahu, ve kterém došlo k započtení.
V případě započtení by mohlo být žalováno výhradně na zaplacení faktur, u kterých došlo k započtení; v takovém případě by však žalobce musel upravit důvody žaloby a doplnit svá tvrzení (což neučinil) a bylo by nutné zkoumat oprávněnost závazků z takto vystavených faktur i možnost jejich promlčení. Z jednotlivých zápočtů přitom lze zjistit, že jednotlivé faktury vystavené pozdějším úpadcem byly splatné v roce 1998, přičemž zčásti šlo o předfakturaci nákladů spojených s užíváním telefonů, zčásti o půjčku (45.492,40 Kč) a zčásti o úplatu za postoupení pohledávky za Ing. H.. Jde nepochybně o tituly opírající se o úpravu v občanském zákoníku, takže se na faktury vztahuje obecná tříletá promlčení doba a žaloba podaná v roce 2002 je opožděná.
Kdyby dovolatelka - hypoteticky - připustila, že žalobci má být něco vydáno, pak by to mělo být výhradně fyzicky poskytnuté plnění. Soud by však měl brát v úvahu v rámci plnění započítávanou a uplatňovanou daň z přidané hodnoty, jelikož v řízení bylo učiněno nesporným, že pozdější úpadce i dovolatelka byli plátci daně z přidané hodnoty a bylo prokázáno, že pozdější úpadce uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty z obou faktur.
A konečně dovolatelka uzavírá, že soudy nesprávně vyhodnotily závěry znalce týkající se částky 206.693,50 Kč, o kterou by měl být snížen žalobou uplatněný nárok.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro posouzení otázek jím otevřených, dovolacím soudem zčásti nezodpovězených a zčásti řešených odvolacím soudem v rozporu s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu.
V průběhu dovolacího řízení, usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. září 2009, č. j. 11 K 25/97-2133, které ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. 1 Ko 188/2009, nabylo právní moci 12. února 2010, došlo ke změně v osobě správce konkursní podstaty úpadce a novou správkyní konkursní podstaty úpadce se dnem právní moci uvedeného usnesení stala JUDr. I.R., se kterou Nejvyšší soud dále v dovolacím řízení jednal jako se žalobkyní.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §14 odst. 1 písm. i/ ZKV (ve znění účinném v době prohlášení konkursu na majetek úpadce) má prohlášení konkursu na majetek dlužníka mimo jiné i ten účinek, že započtení na majetek patřící do podstaty není přípustné.
Podle ustanovení §15 ZKV (ve znění, jež od prohlášení konkursu na majetek úpadce nedoznalo změn), jestliže byl prohlášen konkurs, jsou vůči věřitelům neúčinné právní úkony dlužníka, provedené v posledních šesti měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu anebo po podání tohoto návrhu do prohlášení konkursu, kterými (…) na sebe přejímá svému majetku nepřiměřené závazky (odstavec 1 písm. d/). Plnění neúčinných právních úkonů nebo náhrada za ně musí být vydáno do podstaty; domáhat se toho může správce i kterýkoli z konkursních věřitelů (odstavec 2).
Dle ustanovení §457 obč. zák. (ve znění, jež od prohlášení konkursu na majetek úpadce nedoznalo změn), je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
K jednotlivým dovolacím námitkám uvádí Nejvyšší soud následující:
1/ K závěru o neúčinnost podnájemní smlouvy.
Dovolací argumentace v dotčeném ohledu nevyvrací přiléhavé závěry odvolacího soudu o správnosti aplikace §15 odst. 1 písm. d/ ZKV na daný případ, jež jsou v souladu i se závěry soudu prvního stupně, podle nichž byl pozdější úpadce předlužen již v roce 1997, o čemž žalovaná věděla. Závěr odvolacího soudu, že podnájemní smlouva je neúčinným právním úkonem ve smyslu označeného ustanovení, je tudíž správný.
2/ K běhu promlčecí doby.
Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném pod číslem 110/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 110/2008“), uzavřel, že právo uplatnit (zákonnou) neúčinnost právního úkonu (ať již jde o neúčinnost dle §15 nebo dle §14 odst. 1 písm. a/ ZKV) se promlčuje. Přitom pro délku promlčecí doby není určující povaha neúčinného právního úkonu dlužníka (to, zda šlo o plnění poskytnuté v rámci obchodního závazkového vztahu nebo v rámci občanskoprávního vztahu) nýbrž povaha práva, které se promlčuje (práva uplatnit zákonnou neúčinnost právního úkonu podle §14 odst. 1 písm. a/ nebo podle §15 ZKV). Majetkové právo uplatnit neúčinnost právního úkonu dlužníka není podřaditelné režimu obchodního zákoníku a tudíž ani ustanovením obchodního zákoníku o promlčení a platí pro ně tudíž obecná ustanovení o promlčení obsažená v občanském zákoníku, konkrétně ustanovení §101 obč. zák. (jež určuje, že není-li v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé).
Právo z neúčinného právního úkonu podle §15 odst. 1 písm. d/ ZKV se v případě relutárního plnění, jež neúčinným právním úkonem dlužníka ušlo z majetku konkursní podstaty, prosazuje žalobou na vydání (zaplacení) tohoto plnění do konkursní podstaty; jde o spor vyvolaný konkursem (srov. opět R 110/2008 i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2007, Opjn 8/2006, uveřejněné pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poprvé může být takové právo vykonáno až dnem prohlášení konkursu na majetek dlužníka (předtím zde tohoto práva není). V dané věci se tak mohlo nejdříve stát 26. října 1999, takže závěr, podle kterého je žaloba podaná 18. dubna 2002 včasná a námitka promlčení nedůvodná, je správný.
3/ Přiléhavými shledává Nejvyšší soud i závěry odvolacího soudu týkající se daně z přidané hodnoty. Otázka uplatnění odpočtu této daně u příslušného finančního úřadu není pro věc rozhodná. Podstatné je, že má být vydáno to, co bylo plněno.
4/ Dovolání je nicméně i tak důvodné.
V rozsudku uveřejněném pod číslem 28/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 28/2006“), Nejvyšší soud uzavřel, že v případě, že si účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy před prohlášením konkursu na majetek jednoho z nich poskytli navzájem peněžitá plnění, popřípadě plnění, za něž jim přísluší peněžitá náhrada, může se i po prohlášení konkursu ten z nich, který plnil ve větším rozsahu, úspěšně domoci (ve smyslu ustanovení §457 obč. zák.) jen vrácení toho, oč plnění, které sám poskytl, přesahuje plnění, které obdržel od druhé smluvní strany.
V rozsudku uveřejněném pod číslem 37/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 37/2007“) Nejvyšší soud též vysvětlil, že je-li předmětem neplatné nájemní smlouvy věc, je nájemce povinen vydat majetkový prospěch, který získal užíváním věci, a pronajímatel prospěch, nabytý zaplacením nájemného (§457 obč. zák.); tyto povinnosti jsou povinnostmi vzájemně podmíněnými (§560 obč. zák.). srov. k tomu dále též rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
A konečně v rozsudku uveřejněném pod číslem 30/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 30/2007“) Nejvyšší soud ozřejmil, že bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné a dlužníkovo plnění z takového úkonu bylo sepsáno do konkursní podstaty, mohou se osoby, jejichž majetek byl takto sepsán a které se o soupisu dozvěděly před uplynutím propadné dvouměsíční lhůty počítané od prvního přezkumného jednání (§22 odst. 2 ZKV), domáhat plnění, které samy poskytly pozdějšímu úpadci, přihláškou pohledávky do konkursu (§20 ZKV). Dojde-li k soupisu až po uplynutí označené propadné lhůty, považuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla, za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.
V daných souvislostech je zjevné, že vztah nájemce a podnájemce co do důsledků neplatné nebo zrušené smlouvy o podnájmu je srovnatelný se vztahem účastníků nájemní smlouvy, rozebraným v R 28/2006 a R 37/2007. Závěry obsažené v R 30/2007 jen dokládají, že bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné (což v intencích R 37/2007 platí i pro podnájemní smlouvu v této věci, z níž měla dovolatelka majetkový prospěch ve formě úhrady za podnájem a pozdější úpadce majetkový prospěch ve formě užívání věci, kterou získal do podnájmu), je namístě si klást otázku, jak se prosadí vzájemná pohledávka účastníka neúčinného právního úkonu proti konkursní podstatě.
Přitom Nejvyšší soud uzavírá, že jsou-li vzájemná plnění z neplatné nájemní či podnájemní smlouvy zúčtovatelná způsobem, jenž se podle závěrů R 28/2006 neprotiví ani ustanovení §14 odst. 1 písm. i/ ZKV (tak, že stojí-li proti sobě peněžité plnění a plnění, za něž přísluší peněžitá náhrada, může se i po prohlášení konkursu ten z účastníků smlouvy, který plnil ve větším rozsahu, úspěšně domoci jen vrácení toho, oč plnění, které sám poskytl, přesahuje plnění, které obdržel od druhé smluvní strany), je plně namístě uplatnit stejné závěry i pro jen neúčinné právní úkony (pro vzájemná plnění z neúčinné nájemní či podnájemní smlouvy). Výklad institutů neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů způsobem, jenž by osoby, které získaly plnění z dlužníkova neúčinného - leč platného - právního úkonu, stavěl do horšího postavení, než kdyby šlo o právní úkon absolutně neplatný, označil Nejvyšší soud za absurdní již důvodech v R 110/2008.
Jinak řečeno, v případě, že si účastníci podnájemní smlouvy neúčinné ve smyslu §15 odst. 1 písm. d/ ZKV před prohlášením konkursu na majetek jednoho z nich poskytli navzájem peněžitá plnění, popřípadě plnění, za něž jim přísluší peněžitá náhrada, může se i po prohlášení konkursu ten z nich, který plnil ve větším rozsahu, úspěšně domoci jen vrácení toho, oč plnění, které sám poskytl, přesahuje plnění, které obdržel od druhé smluvní strany.
Z pohledu vzájemnosti plnění z neúčinné podnájemní smlouvy se soudy nižších stupňů věcí nezabývaly a právní posouzení věci v tomto ohledu není úplné a tudíž ani správné.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil včetně závislého výroku o nákladech řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu