ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3693.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 3693/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatele P. H. , zastoupeného JUDr. Rudolfem Vokounem, CSc., advokátem, se sídlem v Kladně, Březinova 813, PSČ 272 01, za účasti BYTOVÉHO DRUŽSTVA DOMINIKA , se sídlem v Praze 4 - Chodově, Jažlovická 1316, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 26772558, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1038/39, PSČ 130 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 140/2011, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2014, č. j. 7 Cmo 44/2013-78, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit BYTOVÉMU DRUŽSTVU DOMINIKA na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. listopadu 2012, č. j. 75 Cm 140/2011-38, zamítl návrh na určení, že navrhovatel je členem BYTOVÉHO DRUŽSTVA DOMINIKA (dále jen „družstvo“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení [výrok II.].
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele potvrdil výrok I. usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, změnil výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Dovolání navrhovatele proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou byl změněn výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, a druhým výrokem usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení se proto dovolací soud nezabýval.
Dovolání proti výroku ve věci samé, které není přípustné podle §238a o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř., neboť dovolatel - oproti svému mínění - Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí a jež by splňovala předpoklady vymezené §237 o. s. ř.
Je tomu tak proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 251/2009, jež je veřejnosti přístupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), z níž se podává, že skutečnost, že žádné ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, nestanoví osobě, jejíž možné vyloučení z družstva je avizováno, povinnost vyčkat s případným převodem členského podílu na výsledek rozhodnutí členské schůze, nikterak nevylučuje, aby převod byl posouzen jako absolutně neplatný (např. pro obcházení práva a rozpor s dobrými mravy), nasvědčují-li tomu skutkové okolnosti případu a jsou-li pro to shledány důvody.
V usnesení ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 Cdo 2799/2011, pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož soud rozhodující o určení členství v družstvu není oprávněn posuzovat věcnou správnost vyloučení z družstva (tj. zda důvod, pro který byl dotčený člen z družstva vyloučen, byl vskutku dán) a není ani oprávněn přezkoumávat, zda byly splněny podmínky, za nichž může družstvo k rozhodnutí o vyloučení přistoupit (např. zda byla udělena výstraha).
Odvolací soud citované závěry (k nimž se Nejvyšší soud opětovně přihlásil např. v usnesení ze dne 28. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 218/2012, či v usnesení ze dne 28. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2012) plně respektoval, když uzavřel, že skutečnost, zda mohl být navrhovatel (resp. jeho právní předchůdkyně) z družstva platně vyloučen, je pro projednávanou věc nerozhodná, neboť v řízení o určení členství v družstvu není možné přezkoumávat platnost vyloučení člena z družstva.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 21. října 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu