ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3710.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3710/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. Ivana Slaniny , bytem ve Vyškově, Víta Nejedlého 35, PSČ 682 03, jako správce konkursní podstaty úpadce KOKOŘOVSKÁ a. s., identifikační číslo osoby 25201697, zastoupeného JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem, se sídlem v Plzni, Slovanská třída 982/136, PSČ 326 00, proti žalovanému Podniku živočišné výroby, a. s. , se sídlem ve Strakonicích, Nebřehovická 522, PSČ 386 01, identifikační číslo osoby 46683542, zastoupenému JUDr. Pavlem Dejlem Ph. D., LL. M, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 2 C 28/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. května 2013, č. j. 5 Co 3037/2012-672, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 13. září 2012, č. j. 2 C 28/2006-579, Okresní soud ve Strakonicích určil, že kupní smlouva uzavřená dne 30. listopadu 2001 mezi pozdějším úpadcem KOKOŘOVSKÁ a. s jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím (na jejímž základě byly na žalovaného převedeny ve výroku specifikované nemovitosti) je vůči konkursním věřitelům neúčinná (bod I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. května 2013, č. j. 5 Co 3037/2012-672, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř., jelikož není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (především nejde o potvrzující nebo měnící rozhodnutí odvolacího soudu). Shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2008, pod číslem 11, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Spory z odpůrčích žalob podle §16 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, podaných za trvání konkursu na majetek úpadce (dlužníka) správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů, jsou spory vyvolanými konkursem (incidenčními spory); srov. k tomu shodně stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. června 2007, Opjn 8/2006, uveřejněné pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Povaha sporu (to, že jde o spor vyvolaný konkursem) předurčuje i podobu (rozhodné znění) občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud v této věci postupuje při posouzení přípustnosti dovolání. Pro spory vyvolané konkursem podle zákona o konkursu a vyrovnání se totiž s přihlédnutím k §432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) použijí dosavadní (k poslednímu dni účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání platné) právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Řečené platí bez zřetele k tomu, že rozhodnutím nadřízeného soudu (zde usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2005, č. j. Ncp 3334/2005-101) byl k projednání a rozhodnutí sporu vyvolaného konkursem v prvním stupni určen (z pohledu závěrů výše citovaného stanoviska nepřiléhavě) okresní soud (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 1940/2011, uveřejněného pod číslem 116/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel pak zjevně koncipoval dovolání (včetně vymezení podmínek jeho přípustnosti) podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, tedy ve znění, jež pro danou věc neplatí.
Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07 uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. listopadu 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu