ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.3717.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 3717/2018-307
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Hany Neštické , advokátky, se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00, jako správkyně konkursní podstaty úpadce K + L STAVBY PRAHA, s. r. o., identifikační číslo osoby 25634712, zastoupené Mgr. PaedDr. Josefem Neštickým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00, proti žalovanému V. P. , soudnímu exekutorovi, se sídlem v Praze, zastoupenému JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Ovenecká 871/13, PSČ 170 00, o „vydání“ částky 3.076.078 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 196/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2016, č. j. 35 Co 541/2012-246, takto:
Řízení o „dovolání“ žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2016, č. j. 35 Co 541/2012-246, se zastavuje .
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 3. května 2016, č. j. 35 Co 541/2012-243, Městský soud v Praze rozhodl o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. května 2012, č. j. 14 C 196/2010-90, mimo jiné tak, že druhým výrokem uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů „ve výši uvedené v písemném vyhotovení“ do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.
[2] Usnesením ze dne 3. května 2016, č. j. 35 Co 541/2012-246, opravil odvolací soud [ odkazuje na ustanovení §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ] rozsudek ze dne 3. května 2016 ve druhém výroku tak, že správně zní:
„Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů“.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 o. s. ř., namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Usnesení, jímž odvolací soud podle ustanovení §164 o. s. ř. opravil zjevnou nesprávnost vlastního rozhodnutí, není (ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.) „rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí“; pro projednání dovolání, jež proti němu bylo podáno, není dána funkční příslušnost Nejvyššího soudu (§10a o. s. ř.). Nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ v dané věci zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř.; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2017, sp. zn. 20 Cdo 5708/2016, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2018, pod číslem 62, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2017, sp. zn. 28 Cdo 860/2017.
[5] Absence výroku o nákladech dovolacího řízení se podává z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. října 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu