ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.3732.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 3732/2018-259
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobců a) J. P. , a b) J. P. , zastoupených JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, PSČ 280 02, proti žalovanému P. P. , zemřelému 24. října 2017, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 257/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2014, č. j. 5 Cmo 189/2014-178, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. května 2014, č. j. 5 Cmo 189/2014-178, potvrdil usnesení ze dne 17. března 2014, č. j. 47 Cm 257/2010-150, kterým Krajský soud v Praze zamítl žádost žalovaného o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Poté, co žalovaný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, dne 24. října 2017 zemřel.
Z povahy práva na přiznání osvobození od soudních poplatků (§138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád) [dále jen „o. s. ř.“] vyplývá, že se pojí s osobou účastníka řízení, resp. s poměry (majetkovými, sociálními a dalšími), které se připínají výlučně k jeho osobě. Jde tedy o právo vázané pouze na konkrétního účastníka řízení, které (jestliže je soudem přiznáno) na případné právní nástupce nepřechází (k tomu srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. května 1999, sp. zn. 18 Co 233/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 1999, pod číslem 130).
Jestliže v průběhu dovolacího řízení, jehož předmětem měl být přezkum rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků (a neustanovení zástupce), žalovaný ztratil způsobilost být účastníkem řízení, neumožňuje povaha věci v řízení pokračovat (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 234/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2003, pod číslem 6, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2018, sp. zn. 33 Cdo 399/2017).
Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil (§107 odst. 5, §243b o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 10. 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu