ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.381.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 381/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Česká revitalizační, s. r. o. , se sídlem v Brně, Atriová 512/36, PSČ 621 00, identifikační číslo osoby 26 92 16 34, zastoupené Mgr. Martinem Frankem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 138/27, PSČ 603 00, proti žalované Š. D. , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 297/2014, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2015, č. j. 2 Cmo 198/2015-23, ve znění usnesení ze dne 10. října 2016, č. j. 2 Cmo 198/2015-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. listopadu 2015, č. j. 2 Cmo 198/2015-23, ve znění usnesení ze dne 10. října 2016, č. j. 2 Cmo 198/2015-36, k odvolání žalované potvrdil usnesení ze dne 5. února 2015, č. j. 20 Cm 297/2014-17, ve znění usnesení ze dne 8. srpna 2016, č. j. 20 Cm 297/2014-35, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl jako opožděné námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 5. listopadu 2014, č. j. 20 Cm 297/2014-12, ve znění usnesení ze dne 8. srpna 2016, č. j. 20 Cm 297/2014-35, kterým uložil žalované zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 20.354,- Kč s 6% úrokem od 2. června 2014 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 6.440,80 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a „vrátil věc k novému projednání“.
Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Již v usnesení ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, uveřejněném pod číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž formuloval a odůvodnil závěr, že proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, není dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. [ve znění účinném do 31. prosince 2013; nyní jde o ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] objektivně přípustné, když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. (k tomu srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 15. září 2015, sp. zn. III. ÚS 1458/15).
Konečně není pochyb ani o tom, že (objektivní) nepřípustnost dovolání v dané věci plyne i z ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když v poměrech dané věci dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, jímž soud prvního stupně rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001 a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu