ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.3968.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3968/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně I. F., zastoupené JUDr. R. Z., advokátkou, proti žalovanému Ing. V. B., jako správci konkursní podstaty úpadce T. – T. b. d., zastoupenému JUDr. Z. V., advokátkou, o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 7/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2008, č.j. 15 Cmo 16/2008-76, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.712,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. března 2008, č.j. 15 Cmo 16/2008-76, změnil rozsudek ze dne 19. listopadu 2007, č.j. 42 Cm 7/2007-44, jímž Krajský soud v Hradci Králové vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce T. – T. b. d., (dále jen „úpadce“) „bytovou jednotku č. 465/51 o velikosti 3+1 ve dvanáctém nadzemním podlaží, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku st. p. č. 1170/2 ve výši 681/35269“ (dále jen „sporné věci“), tak, že žalobu zamítl.
Odvolací soud - odkazuje na zjištění soudu prvního stupně - zdůraznil, že žalobkyně se nestala členkou družstva (úpadce), pročež na ni nemohl úpadce podle ustanovení §23 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé spoluvlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), převést bezúplatně vlastnictví „k předmětnému bytu“. Smlouva o bezúplatném převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 9. listopadu 2004 navíc neobsahuje náležitosti kupní smlouvy (§6 zákona o vlastnictví bytů a §588 občanského zákoníku), když postrádá ujednání o kupní ceně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že žalovaný neoprávněně sepsal sporné věci do soupisu majetku konkursní podstaty. Kupní smlouva uzavřená mezi městem S. a úpadcem dne 21. července 2003 je totiž - podle názoru dovolatelky - neplatná pro rozpor s ustanovením §239 odst. 4 obchodního zákoníku; úpadce se tak vlastníkem sporných věcí nikdy nestal.
Proto žalobkyně požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ( dále jen „o. s. ř.“); není však důvodné.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty podle §19 odst. 2 ZKV (excindační žalobě), patří, že:
1) věc byla správcem konkursní podstaty příslušného úpadce vskutku pojata do soupisu majetku konkursní podstaty;
2) excindační žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkurs prohlásil;
3) žalovaným je správce konkursní podstaty;
4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§154 odst. 1 o. s. ř.), trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v konkursní podstatě (nebyla v mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučena);
5) osoba, která se domáhá vyloučení věcí ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě vylučuje) zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.
Dovolatelka prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) zpochybňuje vlastnické právo úpadce ke sporným věcem, aniž by současně polemizovala se závěrem odvolacího soudu, podle něhož jí nesvědčí právo vylučující zařazení těchto věcí do soupisu majetku konkursní podstaty.
Jelikož ani akceptace právního názoru dovolatelky o neexistenci vlastnického práva úpadce ke sporným věcem sama o sobě nemůže přivodit pro dovolatelku příznivější rozhodnutí ve věci samé, Nejvyšší soud, při absenci jiných vad, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalobkyni vznikla povinnost hradit žalovanému náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §8, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 4.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. S připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty činí celková výše nákladů dovolacího řízení 5.712, Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. října 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu