ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3995.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 3995/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. L. Z., advokátem, za účasti společnosti T. a. s., zastoupené JUDr. P. D., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 214/2006, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2009, č. j. 14 Cmo 227/2008-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání navrhovatele usnesení ze dne 25. ledna 2008, č. j. 15 Cm 214/2006-88, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti T. a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 22. června 2006, přijatého pod bodem 8 pořadu jednání, kterým byla schválena zpráva o vztazích mezi propojenými osobami.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel Nejvyššímu soudu předkládá k řešení, napadené usnesení zásadně právně významným nečiní, neboť je Nejvyšší soud již zodpověděl.
V usnesení ze dne 1. června 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod číslem 128, Nejvyšší soud vysvětlil, že rozhodne-li valná hromada akciové společnosti o věci nespadající do její působnosti, nemá takové rozhodnutí žádné právní účinky. V usnesení ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 601/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2006, pod číslem 67, pak potvrdil, že zprávu o vztazích mezi propojenými osobami valná hromada neschvaluje. V usnesení ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1060/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2009, pod číslem 132, konečně Nejvyšší soud uzavřel, že postupem podle §183 ve spojení §131 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) lze napadat ta usnesení valné hromady, která spadají do její působnosti, zatímco usnesení ve věcech, které do působnosti valné hromady nepatří a která tudíž nemají žádné právní účinky, zásadně postupu podle označených ustanovení nepodléhají. Současně vysvětlil, že za určitých okolností (v citovaném rozhodnutí popsaných) může soud v řízení podle §183 ve spojení s §131 obch. zák. přezkoumat i „platnost“ takových usnesení.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2009
Doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu