ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.4049.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 4049/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v konkursní věci úpadce J. N. , vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 27 K 43/2006, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, o dovolání JUDr. Pavla Reisera , advokáta, se sídlem v Plzni, Mikulášská třída 455/9, PSČ 326 00, jako správce konkursní podstaty úpadce, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 2013, č. j. 2 Ko 1/2013-197, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 3. dubna 2012, č. j. 27 K 43/2006-183, schválil Krajský soud v Plzni (dále jen „konkursní soud“) konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty JUDr. Pavla Reisera (dále jen „konečná zpráva“), s tím, že celkové příjmy konkursní podstaty činí 1.922.000,- Kč a celkové výdaje z konkursní podstaty činí 1.930.777,50 Kč (z čehož odměna správce konkursní podstaty včetně daně z přidané hodnoty činí 232.423,20 Kč a jeho hotové výdaje 2.959,- Kč), takže k rozvrhu zbývá 0,- Kč.
K odvolání konkursního věřitele HS INKASO s. r. o. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil usnesení konkursního soudu a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.
Správce konkursní podstaty úpadce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání.
Rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněného pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud zrušil usnesení konkursního soudu o schválení konečné zprávy a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení, není přípustné. Nejde totiž o žádný z případů vypočtených v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř. Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2008, pod číslem 11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2008, sp. zn. 29 Odo 1026/2006, uveřejněné v témže časopise, číslo 7, ročník 2008, pod číslem 99 nebo (nověji) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3509/2013.
Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07 uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné dle ustanovení §243b odst. 5 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §218 písm. c/ o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. prosince 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu