ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4088.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4088/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně I.C. Finance Corp., s. r. o. se sídlem v Lysé nad Labem, Vojanova 1076/21, PSČ 289 22, identifikační číslo 27 12 68 03, zastoupené Mgr. Markétou Tillerovou, advokátkou, se sídlem v Čelákovicích, V Zátiší 547, PSČ 250 88, proti žalované Ing. M. Kr., zastoupené JUDr. Ninou Zvěřinovou Vavrochovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přem. Otakara II. č. 36, PSČ 370 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 80/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. května 2009, č. j. 4 Cmo 94/2009-95, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 14. května 2009, č. j. 4 Cmo 94/2009-95, změnil rozsudek ze dne 18. června 2008, č. j. 5 Cm 80/2007-56, jímž Krajský soud v Brně v celém rozsahu zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 26. září 2007, č. j. 5 Sm 99/2007-7, kterým původně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 124.000,- Kč s 6% úrokem od 3. září 2006 do zaplacení, směnečnou odměnu 413,- Kč a náklady řízení, tak, že v rozsahu částky 12.000,- Kč směnečného peníze, 6% úroku z částky 12.000,- Kč od 3. září 2006 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 40,- Kč směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti; ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. §10 a §17 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) – přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalobkyně, která směnku nabyla nedatovaným rubopisem, jednak musela vědět, že původně šlo o blankosměnku, jednak znala obsah smlouvy, která zachycovala samotné ujednání o blankosměnce, o jejím účelu i o vyplňovacím právu. Žalované proto příslušely kauzální námitky proti povinnosti zaplatit směnku založené na vztazích k remitentovi, přičemž v rozsahu převyšujícím částku 12.000,- Kč tyto námitky vyhodnotil jako opodstatněné.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když „odvolací soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem, a řádně se jimi nezabýval, nevypořádal se s nimi a své rozhodnutí řádně nezdůvodnil a právní otázky, které mají pro rozhodnutí o věci určující význam, řešil v rozporu s konstantní judikaturou a hmotným právem“.Dovolatelka zdůrazňuje, že odvolací soud nepřihlédl k jejím tvrzením vztahujícím se k dopisu ze dne 9. února 2007 (tímto dopisem žalobkyně mimo jiné oznámila žalované, že na ni byla dne 26. ledna 2007 převedena směnka i směnkou zajištěná pohledávka), ani k námitkám ohledně hodnocení důkazu – smlouvy o zprostředkování, na základě které vznikla směnkou zajištěná pohledávka. Připomíná, že v průběhu řízení namítla, že údaje obsažené v dopise ze dne 9. února 2007 nejsou správné, jelikož směnka byla na žalobkyni převedena dříve, než pohledávka ze smlouvy o zprostředkování, pročež „obsah dopisu není pravdivý“. Podle dovolatelky soudy obou stupňů „vyšly z předpokladu, že je to žalobkyně, koho tíží důkazní břemeno, když popírá správnost dopisu z 9. února 2007. Zdůrazňuje, že jde o soukromou listinu, přičemž důkazní břemeno co do správnosti obsahu soukromé listiny tíží toho, kdo se listiny dovolává“.
Za rozporný s hmotným právem považuje rovněž závěr odvolacího soudu, podle něhož označení směnky jako „blankosměnky“ určuje, že tato směnka v minulosti nutně musela být blankosměnkou. Upozorňuje, že na směnečné listině samotné není zmínka o vyplňovacím prohlášení, které by směnečnou listinu jako původní blankosměnku nepochybně určilo, nehledě na to, že zmíněný závěr nemá žádnou oporu ve směnečném zákoně; potud jde podle názoru dovolatelky „o zápis směnečněprávně nevýznamný“, když rozhodující je samotný obsah listiny.
Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že odvolací soud respektoval zásadu, podle níž důkazní břemeno ohledně kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu tíží žalovanou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/1998, uveřejněný v časopise soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 62/2003 a 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodnutí odvolacího soudu přitom spočívá na závěru, že žalovaná unesla důkazní břemeno ohledně důvodnosti kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (v rozsahu nad částku 12.000,- Kč); o nesprávné posouzení otázky důkazního břemene tak evidentně nejde.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska hodnocení důkazu – dopisu žalobkyně adresovaného žalované, datovaného 9. února 2007. Jakkoli dovolatelka výhrady v tomto směru uplatněné podřazuje dovolacímu důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu – zpochybňuje skutkový závěr soudů nižších stupňů, podle něhož jí byla směnka postoupena současně se směnkou zajištěnou pohledávkou, a to v době před splatností směnky; uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jehož přípustnost může být založena pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k dispozici nemá.
Konečně ani v případě, že by odvolací soud skutečně založil své právní posouzení věci na řešení otázky, zda důkazní břemeno ohledně (ne)pravdivosti dopisu žalobkyně ze dne 9. února 2007 tíží žalobkyni nebo žalovanou (jde o údaj, podle něhož byla směnka převedena na žalobkyni současně se směnkou zajištěnou pohledávkou dne 26. ledna 2007), by nebyl dán důvod připustit dovolání podle ustanovení 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/1998, podle něhož je-li pravdivost soukromé listiny předložené k důkazu popřena, vyzve soud podle toho, o jakou soukromou listinu jde, toho, kdo pravdivost popírá, aby uvedl, proč pravdivost popírá a nabídl ke svému tvrzení důkazy; provedené důkazy, včetně důkazu spornou listinou, pak soud zhodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze listiny, zejména pak k tomu, jde-li o listinu v neprospěch vystavitele a nebo v jeho prospěch. Nesprávným přitom shledal závěr, podle něhož popře-li věřitel pravdivost listiny, kterou sám vystavil, tíží důkazní břemeno ohledně pravdivosti listiny dlužníka). Shora uvedený závěr rozhodnutí Nejvyššího soudu pak obstál i v ústavní rovině, když Ústavní soud usnesením ze dne 12. dubna 2007, sp. zn. III. ÚS 672/2006, odmítl ústavní stížnost ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 295/2005, v níž obecné soudy závěry formulované v zmíněném rozhodnutí Nejvyššího soudu aplikovaly na poměry dané věci. Konečně z hlediska správnosti závěrů odvolacího soudu ohledně přípustnosti a důvodnosti kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. shledal Nejvyšší soud právně nevýznamnými výhrady dovolatelky ohledně významu „nadpisu“ blankosměnka na směnce. Zmíněný údaj totiž skutečně nemá význam z hlediska práv a povinností směnkou založených, může však sloužit k objasnění procesu vzniku směnky.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu