ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.4151.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 4151/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce T. P. , zastoupeného JUDr. Janem Červenkou, advokátem, se sídlem v Praze 9, Kovářská 1169/17, PSČ 190 00, proti žalovanému Ing. P. H. , jako správci konkursní podstaty úpadce DŘEVO A DÝHY spol. s r. o., identifikační číslo osoby 14501449, zastoupenému Mgr. Terezou Krákorovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1107/45, PSČ 120 00, o určení pravosti pohledávky ve výši 425.400,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 171/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2011, č. j. 13 Cmo 101/2010-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 23. března 2010, č. j. 22 Cm 171/2008-78, rozhodl Městský soud v Praze o žalobě žalobce (T. P.) směřující vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce DŘEVO A DÝHY spol. s r. o.) tak, že určil, že žalobce má za úpadcem nevykonatelnou pohledávku druhé třídy, bez práva na oddělené uspokojení, v celkové výši 425.400,- Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalobce jako jednatel pozdějšího úpadce neporušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, takže mu náleží odměna sjednaná za výkon funkce jednatele.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (názor dovolatele, že dovolání „připustil“ odvolací soud, nemá oporu v obsahu spisu a odvolací soud zákonnou možnost dovolání připustit ani nemá).
Důvod připustit dovolání pak Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací argumentace je vesměs skutkovou polemikou se závěry napadeného rozhodnutí. Skutkový dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. však dovolatel u dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici (srov. přímo dikce §241a odst. 3 o. s. ř.) a jeho prostřednictvím tedy přípustnost dovolání založit nelze.
Ke kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem pak Nejvyšší soud uvádí, že samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Nejvyšší soud rovněž podotýká, že mezi jednotlivými dovolacími důvody taxativně vypočtenými v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. neplatí vztah příčiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnění druhého); srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 644/2012.
Důvod připustit dovolání neměl Nejvyšší soud ani pro účely prověření tvrzené existence vady řízení spočívající (podle dovolatele) v tom, že odvolací soud neprovedl z vlastní iniciativy důkaz konkursním spisem úpadce.
Dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nelze uplatnit k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
V situaci, kdy v odvolacím řízení nebylo dovolatelem žádáno o doplnění dokazování a kdy odvolací soud při odvolacím jednání za účasti zástupců účastníků s procesní plnou mocí zaznamenal, že strany nemají návrhy na „doplnění řízení“ (podle protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 29. června 2011 - č. l. 96) se z této dovolací argumentace žádná otázka zásadního významu též nepodává (k omezením daným iniciativě soudu při pátrání po důkazech ve sporném řízení srov. jinak též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 a §146 odst. 3 o. s. ř., tedy tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že u žalobce žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. července 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu