ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.4164.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4164/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně JUDr. M. R., zastoupené JUDr. L. Š., advokátem proti žalovanému J. Y. K. zastoupenému JUDr. I. H., advokátkou o zaplacení 1,200.000,- Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 73/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2007, č. j. 9 Cmo 217/2006 – 98, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.257,- Kč do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2006, č. j. 53 Cm 73/2005 – 74, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 20. dubna 2005, č. j. 53 Sm 66/2005 – 12 (výroky I. a II.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení (výrok III.).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud, s odkazem na zásadu koncentrace námitkového řízení, především uvedl, že ve včas podaných námitkách žalovaný namítal nedostatek kauzy směnek, ze kterých se žalobkyně domáhá plnění (dále jen „směnky“). Tato námitka nesporně, v daném případě v souladu s §17 ve spojení s §77 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále též jen „směnečný zákon“), žalovanému náleží. V námitce žalovaný vylíčil obsah směnečné dohody spočívající v tom, že směnky zajišťovaly převod obchodních podílů ve společnosti P. P. s. r. o. (dále též jen „společnost“) na žalovaného a v souvislosti s tím namítl neplatnost smlouvy o převodu těchto obchodních podílů pro její neurčitost. Žalobkyně proti námitkám argumentovala tvrzením, že směnky nezajišťovaly závazek žalovaného k úhradě obchodních podílů, ale zajišťovaly návratnost půjček, které převodci společnosti poskytli.
Odvolací soud dále poukázal na to, že v řízení před soudem prvního stupně „vyšlo najevo a bylo listinnými důkazy prokázáno“, že obsahem listiny označené jako „dohoda o převodu společnosti P. P., s. r. o. – smlouva o převodu obchodních podílů“, je nejen dohoda o převodu obchodních podílů (abstrahováno od posouzení platnosti tohoto úkonu), ale i závazek žalovaného uhradit půjčky poskytnuté společníky společnosti P. P., s. r. o., mimo jiné i žalobkyní, ve výši 4,300.000,- Kč. Bylo-li dle uvedené listiny účastníky tohoto úkonu sjednáno, že do výše 2,300.000,- Kč budou vystaveny vlastní směnky ve prospěch žalobkyně, pak ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že tímto bylo vyvráceno námitkové tvrzení o kauze směnek, resp., že na základě uvedeného lze dospět k závěru, že námitky nejsou důvodné a nezakládají tudíž účinnou obranu žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu.
Za této situace shledal odvolací soud nadbytečným vyhodnocení platnosti smlouvy o převodu obchodních podílů, nebylo-li prokázáno, že tato byla kauzou směnek.
Odvolací soud dále uzavřel, že za situace, kdy kauzou směnek nebylo zajištění závazku ze smlouvy o převodu obchodních podílů, není pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně rozhodné, zda došlo k platnému přistoupení žalovaného k závazku společnosti vůči stávajícím společníkům, neboť toto přesahovalo rámec námitkového řízení vymezený námitkami žalovaného.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodů namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Dovolatel má za to, že odvolací soud nesprávně posoudil smlouvu o převodu obchodních podílů, neboť vycházel pouze z jazykového vyjádření a gramatického výkladu ujednání v ní obsažených, aniž by použil výkladová pravidla podle §35 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) a §266 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), a proto právní posouzení je neúplné a tudíž nesprávné. Namítá, že součástí smlouvy o převodu obchodních podílů nebyla smlouva o půjčce. V čl. II této smlouvy se zavázal zaplatit kupní cenu ve výši 4,500.000,- Kč a dále je zde uveden způsob použití kupní ceny za převod obchodních podílů, což nelze vykládat ani jako uzavření smlouvy o půjčce nebo jako přistoupení dovolatele k závazku společnosti vůči původním společníkům.
Dovolatel argumentuje i tím, že pro spor je podstatné posouzení platnosti smlouvy o převodu obchodních podílů, neboť směnkami bylo zajištěno zaplacení zbytku ceny za jejich převod dle čl. II písm. b) této smlouvy, a nikoli zajištění půjček, které převodci společnosti poskytli. V posledním odstavci na straně druhé smlouvy je uvedeno, že po zaplacení první části ceny ve výši 2,000.000,- Kč se převodci zavazují svolat valnou hromadu. Z toho lze dle dovolatele vyčíst, že cena za převod obchodních podílů „nečinila pouze částku 200.000,- Kč, jak dovodil odvolací soud“.
Dovolatel opakovaně namítá, že předmětná smlouva nebyla uzavřena v souladu s §115 obch. zák., neboť postrádá základní náležitosti, navíc zde není vymezena výše obchodních podílů jednotlivých společníků, kteří své podíly na žalovaného převedli, a není ani stanovena cena těchto podílů. Smlouva trpí zcela vážnými nedostatky a je proto neplatná. V čl. II předmětné smlouvy je pouze uvedena částka za převod „společnosti P. P., s. r. o.“ na nového nabyvatele ve výši 4,500.000,- Kč, která sestává ze dvou částek, a to úhrady základního kapitálu ve výši 200.000,- Kč a úhrady půjček stávajících společníků ve výši 4,300.000,- Kč, a nikoliv z částek určujících cenu obchodních podílů jednotlivých společníků. Navíc ve smlouvě se hovoří o převodu společnosti nikoliv obchodních podílů (vyjma posledního odstavce smlouvy) a společnost není způsobilým předmětem převodu. Dovolatel zastává názor, že smlouva je s ohledem na uvedené nedostatky, pokud jde o předmět převodu a výši úplaty za něj, neurčitá a tudíž neplatná. Částku 4,500.000,- Kč tak nelze považovat za cenu obchodních podílů jednotlivých společníků. Uzavírá, že kauza směnky není dána v důsledku neplatnosti právního úkonu (resp. dokumentu), na jehož základě byla zjištěna a není proto důvodu pro úhradu žalobkyní požadované částky.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí, přičemž uvádí, že dovolatel neprokázal absenci kauzy směnek a nadto jeho tvrzení o tom, že „uzavření smlouvy o půjčce nebo jeho přistoupení k závazku společnosti vůči původním společníkům“ nebylo z jeho strany platně učiněno, spatřuje neodůvodněným a v rozporu s koncentrační zásadou, kterou je námitkové řízení ovládáno. Nadto žalobkyně uvádí, že dovolatel společnost P. P., s. r. o. fakticky převzal, jako jediný jednatel a jediný společník tuto samostatně řídil a sám aktivně inicioval příslušné změny v obchodním rejstříku. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že kauzou směnek nebylo zajištění závazku z dohody o převodu obchodních podílů. Tento závěr učinil z listiny označené jako „Dohoda o převodu společnosti P. P. s. r. o. – smlouva o převodu obchodních podílů“, o které uzavřel, že obsahuje nejen dohodu o převodu obchodních podílů, ale i závazek žalovaného uhradit půjčky poskytnuté „stávajícími společníky“ společnosti. V tom směru se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.
Dovolatel se – s poukazem na to, že odvolací soud nepostupoval při výkladu „Dohody o převodu společnosti P. P., s. r. o. – smlouva o převodu obchodních podílů“ podle ustanovení §35 obč. zák. a §266 obch. zák. – fakticky domáhá přezkumu obsahu této dohody dovolacím soudem.
Dovolacími námitkami zpochybněné právní závěry odvolacího soudu, pokud jde o výklad „Dohody o převodu společnosti P. P., s. r. o. – smlouva o převodu obchodních podílů“ však postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc. Z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.
Pokud pak dovolatel namítá, že odvolací soud nepostupoval podle ustanovení §35 obč. zák. a §266 obch. zák., není tato jeho námitka, jak patrno z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, důvodná. Učinil-li odvolací soud z obsahu posuzované listiny závěr, že obsahuje dva různé závazky žalobce, přičemž ke směnkám se vztahuje pouze jeden z nich – závazek uhradit půjčky poskytnuté společníky společnosti – nepochybně postupovat podle ustanovení §35 obč. zák. a §266 obch. zák. Na tom nic nemění to, že uvedená ustanovení necitoval; taková citace není pro založení správnosti jeho postupu potřebná. Přitom dovolatel ani nenamítá konkrétní pochybení, kterého se měl odvolací soud při výkladu dopustit, ale namítá jen zcela obecně nedostatky postupu odvolacího soudu spočívající v tom, že soud nepostupoval podle §35 obč. zák. a §266 obch. zák.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle ustanovení §3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění, ve výši 10.000,- Kč paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši 300,- Kč, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 26. února 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu