ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.4204.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4204/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Ú. n. s. a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému JUDr. J. H., jako správci konkursní podstaty úpadkyně Č. a. s., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 98/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2006, č. j. 13 Cmo 28/2006-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 13. října 2005, č. j. 51 Cm 98/2001-42, zamítl Městský soud v Praze žalobu, kterou se žalobkyně (Ú. n. s. a. s.) domáhala vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadkyně Č. a. s.) vyloučení ve výroku označených nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 4. května 2006 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě zcela vyhověl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání. Učinil tak podáním datovaným 18. srpna 2006 (č. l. 68-69), podaným na poštu k přepravě 22. srpna 2006 (srov. obálku č. l. 70) a došlým soudu 23. srpna 2006, z nějž se podává, že šlo o tzv. blanketní dovolání.
Pod bodem I. dovolání je reprodukován obsah výrokové části napadeného rozhodnutí a konstatováno, že dovolatel, jenž s rozhodnutím nesouhlasí, proti němu podává dovolání, které stručně odůvodňuje. Vlastní „odůvodnění“ obsahuje bod II. dovolání. Dovolací důvody jsou zde vymezeny jen tak, že:
„Žalovaný odůvodňuje dovolání tím, že řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.“
Dále obsahuje dovolání již jen žádost o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku a požadavek, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §240 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání, nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. pak určuje, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Výklad podávaný soudní praxí je jednotný v tom, že způsobem obsaženým v dovolatelově podání z 18. srpna 2006 k náležitému vymezení dovolacích důvodů nedošlo. srov. např. (ve vztahu k náležitostem odvolání) usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 29/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ve vztahu k dovolacím důvodům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2005, pod číslem 31. Jinak řečeno, pouhý odkaz na text ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. není (pojímáno z obsahového hlediska) řádným uplatněním dovolacího důvodu. Z takto pojatého dovolání totiž v žádném směru neplyne, v jakých konkrétních okolnostech dovolatel spatřuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), nebo v čem konkrétně dovolatel shledává právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávným (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do občanského soudního řádu). Lhůta určená v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. shodně např. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Závěrům formulovaným výše, obsaženým již ve shora označeném usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1060/2003, přitakal i Ústavní soud v usnesení ze dne 4. dubna 2006, sp. zn. I. ÚS 254/05, jímž ústavní stížnost proti němu podanou odmítl, dodávaje, že k důvodům, pro které Nejvyšší soud odmítl dovolání, nemá, co by - z ústavněprávního hlediska - k jejich vysvětlení dodal.
Dovolateli bylo napadené rozhodnutí (obsahující řádné poučení o dovolání) doručeno v pátek 23. června 2006 (srov. doručenku u čl. l. 67); lhůta, ve které mohl dovolání doplnit o chybějící dovolací důvody, mu tak marně uplynula ve středu 23. srpna 2006 (tento den byl posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání). K podání datovanému (až) 20. října 2006 a došlému soudu 23. října 2006 (č. l. 74), jímž dovolatel dovolání doplnil, tak vzhledem k výše uvedenému nebylo lze přihlédnout.
Nejvyšší soud tudíž dovolání ve shodě s podaným výkladem podle §241b odst. 3 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.) a u žalobkyně žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. října 2007
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu