ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4364.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 4364/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadce ZKL Klášterec nad Ohří, akciová společnost , se sídlem v Klášterci nad Ohří, Nádražní 214, PSČ 431 51, identifikační číslo osoby 00152552, o potvrzení nuceného vyrovnání, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 14/2002, o dovolání konkursního věřitele INJURED s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Praze 10 - Vinohradech, Vlašimská 13, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 47534346, zastoupeného JUDr. Janem Žákem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Vlašimská 13, PSČ 101 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2009, č. j. 1 Ko 32/2009-1617, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2009, č. j. 1 Ko 32/2009-1617, se s výjimkou prvního výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
II. Dále se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. října 2009, č. j. 45 K 14/2002-1771, o zrušení konkursu po splnění nuceného vyrovnání.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 17. prosince 2008, č. j. 45 K 14/2002-1488, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „konkursní soud“) potvrdil nucené vyrovnání úpadce (ZKL Klášterec nad Ohří, akciová společnost), podle něhož budou pohledávky druhé třídy uspokojeny částečně ve výši 50% s tím, že 20% vyrovnání bude uhrazeno do třiceti dnů a 30% do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí a zbývající část vyrovnání bude uhrazena do 13. října 2009. Ve výroku přitom jednotlivě uvedl věřitele s uvedením částky, jež má být každému z nich vyplacena (bod I. výroku). Pohledávka věřitelky KORU plus, s. r. o. ve výši 150,319.857,57 Kč bude uspokojena ve výši 50% vydáním nové emise akcií (bod II. výroku). Pohledávka věřitelky Komerční banky, a. s. ve výši 21,113.805,75 Kč zajištěná zástavním právem bude uhrazena do deseti dnů od právní moci rozhodnutí (bod III. výroku).
K odvolání konkursních věřitelů INJURED s. r. o. v likvidaci (dále též jen „konkursní věřitel I“) a KINEX-KLF a. s. Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením rozhodl, že soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem, JUDr. Jiřina Skalská není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 14/2002 (první výrok) a potvrdil usnesení konkursního soudu (druhý výrok).
Odvolací soud neshledal důvodnou námitku podjatosti soudkyně JUDr. Jiřiny Skalské a za opodstatněné neměl ani námitky jimiž odvolatelé brojili proti nucenému vyrovnání pro nesplnění předpokladů, za nichž mohlo být potvrzeno. Uzavřel mimo jiné, že v řízení nebyla prokázána ani existence pohledávek uvedených v §31 odst. 2 a 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), jež by potvrzení nuceného vyrovnání bránila, ani nepoctivý záměr úpadce. Odvolatelům nedal za pravdu ani ohledně tvrzeného zvýhodnění věřitele KORU plus, s. r. o. či neurčitosti resp. nereálnosti nuceného vyrovnání.
Konkursní věřitel I. podal proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje (podle obsahu dovolání), že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (tedy, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel v dovolání především opakuje námitky vznesené již v předchozích fázích řízení, jejichž prostřednictvím odvolacímu soudu vytýká, že:
1/ Založil právní závěry na skutečnostech, které v řízení nebyly prokázány.
2/ Nepřihlédl k tomu, že u konkursního soudu o věci rozhodovala podjatá soudkyně (vzhledem k obsahu jejího přednesu při jednání).
3/ Jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jelikož se nezabýval hlavními odvolacími námitkami.
4/ Nesprávně neviděl jako překážku potvrzení nuceného vyrovnání (dle §36 odst. 1 písm. b/ ZKV) skutečnost, že zde jsou neuspokojené pohledávky za podstatou a neuspokojené a nezajištěné pracovněprávní nároky úpadcových zaměstnanců.
5/ O odvolání rozhodl bez nařízení odvolacího jednání, ač mu to neumožnovalo ustanovení §214 odst. 1 o. s. ř.
6/ Neprovedl jí navržené důkazy zpochybňující poctivý záměr úpadce.
7/ Nucené vyrovnání nesprávně neshledal nepřípustným (pro zpochybněný poctivý záměr úpadce) ve smyslu §35 ZKV.
8/ Nepřihlédl k tomu, že nucené vyrovnání je neurčité, nesprávné a nereálné (při neplatném zaručení se za jeho splnění).
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když v rovině dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. shledává zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve výklad ustanovení §35 a §36 ZKV, neboť potud jde o otázky dovolacím soudem dosud neřešené.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v §242 odst. 3 o. s. ř. (včetně tzv. zmatečností ve smyslu §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř.), čemuž bude přizpůsobena i reakce na některé z dovolacích námitek.
K jednotlivým dovolacím námitkám Nejvyšší soud uvádí následující:
Ad 1/ Touto dovolací námitkou je z obsahového hlediska vystižen dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř.; podle dikce tohoto ustanovení však jde o dovolací důvod, jenž dovolatel u dovolání, jehož přípustnost byla založena prostřednictvím §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici. V tomto kontextu uplatněné dovolací výhrady jsou tudíž pro dovolací řízení bezcenné.
Ad 2/ Touto námitkou vystihuje dovolatel z obsahového hlediska existenci zmatečnostní vady uvedené v §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř., spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce. Pro přezkum této námitky platí u dovolacího soudu omezení spočívající v tom, že o tom, zda řízení před soudy nižších stupňů je postiženo zmatečností, nelze v dovolacím řízení provádět dokazování (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 86/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jakkoli je obsah vyjádření rozhodující soudkyně při jednání o nuceném vyrovnání nevhodný, Nejvyšší soud shledává přiléhavými závěry odvolacího soudu o tom, že důvod k vyloučení soudkyně odtud neplyne.
Ad 3/ Napadené rozhodnutí Nejvyšší soud nepřezkoumatelným neshledává (touto vadou rozhodnutí - jak se podává z jeho obsahu - zjevně netrpí).
Ad 4/ V tomto ohledu je dovolání opodstatněné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §36 odst. 1 písm. b/ ZKV soud návrh na nucené vyrovnání zamítne, jestliže by nebyly uspokojeny nebo zajištěny pohledávky uvedené v §31 odst. 2 a 3 ZKV (pohledávky za podstatou a pracovněprávní nároky).
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatuje, že úpadce žádné pohledávky za podstatou a z pracovněprávních vztahů neeviduje a z tvrzení uvedených v odvolání nevyplývá, že existují pohledávky uvedené v §31 odst. 2 a 3 ZKV, které by nebyly uspokojeny a jejichž existence by byla důvodem pro zamítnutí návrhu na nucené vyrovnání. Tomuto závěru odvolacího soudu nelze přisvědčit.
Stranou odvolací argumentace totiž zůstala dovolatelčina námitka, že v příloze číslo 2 návrhu na ukončení konkursu nuceným vyrovnáním, označené „Specifikace pohledávek za podstatou“ sám správce konkursní podstaty úpadce přiznává existenci pohledávek za podstatou, které uznává co do důvodu a jejichž výše může činit až 91,295.381,- Kč (srov. č. l. 1341).
Na existenci pohledávek, jež musí být v souladu s §36 odst. 1 písm. b/ ZKV uspokojeny nebo zajištěny, nemá-li být návrh na nucené vyrovnání zamítnut, nic nemění skutečnost, že proti těmto pohledávkám stojí pohledávky jiné, jejichž výše činí dle správce konkursní podstaty 270,380.596,13 Kč. Ze spisu totiž není patrno, že by ke správcem konkursní podstaty zmiňovanému započtení pohledávek skutečně došlo. Především však nic nenasvědčuje tomu, že právě existence těchto „protipohledávek“ úpadkyně za dovolatelkou vedla odvolací soud k závěru o neexistenci pohledávek dle §31 odst. 2 a 3 ZKV, coby překážek potvrzení nuceného vyrovnání.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je v tomto ohledu neúplné a už z toho důvodu nesprávné.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení v potvrzujícím výroku o věci samé zrušil a věc potud vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.). S přihlédnutím k tomu, že v mezidobí byl konkurs na majetek úpadce zrušen po splnění nuceného vyrovnání usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. října 2009, č. j. 45 K 14/2002-1771 a toto rozhodnutí má ve vztahu k rozhodnutí o potvrzení nuceného výroku povahu závislého výroku ve smyslu §242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud zrušil i je.
Jelikož napadené rozhodnutí neobstálo již v právní rovině, neshledal dovolací soud potřebu se blíže zabývat ostatními dovolatelkou uplatněnými dovolacími námitkami.
V další fázi řízení soud prvního stupně především prověří splnění podmínek pro potvrzení nuceného vyrovnání v podobě neexistence pohledávek za podstatou či pracovněprávních nároků, které by před potvrzením nuceného vyrovnání nebyly uspokojeny nebo zajištěny. Přitom nepřehlédne výsledky sporu o vydání podniku vedeného u Krajského soud v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 Cm 67/2005 (srov. zrušující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu, sp. zn. 29 Cdo 1599/2008, dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu).
S přihlédnutím k povaze dosud nevypořádaných námitek je podle názoru Nejvyššího soudu dán rovněž důvod, aby o podaném odvolání v další fázi řízení odvolací soud rozhodl po nařízení odvolacího jednání (§66a odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. listopadu 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu