ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.4602.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4602/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené JUDr. V. B., advokátkou proti žalovaným 1) P. J., 2) Mgr. H. I., a 3) JUDr. F. Ch. všem zastoupeným Mgr. Z. J., advokátem o vydání cenných papírů, o nařízení předběžného opatření, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 47 Cm 6/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2006, č. j. 5 Cmo 506/2006 - 301, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2006, č. j. 47 Cm 6/2006 - 231, kterým tento soud zastavil řízení o nařízení předběžného opatření, jímž by bylo druhé a třetímu žalovaným uloženo, aby do doby právní moci rozhodnutí ve shora uvedené právní věci složili do úschovy soudu prvního stupně akcie na majitele pod pořadovým číslem 051 až 100, emitenta X. a. s., o jmenovité hodnotě jedné akcie 10.000,- Kč, emitované 28. listopadu 2000.
Odvolací soud uvedl, že z obsahu spisu zjistil, že v předchozím návrhu ze dne 29. srpna 2006, jenž byl doručen soudu prvního stupně dne 31. srpna 2006, na nařízení identického předběžného opatření, jak bylo navrhováno nyní, je již obsažena pod bodem 1) skutečnost, že bylo vydáno usnesení dědického soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 20 D 1112/2003, kterým dědický soud vyzval žalované, aby složili předmětné akcie do úschovy Obvodnímu soudu pro Prahu 8 a že mu doposud žalovaní nevyhověli, stejně jako v návrhu ze dne 27. října 2006 doručeném soudu prvního stupně dne 31. října 2006.
Přitakal právnímu názoru soudu prvního stupně, že i na řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření je nutno podle §167 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) vztáhnout ustanovení §159a odst. 5 o. s. ř., z něhož plyne, že ve věci, která byla již jednou rozhodnuta, nelze znovu rozhodnout. Jde o jeden z případů překážky řízení, kterou nelze odstranit a tedy je namístě podle §104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavit.
Odvolací soud se proto zabýval otázkou, zda jsou oba uvedené návrhy shodné či nikoliv. Dospěl k závěru, že je nepochybné, že nový návrh je podán mezi týmiž účastníky jako předchozí a také předběžné opatření, které se navrhuje nařídit, je zcela shodné s již dříve navrhovaným; z těchto hledisek jde o návrhy totožné. Odvolací soud se rovněž zabýval posouzením, zda jde i o totožný skutek. Konstatoval, že důvody jsou totožné i z hlediska skutku. Je opětovně poukazováno na tvrzené protiprávní jednání žalovaných, na obtíže společnosti emitenta, jež spočívají v tunelování, ve snižování hodnoty akcií v důsledku ochromení činnosti emitenta, v obtížích s valnou hromadou a schvalováním zejména účetní závěrky a dalších. Okolnosti týkající se usnesení dědického soudu považoval odvolací soud rovněž za identické s již dříve uplatněnými.
Odvolací soud tak shledal návrh zcela totožným a uzavřel, že by šlo o rozhodování ve věci již pravomocně rozhodnuté, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. září 2006, č. j. 47 Cm 6060006-190 (správně 47 Cm 6/2006-190), které nabylo právní moci dne 18. října 2006. Napadené usnesení soudu prvního stupně shledal věcně správným, a proto je podle §219 o. s. ř. potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., co do jeho důvodů na §241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř. – tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dle názoru dovolatelky nejde o shodné návrhy. Má za to, že není splněna totožnost skutku. Namítá, že uváděla nové skutečnosti, v původním návrhu na předběžné opatření neuvedené, kterými se však soud nezabýval. Jde o skutečnosti týkající se platnosti smlouvy o převodu akcií z prvního žalovaného na druhou žalovanou a o smlouvu o půjčce cenných papírů, přičemž posouzení této otázky považuje pro rozhodnutí za nezbytné a dovozuje, že v tomto směru soud dospěl k neúplným skutkovým zjištěním. Rovněž tak dovolatelka argumentuje tím, že jí tvrzené nové skutečnosti svědčí o trestné činnosti žalovaných i dalších osob.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému k dalšímu řízení s tím, aby návrhu na nařízení předběžného opatření bylo vyhověno.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Ustanovení §159a odst. 5 o. s. ř. určuje, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) tedy brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla projednávána znovu.
Ve smyslu tohoto ustanovení jde o stejnou věc tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob.
Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže skutek byl soudem posouzen po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně (např. skutek byl posouzen jako vztah ze smlouvy, ačkoliv ve skutečnosti šlo o odpovědnost za bezdůvodné obohacení). Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení (shodně srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 60/2001, 31/2002 a 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci dovolatelka nezpochybňuje, že se požadované předběžné opatření týká téhož předmětu řízení a týchž osob, namítá však, že jde o jiný skutkový stav.
Je pravdou, že teorie i soudní praxe je jednotná v tom, že překážka věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 5 o. s. ř.) není dána, jde-li sice v novém řízení o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, avšak opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo až později. Od pravomocného rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 4. září 2006, č. j. 47 Cm 6/2006 - 190 však nevznikly žádné nové skutečnosti, jež by odůvodnily uplatnění shora vysloveného závěru v této věci a dovolatelka to ani netvrdí. V novém návrhu uvádí pouze některé další podrobnosti a posouzení, týkající se již dříve známých skutkových okolností věci, konkrétně důvodů neplatnosti smlouvy o půjčce cenných papírů a smlouvy o převodu akcií. Neargumentuje tedy žádnými novými okolnostmi, které by neexistovaly či nebyly známé již v průběhu předchozího řízení o nařízení předběžného opatření.
Lze tedy uzavřít, že závěr odvolacího soudu, že je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, je správný.
Dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř. ), dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu