ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4624.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 4624/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka rozhodl v právní věci žalobce Z. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Švandrlíkem, advokátem, se sídlem v Kostelci nad Orlicí, Na Lávkách 778, PSČ 517 41, proti žalovaným 1/ Janě Kárníkové, narozené 10. prosince 1961, bytem Přepychy 130, PSČ 517 32, 2/ L. M .zastoupenému Mgr. Vítem Biolkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038, PSČ 500 02 a 3/ K.S ., o zaplacení částky 354.690,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 97/2005, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. června 2008, č. j. 12 Cmo 490/2007-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání druhého žalovaného rozsudek ze dne 19. března 2007, č. j. 38 Cm 97/2005-94, kterým Krajský soud v Hradci Králové zavázal žalované zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 354.690,30 Kč s příslušenstvím.
Odvolací soud s poukazem na ustanovení §154 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) uvedl, že ačkoli v době zahájení řízení mohla být ve vztahu k druhému žalovanému (na jehož majetek byl prohlášen konkurs) žaloba podána jen proti správci jeho konkursní podstaty a za splnění podmínek uvedených v ustanoveních §23 a §24 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), účinky konkursu prohlášeného na majetek druhého žalovaného, včetně účinku uvedeného v §14 odst. 1 písm. a/ ZKV, pominuly jeho zrušením (§45 odst. 1 ZKV) a v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně již nebránily tomu, aby žalobě směřující přímo proti druhému žalovanému mohlo být vyhověno.
Druhý žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř..
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu však Nejvyšší soud zásadně právně významným veš věci samé neshledal.
Dovolatel totiž - namítaje, že „není možné ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř. interpretovat takovým způsobem, že samotné zastavení konkursního řízení před datem vyhlášení rozsudku v tomto sporném řízení by bylo způsobilé zhojit natolik závažný nedostatek řízení, jakým byla skutečnost, že žaloba byla podána proti subjektu, proti kterému se zákonem definovaných důvodů být podána nemohla“ - zjevně vychází z (nesprávného) názoru, podle něhož skutečnost, že nárok, který měl být po prohlášení konkursu uplatněn proti správci konkursní podstaty, byl žalován přímo proti úpadci, zakládá nedostatek podmínek řízení.
Nejvyšší soud přitom již pod bodem XXIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [str. 188-190 (364-366)], uzavřel, že úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní. Žalobu podanou úpadcem po prohlášení konkursu pro nároky, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, je třeba zamítnout proto, že dispoziční oprávnění k majetku konkursní podstaty přešla na správce konkursní podstaty, tj. pro nedostatek aktivní věcné legitimace. Tamtéž dodal, že uvedené závěry se obdobně uplatní, je-li po prohlášení konkursu podána žaloba proti úpadci. K tomu srov. dále i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2006, sp. zn. 29 Odo 765/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1259/2006 (která jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Závěr, na kterém spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož se v důsledku zániku účinků konkursu bez dalšího obnovila pasivní věcná legitimace úpadce (dovolatele) ve sporu, je tak v souladu s ustáleným výkladem podávaným k této otázce Nejvyšším soudem.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o nákladech řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobci tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška“). Podle §3 ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §15 vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Uvedená sazba se dále dle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož advokát žalobce učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300,- Kč, a z náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.), tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži dovolatele celkem 12.360,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. března 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu