ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4786.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 4786/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Dr. R. S. , zastoupeného Mgr. Monikou Kořínkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Celetná 4, PSČ 110 00, za účasti 1/ L. S. , zastoupeného opatrovníkem Mgr. M. V. a 2/ J. N. , zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Hrušem, advokátem, se sídlem v Roztokách u Prahy, Nad Vltavou 2161, PSČ 252 63, o určení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností a o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 239/2005, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2010, č. j. 14 Cmo 103/2009-212, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2010, č. j. 14 Cmo 103/2009-212, a - ve druhém výroku, jímž bylo určeno, že L. S. je „nositelem členských práv a povinností, spojených s členstvím v Bytovém družstvu STŘED II“, a v závislém třetím a čtvrtém výroku o nákladech řízení a o určení odměny opatrovníka - i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2008, č. j. 2 Cm 239/2005-172, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení, že dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v Bytovém družstvu STŘED II (dále jen „družstvo“) uzavřená dne 16. září 2005 mezi L. S. jako převodcem a J. N. jako nabyvatelkou (dále jen „dohoda“) je neplatná (výrok I.), určil, že L. S. je nositelem práv a povinností spojených s členstvím v družstvu (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení a odměně opatrovníka Mgr. M. V. (výroky III. a IV.).
Soud prvního stupně uzavřel, že dohoda je absolutně neplatná pro rozpor s ustanovením §37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), z důvodu absence vážnosti vůle smluvních stran tuto dohodu uzavřít. Dohodu označil za simulovaný právní úkon, neboť L. S. a J. N. ji uzavřeli v úmyslu „vyvést předmětný byt z dosahu žalobce a zamezit splnění závazku žalovaného č. 1 vyplývajícího ze smlouvy o půjčce“ uzavřené mezi navrhovatelem (jako věřitelem) a L. S. (jako dlužníkem) dne 11. dubna 2005.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil výrok II. usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobu o určení, že L. S. je nositelem práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, zamítl (výrok první) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a odměně opatrovníka Mgr. M. V. (výrok druhý a třetí).
Odvolací soud neshledal dohodu neplatnou pro nedostatek vážné vůle smluvních stran ani pro nedostatek jejích náležitostí, který navrhovatel spatřoval v chybějícím ujednání o výši ceny, neboť úplata za převod členských práv a povinností mohla být sjednána ústně. Dohodu přitom neměl za neplatnou ani podle §39 obč. zák. pro obcházení zákona, neboť navrhovatel netvrdil, že v době uzavření dohody byl již nařízen výkon rozhodnutí pro uspokojení jeho pohledávky za L. S. vyplývající z předmětné smlouvy o půjčce, a porušení smluvního ujednání smlouvy o půjčce (podle něhož nebyl L. S. oprávněn převést členská práva a povinnosti v družstvu bez souhlasu navrhovatele) neplatnost dohody nezakládá.
Navrhovatel napadl první výrok rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvody dle §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel namítá, že odvolací soud dospěl k odlišným „skutkovým“ závěrům (podle nichž smluvní strany uzavřely dohodu vážně a nejde o zastřený právní úkon), aniž by zopakoval či doplnil dokazování provedené soudem prvního stupně, čímž „překročil svou přezkumnou pravomoc“. Rozhodnutí má za nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud v něm nevysvětlil, proč se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti dohody.
Dle názoru dovolatele je dohoda neplatná, neboť její účastníci neměli nikdy v úmyslu převést členská práva a povinnosti v družstvu vážně a trvale na J. N. Jejich záměrem naopak bylo znemožnit uspokojení pohledávky dovolatele za L. S., znemožnit užívání bytu dle smlouvy uzavřené mezi dovolatelem a L. S. a znemožnit „převod bytu do osobního vlastnictví dovolatele, jak bylo původně mezi dovolatelem a prvním žalovaným ujednáno“, což dle názoru dovolatele jednoznačně vyplývá z provedeného dokazování.
Výše uvedené skutečnosti, jež vedly L. S. a J. N. k uzavření dohody, přitom dle názoru dovolatele způsobují taktéž její neplatnost pro rozpor s dobrými mravy. Neztotožnil-li se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti dohody z jiných důvodů, měl se zabývat i námitkou jejího rozporu s dobrými mravy.
Dle dovolatele je dohoda neplatná pro neurčitost, neboť byla sjednána písemně bez uvedení ceny, přičemž ústní ujednání o ceně nebylo prokázáno, a navíc by další doplnění písemné smlouvy měly být uzavřeny rovněž písemně.
J. N. ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
S ohledem na přípustnost dovolání v projednávané věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval tím, zda řízení netrpí vadami uvedenými v ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř., které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny, a shledal, že řízení je postiženo vadou, neboť se ho (od počátku) neúčastní Bytové družstvo STŘED II (identifikační číslo osoby 63083850), přestože jeho práva a povinnosti mohou být navrhovaným určením dotčena.
S ohledem na datum podání návrhu na zahájení řízení v projednávané věci je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění níže uvedených ustanovení občanského soudního řádu účinné ke 12. prosinci 2005, tedy naposledy ve znění zákona č. 383/2005 Sb.
Podle §9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. krajské soudy dále rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b).
Z ustanovení §200e o. s. ř. vyplývá, že pro řízení ve věcech uvedených v §9 odst. 3 písm. b), d), e), f) a g) je příslušný krajský soud, u něhož je obchodní společnost, družstvo nebo jiná právnická osoba zapsána v obchodním rejstříku, v rejstříku obecně prospěšných společností nebo v nadačním rejstříku. Jde-li o osobu, která se do těchto rejstříků nezapisuje, je příslušný krajský soud, který rozhoduje v obchodních věcech, v jehož obvodu má tato osoba svůj obecný soud (odstavec 1). Účastenství ve věcech uvedených v odstavci 1 se řídí ustanovením §94 odst. 1 větou první. Rozhoduje se usnesením. (odstavec 3).
Podle §94 odst. 1 o. s. ř. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Jde-li však o řízení o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není, jsou účastníky pouze manželé.
Z ustanovení §94 odst. 3 o. s. ř. přitom plyne, že jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, vydá soud, jakmile se o něm dozví, usnesení, jímž jej přibere do řízení jako účastníka.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 4323/2009 (přijatém po vydání napadeného rozhodnutí), jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách tohoto soudu, uvedl, že závěr, podle něhož „žaloba“ o určení, že navrhovatel je členem družstva a nájemcem družstevního bytu, musí směřovat proti všem subjektům, jejichž práva mohou být tímto určením dotčena a které mu toto právo upírají (tedy jak vůči tomu, kdo jako nájemce byt užívá, tak proti bytovému družstvu) s účinností od 1. ledna 2001 plyne přímo z ustanovení §94 o. s. ř.
Z obsahu spisu se přitom podává, že ačkoliv jde v projednávané věci o řízení o určení, že L. S. je členem Bytového družstva STŘED II, uvedené družstvo se tohoto řízení neúčastní, resp. soud jej jako účastníka do řízení postupem podle §94 odst. 3 o. s. ř. nepřibral, přestože je jednáno taktéž o jeho právech a povinnostech.
Nejvyšší soud proto z uvedeného důvodu, aniž by se zabýval dalšími dovolacími námitkami a aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů v odpovídajícím rozsahu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V další fázi řízení soud navrhovatele poučí o tom, že návrh musí směřovat i proti družstvu, a případně i rozhodne o přibrání Bytového družstva STŘED II do řízení ve smyslu ustanovení §94 odst. 3 o. s. ř.
Při posouzení platnosti dohody soud nepřehlédne, že k otázce podstatných náležitostí smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; platnost dohody pak posoudí i z pohledu dovolatelem (od počátku řízení) namítaného rozporu s dobrými mravy.
K dovolatelem zpochybněným právním závěrům odvolacího soudu Nejvyšší soud dodává, že ačkoli je možné, aby dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu byla uzavřena zčásti ústně a zčásti písemně (srov. důvody usnesení uveřejněného pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze takový závěr učinit jen tehdy, odpovídá-li vylíčení rozhodujících skutečností a vyplývá-li z provedených důkazů.
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu