ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.497.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 497/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele K. P., narozeného 12 zastoupeného JUDr. Miloslavem Havlenou, advokátem, se sídlem v Blatné, J. P. Koubka 81, PSČ 388 01, za účasti Obchodního družstva Soběšice , se sídlem v Sušicích, Soběšice 163, PSČ 342 01, identifikační číslo osoby 00117145, zastoupeného JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Vídeňská 9, PSČ 339 01, o zaplacení 545.728,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 64/2003, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2011, č. j. 7 Cmo 254/2010-272, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit Obchodním družstvu Soběšice na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.648,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil výrok III. rozsudku ze dne 7. ledna 2010, č. j. 44 Cm 64/2003-241, kterým Krajský soud v Plzni uložil Obchodnímu družstvu Soběšice zaplatit navrhovateli částku 21.473,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí - z titulu vypořádacího podílu navrhovatele v družstvu - tak, že návrh zamítl.
Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v jeho výroku b), kterým byl změněn výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje přitom dovolací důvody dle §241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř., navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo v napadeném výroku zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je však výslovně vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. v obchodních věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím
100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jelikož bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodováno o částce 21.473,- Kč s příslušenstvím, dovolání s ohledem na ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné není.
Přípustnost dovolání pak nemohla být založena ani poučením odvolacího soudu o opravných prostředcích, v němž odvolací soud uvedl, za splnění jakých předpokladů lze proti jeho rozhodnutí dovolání podat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání nelze opřít ani o žádné jiné ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je jako nepřístupné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř, když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a družstvu vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení §3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve výši 2.740,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů dovolacího řízení – s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) – celkem činí 3.648,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. října 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu