ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.634.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 634/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně A. – C. a. s., zastoupené advokátem, proti žalované JUDr. D. S., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce L. Š., o určení práva na oddělené uspokojení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 Cm 68/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2006, č. j. 4 Cmo 64/2005-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. listopadu 2004, č. j. 35 Cm 68/2003-33, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadce L. Š. domáhala určení nároku na oddělené uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení označených zastavených nemovitostí.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalobkynino právo na oddělené uspokojení pohledávky zjištěné v konkursu vedeném na majetek úpadce zaniklo tím, že za trvání prvního konkursu vedeného na majetek úpadce došlo ke zpeněžení zajištění (zastavených nemovitostí) a že konkurs na majetek úpadce byl zrušen (usnesením ze dne 20. srpna 2002, č. j. 29 Cdo 976/2000-405, jímž Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. července 1999, č. j. 48 K 1046/99-85, o prohlášení konkursu i toto usnesení potvrzující usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 1999, č. j. 1 Ko 261/99-183), aniž její právní předchůdkyně obdržela výtěžek zpeněžení deponovaný na účtu konkursní podstaty. V novém konkursu vedeném na majetek téhož úpadce (prohlášeném v rámci téhož řízení usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. července 2003, č. j. 48 K 1046/99-1459), nemá správce konkursní podstaty fakticky z čeho uspokojit žalobkyni jako oddělenou věřitelku a v důsledku zániku zástavních práv ji za takovou věřitelku ani nemůže považovat. Nakládal-li úpadce s peněžními prostředky získanými zpeněžením zastavených nemovitostí v původním konkursu po zrušení onoho konkursu, lze podle odvolacího soudu připustit, že tak činil v rozporu s ustanovením §4a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a z těchto případných neplatných úkonů by tak bylo možné tyto hodnoty získat zpět do konkursní podstaty.
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, přisuzujíc mu (v intencích §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) zásadní význam po stránce právní a namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Poukazujíc na ustanovení §2 odst. 1 a §28 odst. 1 a 5 ZKV dovolatelka uvádí, že skutečnost, že v určité fázi konkursního řízení, „která byla zrušena a poté znovu nařízena“, došlo ke zpeněžení nemovitostí a tím k zániku zástavního práva, nemůže znamenat, že jako konkursní věřitelka nemá pohledávku, „která byla zajištěna zástavním právem“. To, že správce konkursní podstaty ji nemá v nově prohlášeném konkursu jako oddělenou věřitelku z čeho uspokojit, není podle dovolatelky rozhodující. Zákon nehovoří o tom, zda výtěžek zpeněžení zůstane v konkursu a v dané situaci je navíc přesně známo, za kolik byly nemovitosti zpeněženy, kolik činily náklady na jejich správu a jaký byl podíl oddělené věřitelky. Je rovněž známo, že tyto prostředky „byly z účtu vyvedeny úpadcem“, přičemž šlo o absolutně neplatný právní úkon pro rozpor s ustanovením §4a ZKV. Je tedy možné, že se peněžní prostředky vrátí do konkursní podstaty a dovolatelka by z nich měla být uspokojena jako oddělená věřitelka.
Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005 (podle občanského soudního řádu ve stejném znění projednal odvolací soud odvolání a rozhodl o něm).
V průběhu dovolacího řízení došlo ke změně v osobě správce konkursní podstaty úpadce, když usnesením ze dne 2. února 2007, sp. zn. 48 K 1046/99, zprostil Krajský soud v Hradci Králové (na jeho žádost) výkonu funkce JUDr. K. K. a novou správkyní konkursní podstaty ustanovil JUDr. D. S. Nejvyšší soud proto v dovolacím řízení dále jako se žalovanou bez dalšího jednal s JUDr. D. S.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být dovolání přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o případ dle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), přičemž důvod připustit dovolání Nejvyšší soud neshledal. Otázku předkládanou mu v dovolání k řešení totiž zodpověděl již v rozsudku ze dne 27. září 2006, sp. zn. 29 Odo 961/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2007, pod číslem 10.
Případ posuzovaný v označené věci se od této věci lišil toliko tím, že k novému prohlášení konkursu na majetek téhož dlužníka došlo v novém konkursním řízení (po pravomocném skončení původního konkursního řízení). Tato skutková odchylka však v rovině právní význam nemá.
V rozsudku sp. zn. 29 Odo 961/2006 pak Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že byl-li po předchozím zrušení konkursu znovu prohlášen konkurs na majetek téhož dlužníka, nejsou konkursní věřitelé ani správce konkursní podstaty vázáni procesními úkony, které v procesu přezkoumávání přihlášených pohledávek učinili podle §23 a násl. ZKV za trvání účinků prvního konkursu. Dále vysvětlil, že konkursnímu věřiteli s právem na oddělené uspokojení pohledávky z titulu zástavního práva, jehož zástavní právo zaniklo za trvání konkursu zpeněžením zástavy (§28 odst. 5 ZKV), již v novém konkursu prohlášeném na majetek téhož dlužníka právo na oddělené uspokojení pohledávky na základě stejného titulu nenáleží. Konečně uvedl, že zajištěný konkursní věřitel, jehož zástavní právo zaniklo v průběhu konkursu zpeněžením zástavy, má právo na vyplacení příslušné části čistého výtěžku zpeněžení zástavy, i když po zpeněžení zástavy dojde ke zrušení konkursu. Výplatu odpovídající části čistého výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného konkursního věřitele provede správce konkursní podstaty v mezích činnosti, k níž je povinen v době od zrušení konkursu do doby, než jej konkursní soud zprostí funkce.
K těmto závěrům, na jejichž zdůvodnění v označeném rozsudku v podrobnostech odkazuje, Nejvyšší soud dále dodal, že byly-li peněžní prostředky získané zpeněžením zástavy v prvním konkursu po zrušení konkursu (z pohledu výše řečeného nesprávně) předány dlužníku (v této věci ponechány na účtu, se kterým mohl dlužník disponovat), nelze uvedenou situaci řešit tím, že soud v novém konkursu prohlášeném na majetek stejného dlužníka přizná žalobkyni právo na oddělené uspokojení z titulu zástavního práva, které zaniklo. Jsou-li uvedené peněžní prostředky v konkursní podstatě úpadce v rámci nového konkursu coby výtěžek zpeněžení zástavy ještě rozpoznatelné (a nacházejí-li se vůbec v konkursní podstatě), může se žalobkyně domáhat jejich vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce vylučovací žalobou podle §19 odst. 2 ZKV (srov. k tomu též závěry obsažené v rozsudcích Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 81/2005 a 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jiná práva ve vztahu k majetku konkursní podstaty z titulu dříve existujícího zástavního práva již uplatnit nemůže (tím není dotčeno její právo uplatnit případný nárok na náhradu škody způsobené tím, že jí v rámci prvního konkursu příslušná část výtěžku zpeněžení zástavy nebyla vyplacena).
Jelikož závěry formulované v rozsudku 29 Odo 961/2006 jsou v souladu s tím, jak o věci rozhodl odvolací soud, neshledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího říjení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto, přičemž u žalované žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. března 2007
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu