ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.65.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 65/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky A) JUDr. Z. H. a B) Prof. Ing. V. P., CSc. , zastoupeného JUDr. Zorou Hedbábnou, obecným zmocněncem, za účasti Družstva vlastníků domu Husinecká 13/541 v likvidaci , se sídlem v Praze 3, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 45 31 56 39, zastoupeného Mgr. Alenou Chaloupkovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, K Merfánům 47, PSČ 318 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 144/2003, o dovolání účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2009, č. j. 7 Cmo 547/2008 – 224, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2009, č. j. 7 Cmo 547/2008 – 224, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2008, č. j. 14 Cm 144/2003 – 188, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2008, č. j. 14 Cm 144/2003 – 188, kterým tento soud prohlásil usnesení členské schůze Družstva vlastníků domu Husinecká 13/541 v likvidaci (dále jen „družstvo“) ze dne 12. června 2003 o schválení účetní závěrky za rok 2002 (dále jen „účetní závěrka“) za neplatné (první výrok) a zavázal družstvo k náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok). Přitom jde v pořadí již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když usnesením ze dne 11. května 2006, č. j. 7 Cmo 664/2005 – 108, odvolací soud zrušil jeho předchozí usnesení ze dne 13. září 2005, č. j. 14 Cm 144/2003 – 64 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že soud může vyslovit neplatnost usnesení členské schůze o schválení účetní závěrky i z důvodu, že tato závěrka byla sestavena chybně, tedy že údaje v ní uvedené neodpovídají skutečnému stavu resp. „stavu, jenž by měl být v souladu se zákonem o účetnictví a dalšími účetními předpisy odpovídat řádnému účtování účetní jednotky (tedy i družstva)“, nebo že postup jejího sestavení neodpovídá účetním předpisům. Jinak řečeno, lze neplatnost usnesení členské schůze družstva vyslovit i v případě, kdy sice byla účetní závěrka touto schůzí schválena, leč sama závěrka neodpovídá zákonu č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“) a dalším účetním předpisům. V daném případě soudem jmenovaná znalkyně dospěla k závěru, že účetní závěrka družstva za rok 2002 nebyla zpracována v souladu se zákonem o účetnictví.
Ohledně námitek družstva odkázal odvolací soud na stanovisko znalkyně ze dne 14. února 2008, v němž znalkyně jednotlivé námitky vyvrací. Z hlediska jí posuzovaného období s ní lze plně souhlasit v tom, že účetnictví účetní jednotky tvoří provázaný celek a že zůstatky rozvahových účtů, jimiž se následující účetní období zahajuje, musí navazovat na odpovídající zůstatky rozvahových účtů, jimiž se předcházející období uzavřelo.
Odvolací soud proto přitakal závěru soudu prvního stupně podle něhož bylo v řízení bylo prokázáno, že účetní závěrka za rok 2002 nebyla zpracována v souladu se zákonem.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání. Co do jeho přípustnosti, odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §238a odst. 2 o. s. ř., co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) i b) o. s. ř.
Dovolatel obsáhle rekapituluje skutkový stav a dosavadní průběh řízení, včetně vlastních vyjádření podaných v předchozích stupních řízení.
Procesní pochybení odvolacího soudu spatřuje v připuštění rozšíření skutkových tvrzení a navrhování nových důkazů až v odvolacím řízení. Upozorňuje na skutečnost, že námitky vznesené navrhovateli v prekluzivní lhůtě dle §242 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) se netýkaly správnosti účetní závěrky; nenamítali nesprávnost účetní závěrky, ale „nesprávnost zaúčtování určitých situací“. Výhrada, že je účetní závěrka v rozporu s právními předpisy, byla formulována až v odvolání. Dle dovolatele není tedy možné k námitce přihlížet. Uvádí dále, že po dobu řízení před soudem prvního stupně navrhovatelé zpracování znaleckého posudku z oboru účetnictví nenavrhli.
Soud se podle dovolatele zcela nevypořádal s tím, proč vytýkané vady považuje za natolik zásadní, že způsobují neplatnost usnesení o schválení účetní závěrky jako celku. Soud musí vždy zkoumat, zda se případná protiprávnost dotkla práv člena navrhujícího vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze.
Dále pak dovolatel namítá procesní pochybení spočívající v tom, že soudy neprovedly důkazy, které navrhl, a zkrátily jej na procesních právech, když byl zbaven možnosti účasti při ústním jednání dne 11. května 2006 a možnosti zpracovat odborné vyjádření či znalecký posudek oponující závěrům soudní znalkyně. Odvolacímu soudu i soudu prvního stupně dále vytýká nesprávnou formulaci dotazu na znalkyni, když jej měly formulovat ve smyslu vyjádření se k jednotlivým vadám a nikoliv jejich souladu či rozporu se zákonem. Samotný závěr znalkyně, že účetní závěrka není v souladu se zákonem o účetnictví, nemůže být pro soud rozhodující, neboť toto posouzení je v první řadě otázkou právní a nikoliv skutkovou.
Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc byla vrátil posledně jmenovanému k dalšímu řízení.
Navrhovatelé ve vyjádření k dovolání rozsáhle argumentují ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (účinné do 30. června 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 obch. zák. vysloví soud na návrh člena družstva neplatnost usnesení členské schůze, pokud je v rozporu s právními předpisy nebo stanovami družstva. Návrh může člen podat, požádal-li o zaprotokolování námitky na členské schůzi, která usnesení přijala, nebo oznámil-li námitku představenstvu do jednoho měsíce od konání členské schůze, a nebyla-li svolána řádně do jednoho měsíce ode dne, kdy se o jejím konání dověděl, nejdéle však do jednoho roku od konání členské schůze. Návrh soudu lze podat jen do jednoho měsíce ode dne, kdy člen požádal o zaprotokolování námitky, nebo od oznámení námitky představenstvu.
Včasné podání námitky vůči konkrétnímu usnesení členské schůze je jedním z předpokladů zakládajících právo člena domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva u soudu. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 41/2002, uveřejněném pod číslem 25/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že soud je oprávněn přezkoumávat platnost usnesení pouze v rozsahu vznesené námitky a případných navazujících tvrzení družstva (srov. též usnesení ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 561/2004, nebo usnesení ze dne 25. října 2005, sp. zn. 29 Odo 163/2005, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Navrhovatelka a) námitku proti usnesení o schválení účetní závěrky odůvodnila tím, že představenstvo nenavrhlo způsob úhrady ztráty, ačkoliv hospodaření družstva skončilo v roce 2002 ztrátou. Navrhovatel b) námitku proti usnesení o schválení účetní závěrky odůvodnil tím, že účetní závěrka neodpovídá „požadavkům předpisů (chybí inventarizace veškerého majetku a závazků, návrh na způsob úhrady ztráty a další)“.
Je-li účetní závěrkou zjištěna ztráta za příslušné účetní období, je podle §252 odst. 2 obch. zák. povinností představenstva předložit členské schůzi spolu s účetní závěrkou i návrh na způsob úhrady ztráty. Porušení této povinnosti však nezakládá neplatnost usnesení o schválení účetní závěrky, neboť takový návrh není její součástí, ale je důsledkem stavu z ní vyplývajícího a není tedy ani důvodem, na jehož základě by soud mohl vyslovit neplatnost usnesení členské schůze o schválení účetní závěrky.
Zbývá určit, v jakém rozsahu bylo možné posuzovat platnost usnesení, resp. správnost účetní závěrky, na základě námitky navrhovatele b), který v námitce tvrdil, že účetní závěrka „neodpovídá požadavkům předpisů“ což blíže konkretizoval tvrzením o absenci inventarizace veškerého majetku a závazků. Tuto námitku shledává Nejvyšší soud – v části označující účetní závěrku za neodpovídající požadavkům předpisů – neurčitou a tedy nezpůsobilou založit účinky, které zákon s námitkou podle §242 obch. zák. spojuje.
Správnost účetní závěrky a platnost usnesení členské schůze o jejím schválení proto bylo v dané věci možné zkoumat pouze z důvodu navrhovatelem b) tvrzené absence inventarizace veškerého majetku a závazků. Odvolací soud tedy postupoval nesprávně, jestliže posuzoval platnost usnesení [a to, zda nedošlo k porušení předpisů, jehož důsledkem je jen nepodstatné porušení práv a zda porušení mělo závažné právní následky – srov. §131 odst. 3 písm. a) ve spojení s §242 odst. 2 in fine obch. zák.] i z důvodů jiných vad.
Již v usnesení ze dne 24. září 2001, sp. zn. 29 Odo 88/2001, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud uzavřel, že „pokud jde o důsledky rozporu obsahu schvalované účetní závěrky se zákonem, ať již co do správnosti či úplnosti, dospěl dovolací soud k závěru, že i takový rozpor může, za určitých okolností, být důvodem pro prohlášení usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky za neplatné. Takovým důvodem však nemůže být jakýkoli nedostatek účetní závěrky, ale jen nedostatek (či nedostatky), v jehož důsledku neposkytuje účetní závěrka takové informace o hospodaření společnosti, jaké má právo každý akcionář či investor očekávat, tj. takové informace, aby se mohl rozhodnout, zda účetní závěrku schválí, zda ve společnosti setrvá (či do společnosti investuje), popřípadě aby mohl učinit či navrhnout opatření, která ve vazbě na hospodaření společnosti zákon umožňuje.“ Tento závěr se – obdobně – uplatní i ve vztahu k rozhodování o neplatnosti usnesení členské schůze družstva.
Z tohoto pohledu však odvolací soud účetní závěrku, resp. navrhovatelem b) tvrzený nedostatek účetní závěrky spočívající v tom, že chybí inventarizace veškerého majetku a závazků, nezkoumal. V tom směru je tedy jeho rozhodnutí neúplné a tedy i nesprávné. Proto Nejvyšší soud jeho rozhodnutí podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil.
Důvod, pro který nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadá i na rozhodnutí soudu prvního stupně, proto Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Za tohoto stavu již dovolací soud nepovažuje za nutné zabývat se dalšími námitkami dovolatele stran tvrzených vad dokazování, nevyhovění žádosti o odročení ústního jednání a neumožnění zpracování odborného vyjádření či znaleckého posudku oponujícího závěrům soudní znalkyně.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně a odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu