ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.726.2000.1
sp. zn. 29 Cdo 726/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně: banka, a. s., proti žalovaným: 1) V.R. , v. o. s., 2) A. R. , a. s., , zast. advokátem, 3) K.F., 4) A.S., 5) Ing. F.R., 6) RNDr. L.F.,zast. advokátem, o 5,540.655,93 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 44 Cm 131/97, o dovolání žalované 6) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 1999, čj. 5 Cmo 207/99 - 97, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 1999 čj. 5 Cmo 207/99 - 97, ve vztahu k žalované 6) se zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako odvolací soud rozhodl výše označeným rozsudkem v předmětné věci, že I. Odvolací řízení, pokud se týká bodu II. napadeného rozsudku, se zastavuje. II. Napadený rozsudek soudu prvního stupně se ve vztahu k žalovanému 2) a žalované 6) mění tak, že ti jsou spolu se žalovanými 1), 3), 4) a 5) povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 4,466.000,- Kč na jistině a 1,074.655,95 Kč na úrocích smluvních a z prodlení s tím, že ve vztahu k žalovanému 2) je žalobkyně oprávněna domáhat se uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku prodeje zastavené nemovitosti - čp. 88 na stav. parc. c. 1036 se stavební parcelou c. 1036, stav. parc. c. 1037 a stav. parc. c. 1038, zapsaných u Katastrálního úřadu ve. na LV c. 575 pro k. ú. a obec R. a dále s tím, že ve vztahu k žalované 6) je žalobkyně oprávněna domáhat se uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku prodeje zastavené nemovitosti - čp. 318 na stav. parc. c. 532 se stav. parc. c. 532 a parc. c. 533 díl 1 a 2 zapsaných u Katastrálního úřadu ve S. na LV c. 206 pro k. ú. a obec R. a dále tak, že jsou povinni společně a nerozdílně s žalovanými 1), 3), 4) a 5) nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvého stupně 221.628,- Kč. III. Žalovaní 2) a 6) jsou povinni zaplatit na náhradu nákladu odvolacího řízení žalobkyni částku 221.628,- Kč s tím, že plněním jednoho zaniká v rozsahu plnění i povinnost druhého ze žalovaných.
Žalobkyně se domáhala na žalovaném 1) jako na dlužníku, na žalovaných 3), 4) a 5) jako na ručících společnících žalovaného 1) a na žalovaných 2) a 6) jako na zástavcích zaplacení 5,540.655,93 Kč s tím, že ve vztahu k žalovanému 2) je žalobkyně oprávněna se domáhat uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku prodeje výše uvedené zastavené nemovitosti a ve vztahu k žalované 6) pouze z výtěžku prodeje shora označené zastavené nemovitosti, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. Žalobkyně poskytla žalovanému 1) úvěry na základe dvou smluv o úvěru ze dne 7. 10. 1992, tyto úvěry nebyly včas splaceny.
Soud prvého stupně vyhověl žalobě ve vztahu k žalovaným 1), 3), 4) a 5), které zavázal zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 4,466.000,- Kč na jistině a 1,074.655,93 Kč na úrocích smluvních a z prodlení a poplatcích za vedení úctu, jakož i částku 22.628,- Kč na nákladech řízení společně a nerozdílně, kdežto žalobu proti žalovaným 2) a 6) zamítl.
Tento rozsudek napadla ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení žalobkyně, která posléze vzala zpět odvolání, pokud jím napadla později soudem prvního stupně opravený výrok, kterým jí bylo na náhradě nákladu řízení místo 221.628,- Kč přiznáno jen 22.628,- Kč; v tomto rozsahu bylo odvolací řízení podle §207 o. s. ř. zastaveno.
Ve věci samé vyšel odvolací soud ze zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a která nejsou sporná, když ze shodného skutkového stavu vycházejí i účastníci.
Spornou otázkou v této věci je problém výkonu zástavních práv proti nástavci, který není smluvním dlužníkem zástavního věřitele. Tato dlouhodobá sporná otázka byla postupně řešena rozhodnutími Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, jimiž postuloval, že s ohledem na možnosti dané platnou právní úpravou výkonu soudních rozhodnutí je nezbytné, aby i zástavce, který není účastníkem hlavního závazkového vztahu, byl zavázán stejně jako dlužník, jehož povinnosti jsou zajištěny, jen s tím, že uspokojen muže být věřitel toliko z prodeje zástavy. Tomuto postulátu žalobní návrh žalobce odpovídá.
Se zřetelem na novelizaci občanského zákoníku a občanského soudního rádu provedenou zákonem c. 165/1998 Sb. vzniká ovšem otázka, nakolik změněná ustanovení o zástavách odůvodňují uvedený postup i nadále. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1489/98, i když tuto otázku výslovně neřeší, již tím, že v době po účinnosti cit. novely přitakává obdobnému znění žalobního návrhu, jaký je uplatněn v této věci, dává nepřímou odpověď na otázku, zda novelizovaná právní úprava se vztahuje také na dříve vzniklá zástavní práva, a to tak, že nejméně pro tato zástavní práva se s dosavadním postupem ztotožnuje.
Vycházeje z těchto právních závěru uzavřel odvolací soud, že uplatněný nárok byl před shora uvedenou novelizací poprávu a zůstal poprávu i v době po účinnosti novely. Proto nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně podle §220 o. s. ř. změnit a žalobě vyhovět i proti žalovaným 2) a 6).
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná 6) dovolání a to proti výrokům II. a III. s tím, že přípustnost dovolání je dána podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a jeho důvodnost podle ust. §241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., když napadené rozhodnutí podle názoru dovolatelky vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a dále spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Skutkovým zjištěním, které nemá oporu v provedeném dokazování je, že žalovaná 6) zajistila svými nemovitostmi i úvěr ze smlouvy c. A 1161, z níž žalobce požaduje částku 4,367.747,29 Kč, ačkoliv k námitce žalované 6) již soud prvního stupně konstatoval, že žalovaní 2) a 6) každý zajišťuje svými nemovitostmi dluh z jiné úvěrové smlouvy. Dovolatelka jako žalovaná 6) zajistila zástavou na svých nemovitostech pouze úvěr z úvěrové smlouvy č. A 1162, jehož výše činila podle žaloby 1,027.000,- Kč s úroky pak 1,172.908,64 Kč, nikoliv však úvěr z úvěrové smlouvy č. A 1161, z níž žalobce požaduje 4,367.747,29 Kč, když tento úvěr je zajištěn pouze zástavním právem na nemovitostech žalované 2). Neodpovídá tedy skutečnosti, že odvolací soud vycházel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně a shodného mezi účastníky, který nevyplývá ani z provedených důkazů.
V žádném případě tudíž nelze dovodit, že by žalovaná 6) mela, jak ukládá napadený rozsudek, zaplatit společně a nerozdílně s ostatními žalovanými i částku 4,466.000,- Kč.
Pokud odvolací soud učinil právní závěr, že rovněž zástavci lze uložit povinnost k peněžitému plnění, pak žalované 6) mel uložit povinnost zaplatit (společně a nerozdílně s dalšími žalovanými) pouze částku 1,172.908,64 Kč příp. 1,074.655,95 Kč, která je uvedena ve výroku rozsudku. Ve zbytku by žaloba vůči žalované 6) musela být zamítnuta, protože žalovaná 6) se nepodílí na zajištění úvěru ze smlouvy c. A 1161, která z celkové žalované částky představuje 4,367.747,29 Kč.
Dovolatelka dodává, že z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, jak odvolací soud dospěl k částkám 4,466.000,- Kč a 1,074.655,95 Kč, která neodpovídají vyčíslení v bode VI. žaloby.
Dovolatelka dále namítá, že výrok o částečném zamítnutí žaloby by se pak musel odrazit i ve výroku o nákladech řízení. Ani při úplném úspěchu ve věci však nemělo být právo na náhradu nákladu přiznáno, dovolatelka se nezavázala k placení, pouze poskytla zástavu svými nemovitostmi a nebránila žalobci, aby zástavu realizoval. Dovolatelka tedy nezavdala svým chováním příčinu k podání žaloby a melo být proto aplikováno ust. §143 o. s. ř.
Dovolatelka je dále přesvědčena, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné. Dovolatelka nebyla obligačním dlužníkem, nic si nevypůjčila a nezavázala se cokoliv platit, byla pouze zástavcem. Z platných zákonných ustanovení nevyplývala povinnost něco zaplatit a zástavní věřitel se mohl domáhat uspokojení ze zástavy (ust. §151f odst. 1 občanského zákoníku ve znění před novelizací), případně mohl nemovitosti prodat ve veřejné dražbě. Dovolatelka znovu poukazuje na důvodovou zprávu k zákonu c. 165/1998 Sb., v níž se uvádí: "Zřízením zástavního práva přímý závazek, spočívající v povinnosti plnit za obligačního dlužníka zástavci, nevzniká. Zástavce nemůže být žalován na peněžité plnění vedle obligačního dlužníka, je pouze případně povinen strpět uspokojení veřitele ze zástavy, a tomu odpovídá právo zástavního veřitele podle §151f občanského zákoníku domáhat se u soudu uspokojení ze zastavené věci, jestliže zajištěná pohledávka není řádně a včas uhrazena". Dovolatelka zdůrazňuje, že i když důvodová zpráva není závazným výkladem, pokud by povinnost zástavce platit existovala i před novelou, byla by novela zbytečná. Postup odvolacího soudu je podle názoru dovolatelky též v rozporu s čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, protože nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhuje, aby napadený rozsudek byl ve výrocích pod body II. a III. zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k novému rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání je podle ust. §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, poněvadž odvolací soud změnil ve vztahu k dovolatelce rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, dospěl k závěru, že dovolání je z podstatné části důvodné.
K prvnímu uplatněnému dovolacímu důvodů dovolací soud konstatuje, že dovolatelka jako žalovaná 6) zajišťuje v postavení zástavce z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva pouze takový dluh obligačního dlužníka ze smlouvy o úvěru, k jehož zajištění se v zástavní smlouvě skutečně zavázala.
Skutečnost, že žalovaná 6) se zavázala zajistit svými nemovitostmi pouze úvěr žalovaného 1) ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 10. 1992 c. A 1162 a nikoli též ze smlouvy c. A 1161 na další, ještě podstatně vyšší úvěr, soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí sice zmínil, neprezentoval ji však jako své skutkové zjištění [to nepotřeboval, když žalobu vůči žalované 6) zamítl z jiného důvodu]. Odvolací soud tudíž nemohl konstatovat, že vyšel ze zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a která nejsou sporná, a že dokonce oba účastníci vycházejí ze shodného skutkového stavu, neboť toto konstatování neodpovídá skutečnosti. To je patrné i z protokolu o jednání odvolacího soudu ze dne 18. 10. 1999 (c.l. 94 ve spise), v němž nejsou jako předkládané a čtené důkazy uváděny ani obe úvěrové smlouvy (č.l. 12 a 19), ani zástavní smlouva (c.l. 32), pričemž posledně jmenovaná smlouva v čl. I. odkazuje na obě úvěrové smlouvy. Skutková zjištění v tomto směru ve vztahu k žalované 6) dovolací soud učinit nemohl, neboť je právní, nikoli skutkovou instancí a nemůže nahrazovat soud prvního stupně a odvolací soud při zjišťování skutkového stavu především proto, že by toho či onoho účastníka zbavoval jednoho nebo dokonce dvou stupňů v instanční soustavě obecných soudu. Jestliže však odvolací soud vycházel z toho, že žalovaná 6) je zavázána ve vztahu k oběma úvěrovým smlouvám, vycházel ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Pokud jde o právní posouzení věci, v daném případě nárok žalobkyně vůči žalované 6) ze zástavní smlouvy - pokud vznikl - vznikl před dnem 1. 9. 1998, kdy vstoupila v účinnost nová zákonná úprava, obsažená v zákone c. 165/1998 Sb., která v ustanovení §151f odst. 1 obč. zák. slova "se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze" nahradila slovy "zástavní věřitel u soudu navrhnout prodej". V článku IV. zákona c. 165/1998 Sb. byla současně provedena změna občanského soudního rádu tak, že v ustanovení §274 o. s. ř. bylo vloženo nové písmeno a) a bylo změněno ustanovení §372 o. s. ř. Uvedená nová zákonná úprava poskytuje zástavnímu veřiteli - na rozdíl od předcházející právní úpravy - právo navrhnout u soudu prodej zástavy a uspokojit se tak z výtěžku prodeje zástavy, aniž by mu musela být pohledávka přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí.
Zákon c. 165/1998 Sb. obsahuje přechodná ustanovení ve svém čl. VI., ve vztahu k institutu zástavního práva však žádná samostatná, zvláštní přechodná ustanovení nemá. Vzhledem k zásadě zákazu pravé zpětné účinnosti (retroaktivity) právních přepisů, nelze právní úpravu zástavního práva, obsaženou v cit. novele, vztáhnout na nároky, vzniklé před její účinností. Nárok zástavního veřitele na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy, který vznikl před účinností zák. č. 165/1998 Sb., se i v době po 1. 9. 1998 řídí ustanovením §151f obč. zák. ve znění účinném do 31. 8. 1998.
Ustanovení §151f odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 8. 1998 nijak nevymezuje způsob, jakým se lze uspokojení ze zástavy domáhat, zejména se nestanoví, že zástavní věřitel muže přímo navrhnout prodej zástavy, který je zástavní dlužník povinen snášet či strpět. Z toho se dovozuje, že vzhledem k ustanovení §274 o. s. ř. (ve znění před shora cit. novelou) a zvláště ust. §258 odst. 1 o. s. ř. muže být právo zástavního veřitele vyjádřeno jen jako nárok na zaplacení zástavním právem zajištěné pohledávky s tím, že uspokojení pohledávky se oprávněný zástavní věřitel muže domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy. Takto formulovaný petit žaloby a výrok soudního rozhodnutí - jak je tomu v tomto případě - koresponduje požadavku, aby povinnému bylo uloženo zaplacení peněžité částky. Naopak povinnost, která nespočívá v poskytnutí peněžité částky, je podle procesněprávní úpravy ve shora cit. znění považována za materiálně nevykonatelnou (srov. kupř. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997 čj. 2 Cdon 967/97 - 52).
Z výše uvedených důvodů nicméně dovolacímu soudu nezbylo než rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu vůči žalované 6) zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (ust. §243b odst. 1 in fine a odstavec 2 věta první o. s. ř.).
V dalším řízení před odvolacím soudem bude nezbytné určit přesně rozsah závazku žalované 6) ze zástavní smlouvy ve vztahu ke žalobkyni.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v dalším řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. ledna 2001
JUDr. František F a l d y n a , CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová