ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.826.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 826/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v konkursní věci úpadce O. T., zastoupeného Mgr. O. Š., advokátem, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 K 38/98, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2005, č. j. 1 Ko 461/2005-375, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. dubna 2005, č. j. 11 K 38/98-356, schválil konečnou zprávu o zpeněžování konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (dále též jen „konečná zpráva“), podle které příjmy konkursní podstaty činí 6.555.278,85 Kč, náklady konkursu a hotové výdaje správce konkursní podstaty 540.953,34 Kč a odměna správce konkursní podstaty činí 979.283,84 Kč, s tím, že pro odděleného věřitele je určena částka 3.992.464,42 Kč a pro věřitele druhé třídy 1.042.577,45 Kč.
Soud uzavřel, že proti konečné zprávě nebyly podány žádné námitky, toliko úpadce při jednání o schválení konečné zprávy (jež se konalo 22. dubna 2005) uvedl, že nebyl předvolán k prvnímu ani k druhému přezkumnému jednání a neměl tak možnost popírat pohledávky konkursních věřitelů, což má pro něj význam z hlediska vykonatelnosti těchto pohledávek po skončení konkursního řízení. K tomu soud uvedl, že podle obsahu spisu úpadce vlastnoručně podepsal převzetí předvolání k prvnímu přezkumnému jednání (konanému 28. ledna 2000) dne 5. ledna 2000. Ke druhému přezkumnému jednání (konanému 22. února 2002) byl úpadce předvolán z adresy O. n. V. , přičemž na příslušné doručence se nachází podpis, o kterém úpadce sám říká, že vypadá jako jeho. Soud proto vyšel z toho, že oznámení o konání obou přezkumných jednání bylo úpadci doručeno, dodávaje, že popření pohledávky úpadcem nemá pro zjištěné pohledávky význam. Úpadce se podle soudu může proti exekučnímu titulu založenému tím, že nepopřel pohledávky v konkursu, bránit v souvislosti s případným exekučním řízením poukazem na nemožnost popření pohledávek a toto tvrze ní prokazovat.
Schválení konečné zprávy odůvodnil soud poukazem na ustanovení §29 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZKV“), s tím, že nebyly shledány důvody, které by tomu bránily.
K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ze dne 8. prosince 2005 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud poukázal na to, že konečná zpráva byla vyvěšena na úřední desce soudu od 1. června 2005 (správně 2004), o čemž konkursní soud účastníky uvědomil usnesením zveřejněným v Obchodním věstníku 26. května 2005 (správně 2004), s poučením o možnosti podat námitky proti konečné zprávě do 15 dnů ode dne jejího vyvěšení. Námitky proti konečné zprávě nebyly podány a úpadce je neuplatnil ani na jednání o konečné zprávě, jež se (poprvé) konalo 16. července 2005 (správně 2004). S přihlédnutím k závěrům obsaženým v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 50/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a k ustanovení §29 odst. 2 ZKV pak především uzavřel, že úpadcovy námitky nebyly včasné, takže k nim nemůže být přihlédnuto. Pro úplnost dodal, že uvedené námitky (spočívající v tvrzení, že úpadce neměl možnost zúčastnit se přezkumných jednání a popírat pohledávky konkursních věřitelů) relevantním způsobem nezpochybňují výsledky zpeněžování konkursní podstaty, když na ně ani na správnost vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty nemají žádný vliv.
Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce včasné dovolání, uváděje, že je ve věci dán dovolací důvod ve smyslu „§238a odst. 1 písm. a/“ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že v celém konkursním řízení byla zkrácena jeho procesní práva, jelikož „rozhodující“ soud nesprávně aplikoval procesní ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání. Konkrétně dovolatel uvádí, že mu bylo chaoticky doručováno, když soudu bylo známo, že se zdržuje na adrese uvedené v záhlaví. V důsledku nesprávného doručování písemností, zejména předvolání k přezkumným jednáním, pak dovolatel nemohl uplatnit svá práva (jako úpadce), především pak právo popírat do konkursu přihlášené pohledávky.
Dovolatel nesouhlasí s vyjádřením správce konkursní podstaty, že konečnou zprávu připravoval v součinnosti s ním a že byl řádně obeslán. Uvádí, že správci konkursní podstaty sdělil, že se nezdržuje na adrese trvalého bydliště a že bydlí v M. na adrese uvedené v záhlaví. Správce konkursní podstaty jej účelově informoval o možnosti popření pohledávek, když mu sdělil, že při popření pohledávky by musel hradit náklady soudního řízení. Tím jej uvedl v omyl, jelikož zákon o konkursu a vyrovnání jasně říká, že popření pohledávky úpadcem nemá za následek spornost pohledávky. Vzhledem k ustanovení §1 a §45 odst. 2 ZKV tedy dovolateli bylo odejmuto právo na uspořádání majetkových poměrů. Jako úpadce nemohl znát zákon o konkursu a vyrovnání a nemohl si ani zvolit zástupce, jelikož neměl dostatečné prostředky ke krytí jeho zákonných finančních požadavků. Dovolatel tvrdí, že tím byl postaven do nerovného postavení vůči správci konkursní podstaty, který jej měl písemně „vyzvat k jednotlivým položkám“ a poučit o znění daných zákonů. Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že se nezabýval jeho zdravotním stavem. Posléze dovolatel uzavírá, že úpadce nemůže znát právní předpisy a zákony, čímž je zpochybněno jeho právo na spravedlivý proces, protože se nemůže nechat zastupovat v konkursním řízení, aniž by zatížil konkursní podstatu. Dovolatel proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé (jakým je i usnesení potvrzující usnesení soudu prvního stupně o schválení konečné zprávy) může být v konkursní věci přípustné toliko podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.).
O případ uvedený v §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, když usnesení ze dne 11. března 2005, č. j. 1 Ko 636/2004-341, kterým odvolací soud zrušil první usnesení soudu prvního stupně o schválení konečné zprávy (ze dne 16. července 2004, č. j. 11 K 38/98-323), závazný právní názor ve věci samé, jímž by byl soud prvního stupně omezen při vydání nového rozhodnutí, neobsahovalo. Důvod založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pak Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. určuje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem.
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze však usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto (srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. za použití argumentů, spojených s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) totiž nemá judikatorní přesah, přičemž z povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.
Dovolatel co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; toto ustanovení však upravuje jen přípustnost dovolání. Poměřováno obsahově, jsou dovoláním namítány vady řízení, jimž je z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. vyhrazen dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.; prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu však - jak vysvětleno výše - na zásadní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usuzovat nelze.
V kategorii vad řízení přitom dovolací tvrzení, že v celém konkursním řízení došlo ke zkrácení úpadcových procesních práv a ke zpochybnění jeho práva na spravedlivý proces (konkretizované námitkami, že dovolatel přišel o právo popírat do konkursu přihlášené pohledávky, nemožností zvolit si zástupce se ocitl v nerovném postavení vůči správci konkursní podstaty a že nemůže znát právní předpisy a zákony), směřuje k uplatnění zmatečnostních vad řízení. Srov. k tomu zejména zmatečnostní vadu dle §229 odst. 3 o. s. ř., jejímž prostřednictvím lze namítat, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Ke zmatečnostním vadám řízení však dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Způsobilým dovolacím důvodem (na jehož základě by bylo možné dovodit, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) tvrzené zmatečnosti nejsou, když k posouzení jejich důvodnosti slouží žaloba pro zmatečnost (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nelze rovněž přehlédnout, že není-li dovoláním zpochybněna správnost závěru, že námitky proti konečné zprávě jsou opožděné, nemůže se Nejvyšší soud ani u přípustného dovolání zabývat opodstatněností námitek proti konečné zprávě. Ačkoliv odvolací soud v posuzované věci právě takový závěr vyslovil, jeho správnost dovoláním zpochybněna není.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř. ), odmítl (§243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.).
V Brně dne 31. května 2007
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu