ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.856.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 856/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Ž. G. a. s., zastoupené JUDr. P. H., advokátem, proti žalované D. U. a. s., zastoupené JUDr. S. H., advokátem, o zaplacení částky 83,664.633,91 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 22/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2007, č. j. 12 Cmo 254/2007-158, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 26. června 2006, č. j. 26 Cm 22/2005-98, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 83,664.633,91 Kč s 6% úrokem z prodlení od 26. srpna 2002 do zaplacení, (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. §32, §70, §71 a čl. III. §5 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) – přitakal závěru soudu prvního stupně, že žalobou uplatněný (regresní) nárok (směnečného rukojmího proti výstavci směnky vlastní) je promlčen. Přitom zdůraznil, že tříletá promlčecí doba k uplatnění práv ze směnky vlastní vůči jejímu výstavci začíná podle ustanovení čl. I. §70 odst. 1 (ve spojení s ustanovením čl. I. §77 odst. 1 a §78 odst. 1) směnečného zákona běžet ode dne splatnosti směnky (a ne až od okamžiku zaplacení směnky směnečným rukojmím, jak nesprávně dovozovala žalobkyně), přičemž směnečný rukojmí (byl-li o zaplacení směnky jejím majitelem žalován) může docílit stavení běhu promlčecí doby (k uplatnění svého regresního nároku vůči výstavci) jen oznámením učiněným vůči výstavci směnky podle ustanovení čl. III. §5 odst. 2 směnečného zákona.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009 [srov. bod 12. přechodných ustanovení obsažených v čl. II., části první, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „o. s. ř.“)] odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá. Otázku, předkládanou mu v dovolání k řešení, totiž zodpověděl v rozsudku ze dne 18. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1004/2008. V něm uzavřel, že při absenci jiné právní úpravy nelze než promlčení směnečného nároku plnivšího směnečného rukojmího proti výstavci směnky vlastní posuzovat podle ustanovení čl. I. §70 odst. 1 a §77 odst. 1 směnečného zákona; takový nárok se promlčí ve třech letech ode dne splatnosti směnky, a to bez ohledu na to, kdy směnečný rukojmí na směnku plnil. Přitom promlčení svého směnečného nároku vůči výstavci vlastní směnky může směnečný rukojmí zabránit postupem předvídaným v čl. III. §5 odst. 2 směnečného zákona. Od výše uvedeného právního závěru pak nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. srpna 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu