ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.866.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 866/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci navrhovatelky M. h., a. s., zastoupené advokátem, za účasti společnosti Č. K. a. s., zastoupené advokátem, vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 171/2005, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. října 2006, č. j. 5 Cmo 391/2006-82, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Olomouci první výrok usnesení ze dne 11. srpna 2006, č. j. 29 Cm 171/2005-52, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení mimořádné valné hromady společnosti Č. K. a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 13. září 2005, o výkupu účastnických cenných papírů podle ustanovení §183i zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), změnil druhý výrok usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že lhůta pro svolání valné hromady na žádost akcionáře, podanou podle §183i obch. zák., činí v souladu s ustanovením §181 odst. 2 obch. zák. ve spojení s §184 odst. 4 obch. zák. 15 dnů. Byla-li tedy napadená valná hromada svolána 26 dnů před jejím konáním, stalo se tak ve lhůtě delší než požadované zákonem. Důvod neplatnosti usnesení valné hromady, uplatněný navrhovatelkou, proto není dán. Úpravu vytěsnění menšinových akcionářů v ustanoveních §183i a následujících obch. zák. odvolací soud shledal ústavně konformní.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a navrhujíc, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle kterého je na lhůtu pro uveřejnění pozvánky na valnou hromadu, svolanou podle §183i obch. zák., nutno aplikovat ustanovení §181 odst. 2 obch. zák., a vyjadřuje názor, že lhůta pro svolání valné hromady rozhodující „ve své podstatě o vyvlastnění akcií vlastněných minoritními akcionáři“ by měla činit v souladu s §184 odst. 4 obch. zák. 30 dnů od uveřejnění pozvánky na valnou hromadu. Namítá, že v obchodním zákoníku není žádná zákonná norma umožňující mezi ustanoveními §183i obch. zák. a §181 obch. zák. dovodit vztah speciálního k obecnému. Citovaná ustanovení upravují odlišné případy, kdy může být svolána valná hromada akciové společnosti. V této souvislosti poukazuje dovolatelka na odlišné pojmosloví, neboť ustanovení §183i „hovoří“ toliko o valné hromadě, kdežto ustanovení §181 obch. zák. o mimořádné valné hromadě, a na účel ustanovení §181 obch. zák., jež je určeno k ochraně menšiny a „nikoliv k tomu, aby většinovým akcionářům usnadnilo život“. S ohledem na postavení hlavního akcionáře uzavírá, že je velmi nepravděpodobné, aby jím dosazení členové představenstva nevyhověli jeho žádosti. I pokud by se tak stalo, lze „maximálně dovodit analogické použití té části §181 obch. zák., která upravuje možnost akcionáře obrátit se na soud v případě, že představenstvo nesvolá valnou hromadu na základě žádosti akcionáře“.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to pro posouzení délky lhůty pro uveřejnění pozvánky na valnou hromadu, svolávanou k žádosti hlavního akcionáře podle §183i a následujících obch. zák.
K posuzované právní otázce Nejvyšší soud konstatuje, že délka lhůty pro svolání valné hromady podle ustanovení §183i a násl. obch. zák. je v právní teorii sporná. Zatímco část autorů zastává názor, podle něhož mezi ustanoveními §183i obch. zák. a §181 obch. zák. není žádného vztahu speciality a tudíž pro stanovení délky předmětné lhůty je nutné vycházet z ustanovení §184 odst. 4 obch. zák. [srov. např. Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací §183i a násl. obchodního zákoníku, Právní rozhledy, 2005, č. 17, str. 633-638, nebo Zima, P. Právo výkupu po x-té a nikoliv naposledy, Právní rozhledy, 2006, č. 19, str. 705-709], jiní argumentují ve prospěch opačného závěru, podle kterého je valná hromada podle ustanovení §183i odst. 1 obch. zák. zvláštním případem valné hromady svolávané z podnětu akcionáře a §183i obch. zák. je nutno považovat za lex specialis ve vztahu k §181 obch. zák. [srov. např. Čech, P. K četným problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze-out), Právní rozhledy, 2005, č. 18, str. 651-663, Dědič, J., Kasík, P., Pihera, V. K vybraným aspektům úpravy squeeze-out(u), Právní rozhledy, 2006, č. 1, str. 25-30 nebo Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská akciová společnost, Praha: ASPI, a. s., 2005, str. 379].
Ustanovení §181 obch. zák. umožňuje akcionáři disponujícímu kvalifikovaným podílem na základním kapitálu společnosti požadovat svolání valné hromady s jím navrženým pořadem jednání. Akcionář se takto může domáhat projednání pouze těch záležitostí, které spadají do působnosti valné hromady (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2005, sp. zn. 29 Odo 407/2004). Z ustanovení §183i odst. 1 obch. zák. plyne, že do působnosti valné hromady spadá i rozhodnutí o přechodu účastnických cenných papírů ve vlastnictví ostatních akcionářů na hlavního akcionáře. Ustanovení §181 odst. 1 obch. zák. přitom okruh záležitostí, jejichž projednání valnou hromadou se akcionář může dožadovat (za podmínky, že spadají do působnosti valné hromady), nijak neomezuje.
Názor, podle něhož mezi ustanoveními §183i obch zák. a §181 obch. zák. není vztah ustanovení obecného a zvláštního, vede k závěru, že kterýkoliv akcionář splňující kvalifikační kriteria §181 odst. 1 obch. zák. se může dožadovat svolání valné hromady k projednání postupu podle §183i a násl. obch. zák. Takový závěr je však v přímém rozporu s §183i odst. 1 obch. zák., který právo požadovat svolání valné hromady s tímto pořadem jednání svěřuje pouze tzv. hlavnímu akcionáři. Již proto je nutno uzavřít, že ustanovení §183i obch. zák. upravuje zvláštní případ práva akcionáře požadovat svolání valné hromady, jež je obecně upraveno v §181 obch. zák., a vylučuje tak právo jiného než hlavního akcionáře (ve smyslu §183i odst. 1 obch. zák.) požadovat svolání valné hromady, jež rozhodne o vytěsnění menšinových akcionářů.
Dovolatelka při formulování svého názoru vychází z představy, podle níž ustanovení §181 obch. zák. slouží výhradně k ochraně menšinových akcionářů. Tak tomu však není. Citované ustanovení neváže právo domáhat se svolání valné hromady na postavení menšinového akcionáře, nýbrž jen na dosažení hranice podílu na základním kapitálu ve výši 3%, resp. 5 %. Z práva dožadovat se svolání valné hromady proto není vyloučen ani akcionář mající např. akcie, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 90 % základního kapitálu společnosti. Z uvedeného vyplývá, že ani účel §181 obch. zák. nebrání závěru, podle kterého je ustanovení §183i obch. zák. v postavení speciality ve vztahu k §181 obch. zák.
Závěr, podle kterého je ustanovení §183i obch. zák. ve vztahu speciality k §181 obch. zák., také umožňuje hlavnímu akcionáři, jehož žádosti představenstvo nevyhoví, postupem podle §181 odst. 3 obch. zák. žádat soud o zmocnění ke svolání valné hromady s jím navrhovaným pořadem jednání. Dovozovat aplikaci §181 odst. 3 obch. zák. pro tento případ pouze na základě analogie legis, jak činí dovolatelka, je nesprávné. Analogie má místo pouze tam, kde je nutno vyplnit mezery v zákoně. Taková situace ale v posuzované úpravě nenastala, neboť §183i obch. zák. reglementuje zvláštní případ práva akcionáře požadovat svolání valné hromady, jež je obecně upraveno v §181 obch. zák. Posledně citované ustanovení (včetně odstavce 3) se proto na svolání valné hromady k žádosti hlavního akcionáře podle §183i obch. zák. použije přímo (a nikoliv cestou analogie), nestanoví-li §183i a následující obch. zák. něco jiného (srov. např. povinnost představenstva uveřejnit pozvánku na valnou hromadu do 15 dnů od doručení žádosti podle §183i odst. 1 obch. zák. společnosti, stanovenou v §183j odst. 1 obch. zák.).
S ohledem na výše uvedené je na stanovení délky lhůty, v níž musí být uveřejněna pozvánka na valnou hromadu, svolávanou k žádosti hlavního akcionáře podle §183i a násl. obch. zák., nutné aplikovat ustanovení §181 odst. 2 věty druhé obch. zák. ve vazbě na ustanovení §184 odst. 4 obch. zák. Tato lhůta činí 15 dnů. Závěr, na němž založil své rozhodnutí odvolací soud, je tedy správný.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo zamítnuto a úspěšné společnosti žádné náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. března 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu