ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.913.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 913/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně V. s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. B., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Ing. J. S., zastoupeného advokátem, o ochranu dobré pověsti právnické osoby a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, vedené u Krajského soudu v O. pod sp. zn. 29 Cm 10/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v O.ze dne 27. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-154, takto:
Usnesení Vrchního soudu v O.ze dne 27. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-154, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 1. července 2005, č. j. 29 Cm 10/2004-98, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. července 2005, č. j. 29 Cm 10/2004-113, Krajský soud v O. zamítl žalobu společnosti Y.-P., h., a. s., (dále jen „původní žalobce“), o ochranu dobré pověsti právnické osoby a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v akciích. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání.
Usnesením ze dne 14. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-142, Vrchní soud v O. rozhodl, že v řízení bude pokračovat na straně žalobce se společností V. s. r. o., neboť původní žalobce byl ke dni 31. srpna 2006 vymazán z obchodního rejstříku z důvodu jeho zrušení bez likvidace a převodu jmění na hlavního akcionáře – společnost V. s. r. o.
Usnesením ze dne 27. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-154, Vrchní soud v O. zrušil své usnesení ze dne 14. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-142 (výrok I.), zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že právo na ochranu dobrého jména původního žalobce jako právnické osoby se vztahuje výlučně na zásahem postiženou osobu a nepřechází ani není převoditelné na někoho dalšího, a tudíž pochybil, pokud usnesením ze dne 14. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-142, připustil procesní nástupnictví na straně žalobce. Proto své usnesení o procesním nástupnictví na straně žalobce „bez dalšího“ zrušil a z důvodu ztráty způsobilosti původního žalobce být účastníkem řízení (§19 občanského soudního řádu – dále též jen „o. s. ř.“) řízení podle §107 odst. 5 o. s. ř. zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. září 2006, č. j. 1 Cmo 244/2005-154, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §239 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít (a měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
Dovolatel namítá, že odvolací soud nerespektoval ustanovení §170 odst. 1 o. s. ř., a usnesení o procesním nástupnictví na straně žalobce, ačkoliv jím byl již vázán, neboť bylo dovolateli doručeno dne 20. září 2006, výrokem I. napadeného rozhodnutí zrušil. Tím se dopustil zcela zásadní vady řízení, v jejímž důsledku neobstojí ani další dva výroky napadeného rozhodnutí.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle §170 o. s. ř. je soud vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhotoveno (odstavec 1). Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není však soud vázán (odstavec 2).
Usnesení o procesním nástupnictví (§107 o. s. ř.) není usnesením o vedení řízení; občanský soudní řád proti němu, na rozdíl od usnesení o vedení řízení [srov. §202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], připouští jak řádný (§201 o. s. ř.), tak i mimořádný opravný prostředek [§239 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a proto se na něj výjimka z vázanosti soudu vlastním usnesením upravená v §170 odst. 2 o. s. ř. nevztahuje. Jakmile je soud vyhlásí, případně – nedošlo-li k vyhlášení – doručí byť i jen jedinému z účastníků řízení, je jím vázán. Ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu o procesním nástupnictví, vydaného podle §211 o. s. ř. a §107 o. s. ř., může dojít pouze rozhodnutím Nejvyššího soudu na základě dovolání některého z účastníků řízení [§239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
Zrušil-li odvolací soud své vlastní usnesení o procesním nástupnictví na straně žalobce, ačkoli již bylo doručeno dovolateli, nerespektoval ustanovení §170 odst. 1 o. s. ř. a zatížil tak odvolací řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
V důsledku tohoto vadného postupu pak chybně vyhodnotil předpoklady pro zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř. Ani výrok napadeného usnesení o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení podle §107 odst. 5 o. s. ř. proto neobstojí.
Protože dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 věty první o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. února 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu