ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.110.2018.1
KSPA 60 INS XY
56 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 110/2018-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka T. F. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 60 INS XY, o žalobě pro zmatečnost podané věřitelem M. K. , narozeným XY, bytem XY, zastoupeným Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kapitána Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2017, č. j. KSPA 60 INS XY, 3 VSPH XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 56 ICm XY, o dovolání věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2018, č. j. 56 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPA 60 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 11. ledna 2017, č. j. KSPA 60 INS XY, 3 VSPH XY, Vrchní soud v Praze odmítl odvolání věřitele M. K. (dále jen „M. K.“) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) ze dne 20. června 2016, č. j. KSPA 60 INS XY.
Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že M. K. nesvědčí subjektivní právo napadnout odvoláním rozhodnutí, kterým insolvenční soud vedle schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl o jiné výši měsíčních splátek. Cituje §50 a §406 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), uvedl, že odvolání proti rozhodnutí o jiné výši měsíčních splátek může podat pouze věřitel, který proti navržené výši hlasoval. Z protokolu ze schůze věřitelů, jejímž programem byl i bod týkající se jiné výše měsíčních splátek, však plyne, že se na schůzi nedostavil žádný z přihlášených věřitelů a hlasování M. K. mimo schůzi nemělo procesní účinky, neboť hlasovací lístek nebyl opatřen ověřeným podpisem.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2017 podal M. K. dne 5. dubna 2017 žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že nebyl dán důvod pro odmítnutí podaného odvolání.
Usnesením ze dne 7. března 2018, č. j. 56 ICm XY, insolvenční soud zamítl žalobu pro zmatečnost (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání M. K. Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení insolvenčního soudu potvrdil.
Odvolací soud se ztotožnil s názorem insolvenčního soudu, že hlasovací lístek M. K. (doručený insolvenčnímu soudu z datové schránky M. K. dne 4. května 2016) není opatřen uznávaným elektronickým podpisem, i kdyby byl postaven na roveň úředně ověřenému podpisu vyžadovanému §50 odst. 2 insolvenčního zákona a v §3 vyhlášky č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, což podle názoru odvolacího soudu není.
Proti usnesení odvolacího soudu podal M. K. dovolání, jež má za přípustné pro řešení otázky, jež dosud nebyla Nejvyšším soudem vyřešena, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel v řešení otázky, zda podání ve smyslu §50 odst. 2 insolvenčního zákona učiněné prostřednictvím datové schránky je postaveno naroveň podání s úředně ověřeným podpisem.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud dovolání M. K. podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v konečném důsledku v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, jak se ustálila v době po vydání usnesení odvolacím soudem.
V usnesení ze dne 30. července 2019, sen. zn. 29 NSČR 133/2017, v němž obdobně jako v tomto případě posuzoval hlasovací lístek uplatněný v insolvenčním řízení, přičemž s ohledem na datum podání hlasovacího lístku vycházel (rovněž) z právní úpravy insolvenčního zákona a vyhlášky č. 311/2007 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 30. června 2017, rozhodné i pro posouzení této věci, Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil tyto závěry:
Úředně ověřený podpis je úzce vymezený institut s jasně danými náležitostmi, pravomocí osob, které mohou úřední ověření podpisu provést, a danými účinky. Legalizací tedy může být pouze proces provedený dle §74 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu), nebo dle §10 a §11 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), a to pouze osobami vymezenými těmito zákony (lze ještě pro úplnost zmínit úpravu §35 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve spojení s vyhláškou č. 272/2000 Sb., o ověřování pravosti podpisu nebo shody opisu nebo kopie s listinou velitelem lodě). Zákonodárce pak přiznává stejné účinky jako úředně ověřenému podpisu i prohlášení advokáta dle §25a odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.
I vyšší formy elektronických podpisů s nejvyšší mírou důvěryhodnosti jsou ekvivalentem „pouze“ vlastnoručnímu běžnému fyzickému podpisu.
Shodně k této problematice přistupuje též (v označeném usnesení zmíněné) stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Uznávaný (dříve zaručený) elektronický podpis (ani jiný elektronický podpis) tedy podle těchto závěrů nebyl a není ekvivalentem úředně ověřeného podpisu, ani nemá stejné účinky.
Úředně ověřený podpis neměl a nemá odpovídající elektronickou podobu.
Z uvedeného plyne, že hlasování hlasovacím lístkem podle §50 insolvenčního zákona nemohlo v dané věci proběhnout elektronicky, neboť elektronický dokument nemůže obsahovat úředně ověřený podpis.
Dospěl-li tedy odvolací soud v dané věci k závěru, že hlasovací lístek odeslaný M. K. prostřednictvím datové schránky odesílatele, není hlasovacím lístkem s úředně ověřeným podpisem, nijak se neodchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je dána tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným (v této věci) proti rozhodnutí vydanému v insolvenčním řízení, v němž si každý z účastníků nese náklady insolvenčního řízení ze svého (§170 písm. f/ insolvenčního zákona). Srov. shodně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014, uveřejněného pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu