ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.113.2019.1
MSPH 60 INS XY
160 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 113/2019-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce QI investiční společnosti, a. s. , se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupeného JUDr. Erikem Zemanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) JUDr. Mileně Bódiové , se sídlem v Ostravě, Jurečkova 1860/4, PSČ 702 00, jako oddělené insolvenční správkyni dlužnice O. T., zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, PSČ 120 00, a 2) O. T. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Pacovským, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady 433/10, PSČ 120 00, o určení pravosti, výše a pořadí nevykonatelné pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 160 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci druhé žalované, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2019, č. j. 160 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 60 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit první žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
III. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 7. ledna 2019, č. j. 160 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl jako opožděnou žalobu, kterou se žalobce (QI investiční společnost, a. s.) domáhal vůči žalovaným [1/ JUDr. Mileně Bódiové, jako oddělené insolvenční správkyni dlužnice O. T. a 2/ dlužnici] určení pravosti, výše a pořadí nevykonatelné pohledávky za dlužnicí v celkové výši 20.000.000 Kč (bod I. výroku); dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – cituje ustanovení 34 odst. 3, §160 odst. 1 a 4, §192 odst. 3 a §198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – především zdůraznil, že první žalovaná (jako insolvenční správkyně dlužnice) popřela na přezkumném jednání konaném dne 18. října 2018 pohledávku žalobce v plné výši, přičemž žalobce se jednání zúčastnil a byl také insolvenčním soudem náležitě poučen o možnosti podat žalobu „o popření nevykonatelné pohledávky“, o lhůtě k jejímu podání i osobě, proti níž má žalobu podat. První žalovaná byla následně na schůzi věřitelů odvolána z funkce insolvenčního správce a usnesením ze dne 24. října 2018, č. j. MSPH 60 INS XY , ji insolvenční soud ustanovil odděleným insolvenčním správcem dlužnice pro přezkum pohledávek označených věřitelů (mezi něž patřil rovněž žalobce), vedení s tím souvisejících incidenčních sporů a uplatňování práv vůči těmto věřitelům.
3. Jelikož třicetidenní lhůta pro podání žaloby, běžící od „termínu přezkumného jednání“, uplynula dne 19. listopadu 2018, přičemž žaloba byla doručena soudu až 23. listopadu 2018 (správně 22. listopadu 2018), je podle insolvenčního soudu zřejmé, že žalobce zmeškal zákonnou lhůtu k podání žaloby a byly proto splněny předpoklady pro její odmítnutí dle §160 odst. 4 insolvenčního zákona.
4. K výhradám žalobce, že nevěděl, vůči jakému správci by měla být žaloba podána, insolvenční soud uvedl, že podle ustanovení §198 odst. 1 insolvenčního zákona se žaloba o určení pravosti, výše a pořadí popřené nevykonatelné pohledávky podává vždy proti insolvenčnímu správci, o čemž byl žalobce také poučen. Následné ustanovení odděleného insolvenčního správce pro vedení incidenčního sporu již na běhu lhůty k podání žaloby nemůže nic změnit. Pro počátek běhu lhůty podle §198 odst. 1 insolvenčního zákona je rovněž bez významu, kdy byl zveřejněn protokol z přezkumného jednání, případně zda se insolvenční správce se žalobcem dohodl na jiném okamžiku, od něhož by měla tato lhůta běžet. Z citovaného ustanovení jednoznačně plyne, že ve vztahu k přítomnému věřiteli je počátek běhu lhůty k podání žaloby bez výjimky vázán na konání vlastního přezkumného jednání, na kterém byla pohledávka tohoto věřitele popřena.
5. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce a první žalované potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku, změnil jej v bodu II. výroku tak, že uložil žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení před insolvenčním soudem první žalované částku 8.228 Kč a druhé žalované částku 6.800 Kč, (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Odvolací soud měl pro rozhodnutí dané věci za rozhodná následující zjištění:
[1] Dne 2. října 2018 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn seznam přihlášených pohledávek, přičemž u pohledávky žalobce v bodě „zjištěno“ uvedla insolvenční správkyně „0“.
[2] Dne 12. října 2018 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn aktualizovaný seznam přihlášených pohledávek, podle kterého insolvenční správkyně popírá pravost, výši i pořadí žalobcovy pohledávky.
[3] Podle protokolu z přezkumného jednání konaného dne 18. října 2018 byla předmětem přezkumu rovněž pohledávka žalobce. Přítomní účastníci byli poučeni podle §197 odst. 2 insolvenčního zákona tak, že „věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle §197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření“. Dále byly přečteny jednotlivé nároky dle seznamu přihlášených pohledávek a u každého soud zaznamenal stanovisko insolvenční správkyně a dlužnice. Insolvenční správkyně sdělila, že popírá (mimo jiné) také pohledávku žalobce.
[4] Z prezenční listiny vyplývá, že přezkumného jednání se zúčastnil také zástupce žalobce.
[5] Žaloba na určení pravosti, výše a pořadí žalobcovy pohledávky byla insolvenčnímu soudu doručena 22. listopadu 2018.
7. Na takto ustaveném základě odvolací soud uzavřel, že insolvenční soud řádným způsobem dostál své poučovací povinnosti, když „doslovně citoval zákonné ustanovení definující povinnosti věřitele s popřenou pohledávkou“. Žalobci se tak dostalo „přesné specifikace popěrného úkonu“ insolvenční správkyně. Podle odvolací soudu v průběhu přezkumného jednání jednoznačně zazněly všechny náležitosti vyžadované §13 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále jen „vyhláška“), tedy, byl řádně označen dlužník a věřitel, byl uveden údaj umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, dále byl uveden popěrný úkon způsobem definujícím popření co do pravosti, výše nebo pořadí a u pohledávek popřených co do výše byl uveden údaj o výši pohledávky popřené insolvenční správkyní. Žalobce se navíc mohl se stanoviskem insolvenční správkyně k jeho pohledávce seznámit nejpozději od 12. října 2018, kdy byl zveřejněn aktualizovaný seznam přihlášených pohledávek včetně přezkumného listu k jeho pohledávce.
8. V situaci, kdy poučení poskytnuté insolvenčním soudem na přezkumném jednání zástupci žalobce „ve své podstatě“ splnilo požadavky vyžadované §13 odst. 1 vyhlášky, počala podle odvolacího soudu v souladu s ustanovením §198 odst. 1 insolvenčního zákona žalobci běžet třicetidenní lhůta k podání žaloby, a to bez ohledu na jakoukoli případnou dohodu s nově ustanoveným insolvenčním správcem. Okamžikem ustanovení oddělené insolvenční správkyně pak tato vstoupila „v rámci incidenčního sporu“ na místo insolvenčního správce.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí (dílem) na vyřešení právních otázek, které (v této konkrétní podobě) v rozhodování dovolacího dosud nebyly vyřešeny, případně při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zároveň (dílem) na vyřešení otázky procesního práva, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak.
10. Dovolatel namítá, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba neodmítá, popř. aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
11. Jednotlivé otázky formuluje dovolatel následovně:
[1] Zda poučení podávané přihlášeným věřitelům při přezkumném jednání dle §197 odst. 2 insolvenčního zákona musí splňovat požadavky na poučení obsažené ve vyrozumění insolvenčního správce pro věřitele, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, zejména zda musí být takové poučení dostatečně konkrétní a adresované konkrétním věřitelům.
[2] Může běžet lhůta pro podání žaloby na určení pravosti, výše anebo pořadí popřené pohledávky dle §198 odst. 1 insolvenčního zákona v době, kdy se objektivně nelze seznámit s rozsahem ani důvodem popření ani s tím, zda je pohledávky popřena co do pravosti, výše anebo pořadí?
[3] Lze považovat za řádné poučení podané přihlášeným věřitelům při přezkumném jednání dle §197 odst. 2 insolvenčního zákona, jež je neúplné z hlediska §13 vyhlášky, když neobsahuje právními předpisy předepsané poučení „že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání (…)“?
[4] Zda může lhůta pro podání žaloby na určení pravosti, výše anebo pořadí popřené pohledávky dle §198 odst. 1 insolvenčního zákona věřiteli uplynout také za předpokladu, že se řídil nesprávným poučením soudu o jejím běhu.
[5] Může na běh lhůty pro podání žaloby na určení pravosti, výše anebo pořadí popřené pohledávky dle §198 odst. 1 insolvenčního zákona mít vliv skutečnost změny v osobě insolvenčního správce v průběhu této lhůty?
[6] Může novace, resp. dohoda věřitele a osoby s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě zasahovat do běhu hmotněprávní lhůty pro podání žaloby na určení pravosti, výše anebo pořadí popřené pohledávky dle §198 odst. 1 insolvenčního zákona?
[7] Zda může být žaloba na určení pravosti, výše anebo pořadí popřené pohledávky odmítnuta pro zmeškání lhůty dle §198 odst. 1 insolvenčního zákona.
12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel obsáhle argumentuje ve prospěch závěru, že insolvenční soud při přezkumném jednání řádně nepoučil žalobce podle ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona o dalším postupu, když jeho poučení bylo obecné, neúplné, zavádějící a neadresné. V této souvislosti též odkazuje na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010 (rozhodnutí bylo uveřejněno pod číslem 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 97/2011“).
13. Podle dovolatele dále odvolací soud přehlédl, že v rozporu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 27. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 39/2016 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 39/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 39/2019“) popěrný úkon insolvenční správkyně při přezkumném jednání je neurčitý, když neobsahuje ani uvedení, že se popření týká pravosti žalobcovy pohledávky.
14. To vše podle dovolatele vede k závěru, že od přezkumného jednání nemohla žalobci začít běžet lhůta k podání žaloby na určení pravosti, výše a pořadí popřené pohledávky ve smyslu §198 odst. 1 insolvenčního zákona; lhůta začala běžet až okamžikem zveřejnění protokolu o přezkumném jednání a aktualizovaného seznamu přihlášených pohledávek (s uvedenými důvody popření) v insolvenčním rejstříku, k čemuž došlo až 24. října 2018, případně dokonce až okamžikem, kdy došlo ke změně v osobě insolvenčního správce (k ustanovení oddělené insolvenční správkyně). S novým insolvenčním správcem pak žalobce také uzavřel dohodu, podle níž „došlo ke změně data skončení předmětné lhůty“.
15. Žalované ve vyjádřeních shodně navrhují dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout. Podle nich se věřitelům na přezkumném jednání dostalo poučení, které bylo obsahově i formálně dostačující. Z hlediska běhu a počítání lhůty k podání žaloby pak oproti mínění dovolatele nemají za rozhodující, kdy byl zveřejněn seznam přihlášených pohledávek, případně zda došlo ke změně v osobě insolvenčního správce a ustanovení odděleného insolvenčního správce. Za přípustnou konečně nepovažují ani dohodu věřitele s insolvenčním správcem o jiné délce lhůty k podání žaloby. Uzavírají, že žaloba byla v poměrech dané věci podána opožděně a insolvenční soud ji proto zcela správně odmítl.
16. Dovolání žalobce, jenž mohlo být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
17. Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem [co do závěru o popření pohledávky dovolatele první žalovanou (tehdejší insolvenční správkyní) a o opožděnosti podané žaloby], je – oproti mínění dovolatele – souladné s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
18. Nejvyšší soud opakovaně ve své rozhodovací činnosti vysvětlil, že:
[1] Popření přihlášené pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí §41 odst. 2 o. s. ř. a co do obsahových náležitostí úkonu §42 odst. 4 o. s. ř. Pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do skončení přezkumného jednání; srov. §192 odst. 2 insolvenčního zákona a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 716/2012).
[2] Z hlediska určitosti popěrného úkonu přitom není významné, zda v něm popírající insolvenční správce také skutkově blíže vymezí důvody svého popření (jakkoli je jinak v obecné rovině uvedení takových údajů pro další postup účastníků insolvenčního řízení jistě žádoucí) [srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 ICdo 31/2014].
[3] V mezích „určitého“ popěrného úkonu je insolvenční správce vázán důvody svého popření jen při popření vykonatelné pohledávky, tedy podává-li následně sám žalobu (srov. §199 odst. 3 insolvenčního zákona). Důvody popření pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky, stejně jako důvody popření pořadí pohledávky (lhostejno, zda vykonatelné) může insolvenční správce (jako žalovaný v mezích obrany proti incidenční žalobě věřitele popřené pohledávky) doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky koncentrace řízení (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 716/2012).
[4] Určitým popěrným úkonem insolvenčního správce je již jen prohlášení, že popírá pohledávku zcela (resp. v plné výši) co do pravosti, bez uvedení bližšího důvodu popření. Tím je pohledávka popřena co do základu, tj. co do skutečností uvedených coby důvod přihlášení pohledávky v její přihlášce (srov. R 39/2019).
[5] Poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat přihlášený věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se takovému věřiteli v případě, že je při přezkumném jednání přítomen, má dostat již při tomto jednání. Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona, splňující náležitosti vymezené vyhláškou č. 311/2007 Sb., musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrž i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se – ač byli přítomni – náležitého poučení při přezkumném jednání nedostalo (srov. R 97/2011).
[6] Insolvenční zákon nelze ve světle zásady insolvenčního řízení uvedené v §5 písm. b) insolvenčního zákona interpretovat způsobem, jenž by vedl k závěru, že věřitel, který se o chod insolvenčního řízení nezajímá a k přezkumnému jednání se nedostaví, na tom z hlediska míry informací, jež mu mají poskytnout příslušné procesní subjekty, bude lépe, než věřitel, který se insolvenčního řízení aktivně účastní a k přezkumném jednání se dostaví (srov. opět R 97/2011).
[7] Účelem vyrozumění dle §197 odst. 2 insolvenčního zákona je poskytnout věřiteli popřené pohledávky, který se neúčastnil přezkumného jednání, při němž byla jeho pohledávka popřena (případně při tomto jednání nebyl poučen), poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat (srov. R 97/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 80/2012).
[8] Vyrozumění o popření pohledávky ve smyslu ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona může dostát náležitostem vymezeným jednacím řádem pro insolvenční řízení i tehdy, neobjeví-li se v jeho textu výslovně slovní spojení popření pohledávky „co do pravosti či do výše“, je-li přesto z obsahu vyrozumění zřejmé, že při přezkumném jednání byla pohledávka dotčeného věřitele popřena insolvenčním správcem co do pravosti (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 80/2012).
[9] Nezbytným institutem stávající úpravy insolvenčního práva je veřejně přístupný insolvenční rejstřík, jehož prostřednictvím je zajištěna informovanost účastníků a třetích osob o průběhu jednotlivých řízení. Součástí insolvenčního rejstříku je nejen seznam dlužníků, z něhož lze zjistit informaci o insolvenčním řízení konkrétního dlužníka, ale též jednotlivé insolvenční spisy. Právě ty obsahují údaje, z nichž je zřejmé, u kterého soudu je insolvenční řízení vedeno a v jaké fázi se nachází (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 3/2012, uveřejněné pod číslem 84/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rejstřík je ve smyslu ustanovení §419 odst. 1 insolvenčního zákona informačním systémem veřejné správy, veřejně přístupným na internetu, který poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudů i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 11/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2019, sen. zn. 29 ICdo 37/2017).
19. Pro poměry projednávané věci z výše řečeného plyne, že oproti mínění dovolatele nelze jen na základě skutečnosti, že protokol z přezkumného jednání neobsahuje explicitní vyjádření, že první žalovaná (tehdejší insolvenční správkyně) při přezkumném jednání popřela pohledávku dovolatele „co do pravosti, výše a pořadí“, uzavřít, že popěrný úkon nebyl učiněn řádně. Obsah popěrného úkonu (včetně důvodů popření) byl vyjádřen již v aktualizovaném seznamu přihlášených pohledávek, který byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 12. října 2018 a na který insolvenční soud při přezkumném jednání také odkázal. Z protokolu o přezkumném jednání se přitom nepodává, že by se insolvenční správkyně při popření žalobcovy pohledávky jakkoli od (již dříve vyjádřeného) svého stanoviska odchýlila.
20. Dovolateli se také v souladu s ustanovením §197 odst. 2 insolvenčního zákona zjevně dostalo již při přezkumném jednání řádného poučení o dalším postupu v řízení poté, co insolvenční správkyně jeho pohledávku popře co do pravosti, výše a pořadí. Z obsahu protokolu z přezkumného jednání se podává, že dovolatel byl poučen jak ohledně délky lhůty k podání žaloby o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky a ohledně data počátku jejího běhu, tak o tom, proti komu a u kterého soudu má žalobu podat. Obsah poskytnutého poučení přitom není ani neúplný, ani zmatečný (poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a neskončí dříve, než uplynutím 15-ti dnů od doručení tohoto vyrozumění, odpovídající dikci ustanovení §13 vyhlášky, v žádném ohledu nevybízí k podání žaloby ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto vyrozumění, stejně tak prohlášení, že vyrozuměni ve smyslu §197 odst. 2 insolvenčního zákona budou jen ti věřitelé, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nezavdává jakýkoli důvod očekávat, že o popření pohledávky insolvenční správkyní bude vyrozuměn také věřitel, který se přezkumného jednání zúčastnil).
21. Odpověď na otázky týkající se počátku běhu lhůty k podání žaloby podle §198 odst. 1 insolvenčního zákona pak jednoznačně plyne již ze samotné dikce tohoto ustanovení (v poměrech dané věci „do 30 dnů od přezkumného jednání“). Úsudek odvolacího soudu, že dovolatelem namítané skutečnosti (změna insolvenčního správce, ustanovení odděleného insolvenčního správce či údajné uzavření dohody s insolvenčním správcem o změně data skončení předmětné lhůty) nemohou mít žádný vliv na počátek či běh lhůty k podání žaloby podle §198 odst. 1 insolvenčního zákona, je úsudkem triviálním.
22. Ke způsobu, jakým insolvenční soud rozhoduje o opožděně podané žalobě, srov. výslovnou úpravu obsaženou v ustanovení §160 odst. 4 insolvenčního zákona, v soudní praxi např. důvody R 97/2011.
23. Důvod ke změně výše uvedených závěrů Nejvyšší soud pak nenachází ani v argumentech obsažených v podaném dovolání.
24. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalovaným jejich náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání – první žalované ze dne 16. září 2019, druhé žalované ze dne 12. září 2019), která podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč) částku 3.100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení pro každou z žalovaných částku 4.114 Kč.
25. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávněné domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 23. 9. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu