ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.124.2017.1
MSPH 77 INS XY
177 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 124/2017-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. M ., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 81/55, PSČ 186 00, proti žalované I. D ., narozené XY, bytem v XY, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 177 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice I. D ., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. března 2017, č. j. 177 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 77 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 4. října 2016, č. j. 177 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (přihlášený věřitel) domáhal vůči žalované (dlužnici) určení pravosti pohledávky ve výši 130.000 Kč přihlášené v insolvenčním řízení dlužnice I. D. (bod I. výroku).
2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. března 2017, č. j. 177 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 77 INS XY):
1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – cituje §198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. června 2017, a vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že nevykonatelnou pohledávku žalobce za dlužnicí popřel insolvenční správce a žalobcem označená žalovaná (dlužnice) není v řízení o určení této pohledávky pasivně legitimována.
Odvolací soud dodal, že žalobu bylo nutno směřovat proti insolvenčnímu správci, na což byl žalobce upozorněn ve vyrozumění insolvenčního správce ze dne 13. dubna 2016 a následně v usnesení ze dne 23. května 2016, jímž insolvenční soud žalobce vyzval k řádnému označení účastníků řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že „odvolací soud se při řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v podobných případech, napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud konkrétně nebyla vyřešena, a to v oblasti poučovací povinnosti soudu, splnění náležitostí podání a opravy jejich vad a práva na spravedlivý proces“.
Dovolatel namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání, které podle jeho obsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu respektuje závěry formulované k účinkům popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem (§198 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona) v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2015, sen. zn. 29 ICdo 24/2013, uveřejněném pod číslem 33/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). V něm Nejvyšší soud uzavřel, že popře-li nevykonatelnou pohledávku jak insolvenční správce, tak dlužník v oddlužení, musí být žaloba o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky včas podána (v rozsahu dotčeném popěrným úkonem toho kterého z nich) proti oběma popírajícím (proti insolvenčnímu správci i proti dlužníku). Nepodá-li věřitel nevykonatelné pohledávky, popřené insolvenčním správcem i dlužníkem v oddlužení, včas žalobu o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky vůči některému z popírajících (vůči insolvenčnímu správci nebo vůči dlužníku), pak v rozsahu popření pohledávky tím z popírajících, vůči kterému věřitel žalobu nepodal, nastávají účinky uvedené v §198 odst. 1 větě třetí insolvenčního zákona. Včasnou žalobu podanou přihlášeným věřitelem ve stejném rozsahu vůči druhému popírajícímu insolvenční soud zamítne.
K otázce pasivní věcné legitimace ve sporu o určení nevykonatelné pohledávky lze rovněž odkázat na pochybnosti nevyvolávající dikci §198 odst. 1 věty první a druhé insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. června 2017 (s přihlédnutím k době konání přezkumného jednání). Přímo z tohoto ustanovení totiž plyne, že věřitel nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, podává žalobu na určení této pohledávky vždy proti insolvenčnímu správci (nikoli dlužníkovi).
Dovolání nečiní přípustným ani námitky ve vztahu k poučovací povinnosti soudu, splnění náležitostí podání a oprav jejich vad a právu na spravedlivý proces. Je tomu tak proto, že v posouzení těchto předestřených otázek je napadené rozhodnutí souladné s judikaturou Nejvyššího soudu, která spočívá na závěrech, podle nichž:
1/ Poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat přihlášený věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se takovému věřiteli v případě, že je při přezkumném jednání přítomen, má dostat již při tomto jednání. Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona, splňující náležitosti vymezené vyhláškou č. 311/2007 Sb., musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrž i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se - ač byli přítomni - náležitého poučení při přezkumném jednání nedostalo.
Srov. důvody usnesení ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněného pod číslem 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2/ Pro závěr, že se přihlášenému věřiteli, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání, jehož se zúčastnil, účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, dostalo již při tomto jednání poučení, jak má dále postupovat v insolvenčním řízení, není významné, jestli mu příslušné poučení poskytl insolvenční soud nebo insolvenční správce.
K tomu srov. usnesení ze dne 30. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 42/2010, uveřejněné pod číslem 13/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
3/ Vyrozumění o popření pohledávky ve smyslu ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona může dostát náležitostem vymezeným vyhláškou č. 311/2007 Sb. i tehdy, neobjeví-li se v jeho textu výslovně slovní spojení popření pohledávky „co do pravosti či do výše“, je-li přesto z obsahu vyrozumění zřejmé, že při přezkumném jednání byla pohledávka dotčeného věřitele popřena insolvenčním správcem co do pravosti.
Viz např. usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 80/2012.
Tvrdí-li dovolatel, že v žádném stádiu insolvenčního řízení, respektive řízení o určení pravosti pohledávky nebyl dostatečně jasně poučen o tom, že žaloba má směřovat vůči insolvenčnímu správci a nikoli vůči úpadci (správně dlužnici), dovolací soud tento názor nesdílí. Insolvenční správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. totiž ve vyrozumění ze dne 13. dubna 2016 zpravil dovolatele o tom, že jeho nevykonatelnou pohledávku za dlužnicí popřel co do pravosti na přezkumném jednání dne 12. dubna 2016 a dlužnice pohledávku nepopřela. Současně dovolatele poučil, že žalobu na určení pravosti pohledávky má podat u insolvenčního soudu proti insolvenčnímu správci.
Dovolatele též přiléhavě poučil insolvenční soud, který jej usnesením ze dne 23. května 2016, č. j. 177 ICm XY, vyzval k odstranění vad žaloby.
Staví-li dovolatel svou argumentaci o porušení zásad civilního procesu na tom, že poučení insolvenčního soudu bylo chybné a zavádějící, potud přehlíží, že v žalobě ze dne 9. května 2016 řádně neoznačil účastníka, proti němuž žaloba směřuje, neboť uvedl, že žalobu podává proti „rozhodnutí insolvenčního správce JUDr. Oldřicha Řeháčka, Ph. D.“ Úsudek, že žaloba byla vadná (včetně označení žalovaného), je z ní zřejmý na první pohled.
V uvedených souvislostech zbývá dodat, že dovolací soud neshledává v postupu soudů obou stupňů přepjatý formalismus vedoucí k odepření spravedlnosti (jak tvrdí dovolatel v dovolání). Poučení žalobce o tom, koho má ve věci žalovat, přesahuje meze poučovací povinnosti soudu dle §5 o. s. ř. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu vyplývá, že takové poučení zřetelně vybočuje z mezí procesních pravidel sporu, oslabuje úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládá tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 1996, sp. zn. I. ÚS 56/95, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 5, části I., pod číslem 2, dále usnesení Ústavního soudu ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. I. ÚS 3544/12, anebo v judikatuře Nejvyššího soudu závěry obsažené v usnesení ze dne 30. října 2001, sp. zn. 29 Cdo 2494/99, uveřejněném pod číslem 37/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále v usneseních ze dne 30. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 269/2015, ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. 29 Cdo 1533/2015, a v rozsudcích ze dne 29. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1335/2004, a ze dne 29. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 1426/2010).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. února 2018
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu