ECLI:CZ:NS:2014:29.ICDO.13.2014.1
KSBR 39 INS 3936/2010
39 ICm 933/2010
sp. zn. 29 ICdo 13/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně M. K. , zastoupené JUDr. Radkou Píšťkovou Záhorcovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Mostní 5552, PSČ 760 01, proti žalovanému Mgr. Jiřímu Ostravskému , advokátu, se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI/671, PSČ 760 01, jako insolvenčnímu správci dlužnice Bounty Trade a. s. „v likvidaci“, zastoupenému Mgr. Lenou Pršalovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 ICm 933/2010 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Bounty Trade a. s. „v likvidaci“ , se sídlem ve Zlíně, náměstí T. G. Masaryka 1280, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 25583701, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 3936/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. května 2013, č. j. 39 ICm 933/2010, 13 VSOL 27/2013-176 (KSBR 39 INS 3936/2010), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.400,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 19. listopadu 2012, č. j. 39 ICm 933/2010-121, zamítl Krajský soud v Brně žalobu o vyloučení nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí (dále jen „nemovitosti“) z majetkové podstaty dlužnice Bounty Trade a. s. „v likvidaci“ (dále jen „dlužnice“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení [výrok II.].
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 15.612,- Kč (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; správností výroků o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.
Dovolací argumentace směřuje především ke zpochybnění závěru odvolacího soudu, podle něhož je kupní smlouva ze dne 1. listopadu 2007 uzavřená mezi žalobkyní a dlužnicí absolutně neplatná pro rozpor s §196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, neboť sjednaná kupní cena nebyla stanovena na základě posudku znalce a současně neodpovídala tržní (obvyklé) ceně převáděných nemovitostí.
V tomto směru dovolatelka namítá, že obvyklá cena nemovitostí je jiná (nižší), než jakou zjistil znalec, neboť ten při jejím stanovení nezohlednil zástavní a předkupní právo váznoucí na nemovitostech. Dovolatelka tak nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem, ale jeho skutkový závěr (k tomu srovnej obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2013, pod číslem 23), podle něhož byla obvyklá cena nemovitostí v době uzavření kupní smlouvy 4.400.000,- Kč, a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání v projednávané věci pak nezakládá ani námitka, podle níž odvolací soud nepřihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu (blíže specifikované v dovolání), podle níž příliš nízká kupní cena sama o sobě nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, neboť na tomto závěru rozhodnutí odvolacího soudu založeno není. Odvolací soud uzavřel, že předmětná kupní smlouva je absolutně neplatná pro její rozpor s §196a odst. 3 obch. zák., nikoliv proto, že sjednaná kupní cena odporuje dobrým mravům.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Incidenční spor o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka je přitom ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. e/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 ICdo 13/2013, uveřejněné pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem, jež podle §6 odst. 1, §9 odst. 4 písm. c/, §7 bod 5 a §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2013, činí 3.100,- Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 10. prosince 2013) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; Nejvyšší soud tak přiznal žalovanému k tíži dovolatelky celkem 3.400,- Kč.
K důvodům, pro které Nejvyšší soud při výpočtu odměny za zastupování vycházel z advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 10. dubna 2014
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu