ECLI:CZ:NS:2015:29.ICDO.32.2014.1
KSUL 19940/2011
79 ICm 2168/2012
sp. zn. 29 ICdo 32/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně Matco, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 26 42 50 33, zastoupené Mgr. et Mgr. Janou Sekyrovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, proti žalovanému Mgr. Martinu Kolářovi, advokátu, se sídlem v Děčíně, Na Vinici 1227/32, PSČ 405 02, jako insolvenčnímu správci dlužnice J. R., zastoupenému Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ 405 02, o popření pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 79 ICm 2168/2012, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice J. R. , vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS 19940/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2013, č. j. 79 ICm 2168/2012, 103 VSPH 113/2013-54 (KSUL 79 INS 19940/2011), ve znění usnesení ze dne 2. května 2014, č. j. 79 ICm 2168/2012, 103 VSPH 113/2013-81 (KSUL 79 INS 19940/2011), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. září 2013, č. j. 79 ICm 2168/2012, 103 VSPH 113/2013-54 (KSUL 79 INS 19940/2011), ve znění usnesení ze dne 2. května 2014, č. j. 79 ICm 2168/2012, 103 VSPH 113/2013-81 (KSUL 79 INS 19940/2011), k odvolání žalobkyně změnil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. prosince 2012, č. j. 79 ICm 2168/2012-27, tak, že určil pravost pohledávek žalobkyně přihlášených do insolvenčního řízení dlužnice přihláškou P4 i co do částek 89.555,- Kč a 108.131,- Kč.
Odkazuje na ustanovení §199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013 (uveřejněném pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 106/2013“), odvolací soud uzavřel, že pohledávky žalobkyně jsou pohledávkami vykonatelnými (přiznanými platebním rozkazem, respektive elektronickým platebním rozkazem), přičemž žalovaný (insolvenční správce) tyto pohledávky popřel (nepřípustně) toliko pro jiné právní posouzení věci.
Rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) je dáno tím, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1. lednem 2014.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu plně respektuje závěry formulované Nejvyšším soudem v R 106/2013, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013, uveřejněném pod číslem 3/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2014, pod číslem 110, v rozsudku ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012, uveřejněném pod číslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v rozsudku ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2012, uveřejněném pod číslem 25/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Na závěrech obsažených ve shora citovaných rozhodnutích přitom Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit ani na základě argumentace dovolatele v poměrech projednávané věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §202 odst. 1 insolvenčního zákona, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlašovaných pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. února 2015
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu