ECLI:CZ:NS:2013:29.NSCR.102.2013.1
KSBR 38 INS 23084/2011
sp. zn. 29 NSČR 102/2013-A-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Agro Havlát s. r. o. , se sídlem v Křižanově, Dlouhá 448, PSČ 594 51, identifikační číslo osoby 27697053 , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 38 INS 23084/2011, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Zemědělského družstva Dolní Újezd, družstva , se sídlem v Dolním Újezdu 471, PSČ 569 61, identifikační číslo osoby 00129488 a 2/ Agro MONET, a. s. , se sídlem Moutnice 200, PSČ 664 55, identifikační číslo osoby 25308203, zastoupených Mgr. Barborou Dostálovou, advokátkou, se sídlem v Újezdci 56, PSČ 570 01, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. května 2013, č. j. KSBR 38 INS 23084/2011, 1 VSOL 239/2013-A-42, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 1. února 2013, č. j. KSBR 38 INS 23084/2011-A-25, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) k insolvenčnímu návrhu věřitelů 1/ Zemědělského družstva Dolní Újezd, družstva a 2/ Agro MONET, a. s. (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka Agro Havlát s. r. o. (bod I. výroku) a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Mgr. Vladimíra Turoně (bod II. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
Dlužník podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“ (jelikož nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř.), odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel vymezuje přípustnost dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) především výtkou, podle které byl insolvenční návrh neprojednatelný, s tím, že soudy se neřídily závěry o náležitostech insolvenčního návrhu, obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009 (usnesení bylo uveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže je dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V řešení této otázky je ovšem napadené usnesení souladné se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (potud, že pro výsledek řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku dlužníka není významné, že insolvenční soud osvědčil úpadek dlužníka, ačkoliv věřitelský insolvenční návrh měl vady, pro které mohl být odmítnut dle §128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenčního zákona/), z nichž dále vychází např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 19/2010 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 71/2012.
Dále dovolatel vymezuje přípustnost dovolání výhradou, podle které se soudy odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4462/2011 (jde o usnesení uveřejněné ve zvláštním čísle I. časopisu Soudní judikatura /Judikatura konkursní a insolvenční/, ročník 2012, pod číslem 11) v tom ohledu, že insolvenční navrhovatel é měli (podle něj) své nároky uplatnit žalobou, popřípadě cestou exekuce.
Přípustnost dovolání vymezuje dovolatel i tím, že při zkoumání jeho obrany proti pohledávkám insolvenčních navrhovatelů mělo být postupováno podle závěrů, jež k výkladu §86 insolvenčního zákona podal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jak se ovšem podává z §141 odst. 2 insolvenčního zákona, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku.
Napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že úpadek dlužníka (ve formě platební neschopnosti) je osvědčen bez ohledu na to, zda své splatné pohledávky vůči dlužníku doložili insolvenční navrhovatel é a potud přiléhavě odkazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2009, (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 51/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výhrady, jež dovolatel snáší k pohledávkám insolvenčních navrhovatel ů (i ke způsobu projednání jeho obrany proti nim) jsou tedy z pohledu možného výsledku dovolacího řízení právně bezcenné (nemohou vést ke zrušení dovoláním napadeného usnesení a tedy ani založit přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř.), nezpochybňuje-li dovolání závěr odvolacího soudu, že úpadek dlužníka je osvědčen bez zřetele k pohledávkám insolvenčních navrhovatel ů.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. listopadu 2013
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu