ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.106.2014.1
MSPH 79 INS 24023/2011
sp. zn. 29 NSČR 106/2014-B-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka ZEMKA Praha, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Kladenská 53/138, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 25 63 16 91, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 24023/2011, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Adélou Nečasovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2014, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011, 2 VSPH 993/2014-B-73, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2014, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011, 2 VSPH 993/2014-B-73, se s výjimkou výroku o zamítnutí návrhu na přerušení insolvenčního řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 28. března 2014, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011-B-58, ustanovil odděleného insolvenčního správce Mgr. Ing. Igora Tomáška, Bc. „rovněž“ k provádění veškerých úkonů v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem ve věci dlužníka STZ a. s., identifikační číslo osoby 27 29 40 99 (dále jen „společnost S“) pod sp. zn. KSUL 46 INS 10249/2010 souvisejících s pohledávkou dlužníka (ZEMKA Praha, s. r. o.) ve výši 19,401.221,19 Kč, přihlášenou do uvedeného insolvenčního řízení, kde vykoná funkci insolvenční správkyně společnosti S Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková (v insolvenčním řízení vedeném insolvenčním soudem pod sp. zn. MSPH 79 INS 24023/2011 v postavení věřitelky č. 4), včetně všech souvisejících řízení, z nichž je pro svůj poměr k Ing. Vladimíře Jechové Vápeníkové vyloučena insolvenční správkyně dlužníka Ing. Jaroslava Dlabolová.
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 2. června 2014, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011, 2 VSPH 993/2014-B-73, zamítl návrh dlužníka na přerušení insolvenčního řízení (výrok I.) a potvrdil usnesení insolvenčního soudu (výrok II.)
Odvolací soud především zdůraznil, že „úprava obsažená v ustanovení §34 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), umožňuje řešit situaci, kdy ustanovený insolvenční správce má vztah k některému z přihlášených věřitelů, aniž by bylo nutno přikročit k jeho odvolání podle ustanovení §31 insolvenčního zákona, tím, že pro postup v řízení ve vztahu k tomuto věřiteli ustanoví soud odděleného insolvenčního správce. Takový postup je podmíněn existencí vztahu insolvenčního správce pouze k některému z věřitelů (či jeho zástupci) a skutečností, že se zřetelem k charakteru pohledávky a postavení věřitele v insolvenčním řízení tento vztah neovlivní celkový výkon práv a povinnosti insolvenčního správce“.
Jelikož usnesení, jímž byl oddělený insolvenční správce ustanoven, je pravomocné a „napadené usnesení řeší toliko rozšíření působnosti odděleného správce na další právní úkony, jež bude nutno v průběhu insolvenčního řízení činit za účelem zjištění rozsahu či získání majetku do majetkové podstaty dlužníka, a doplňuje předchozí (rovněž pravomocné) usnesení o rozšíření pravomoci odděleného správce“ (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2013, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011-B-35, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2013, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011, 1 VSPH 1128/2013-B-45), shledal odvolací soud – na základě týchž argumentů jako ve shora označených usneseních – rozhodnutí insolvenčního soudu o (dalším) rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce správným.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel akcentuje, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013, jímž zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2013, č. j. MSPH 79 INS 24023/2011, 1 VSPH 1128/2013-B-45, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, dospěl k závěru, že v insolvenční věci dlužníka (ZEMKA Praha, s. r. o.) nebyly splněny předpoklady pro rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce podle ustanovení §34 insolvenčního zákona, nýbrž pro odvolání insolvenční správkyně dlužníka (Ing. Jaroslavy Dlabolové) a ustanovení nového insolvenčního správce (§31 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona).
S poukazem na argumentaci v tomto rozhodnutí obsaženou shledává právní posouzení věci odvolacím soudem rozporným s judikaturou Nejvyššího soudu.
Dále dovolatel snáší argumenty proti rozhodnutí odvolacího soudu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby tato usnesení změnil tak, že insolvenční správkyni dlužnice Ing. Jaroslavu Dlabolovou odvolá.
Dovolání dlužníka je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož byly splněny předpoklady pro rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce, je v rozporu se závěry formulovanými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013.
V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud v insolvenční věci (téhož) dlužníka při posouzení, zda jsou splněny podmínky pro rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce (Mgr. Ing. Igora Tomáška, Bc.), formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož vzhledem k postavení dlužníka a společnosti S v obou insolvenčních řízeních a vzhledem ke vztahu Ing. Vladimíry Jechové Vápeníkové k Ing. Jaroslavě Dlabolové nebyly splněny předpoklady pro „rozšíření působnosti“ odděleného insolvenčního správce (§34 insolvenčního zákona), nýbrž pro odvolání insolvenční správkyně dlužníka (Ing. Jaroslavy Dlabolové) a ustanovení nového insolvenčního správce (§31 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona).
Jelikož Nejvyšší soud neshledal správným již předchozí rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí insolvenčního soudu o rozšíření působnosti odděleného insolvenčního správce (viz shora), přičemž závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013, plně dopadají i na projednávanou věc, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud (a insolvenční soud) závazný (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, oddělenému insolvenčnímu správci a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně 29. října 2014
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu