ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.135.2018.1
MSPH 93 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 135/2018-A-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka K. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, PSČ 130 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele KINGSWILL ENTERPRISES LIMITED , se sídlem v Nicosii, Arch. Makariou III, 75, PSČ 1070, registrační číslo HE 312201, Kypr, zastoupeného Mgr. Michaelem Buchlovským, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 987/11, PSČ 602 00, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2018, č. j. MSPH 93 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. dubna 2018, č. j. MSPH 93 INS XY, 4 VSPH XY, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2017, č. j. MSPH 93 INS XY, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 14. prosince 2017, Městský v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl insolvenční návrh věřitele (KINGSWILL ENTERPRISES LIMITED) [I. výrok], rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. výrok) a o povinnosti zaplatit soudní poplatek (III. výrok).
K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že tvrzená pohledávka insolvenčního navrhovatele za dlužníkem, splatná dne 30. června 2012, je promlčena (a tedy nezpůsobilá založit jeho aktivní legitimaci), neboť ji přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka (až) dne 11. dubna 2017, čímž nastaly účinky ve vztahu k promlčení pohledávky dle ustanovení §173 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Samotným nastolením účinku zahájení insolvenčního řízení dlužníka (dne 19. července 2012 na základě insolvenčního návrhu podaného odlišným věřitelem, který se insolvenčního řízení již neúčastní) dle ustanovení §109 odst. 3 insolvenčního zákona promlčecí doba k uplatnění pohledávky nepřestala běžet.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční navrhovatel dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil otázku účinků ustanovení §109 odst. 3 insolvenčního zákona, a argumentuje pro závěr, že promlčecí doba ohledně jeho pohledávky přestala běžet již nastolením účinků zahájení insolvenčního řízení.
Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci – řešení otázky dopadu §109 odst. 3 insolvenčního zákona na promlčení pohledávek – odporuje níže uvedené judikatuře Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud se otázkou, kterou mu dovolatel předkládá k řešení, zabýval po vydání napadeného rozhodnutí v rozsudku ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 1774/2016, uveřejněném pod číslem 68/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm dospěl k závěru, že logika zákonné úpravy, která poté, co nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nedovoluje uplatnit žalobou (jiným návrhem na zahájení řízení) pohledávku, již lze uplatnit přihláškou [§109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona], musí obsahovat zákonné pojistky, jež zabrání (mohou zabránit) tomu, aby příslušné právo v době, kdy není individuálně žalovatelné, neprekludovalo nebo se nepromlčelo. Tomu odpovídá především ustanovení §109 odst. 3 insolvenčního zákona, jež coby další účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení určuje, že lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží (dochází ke stavení těchto lhůt). Tím se věřitelům vytváří dostatečný časový rámec k tomu, aby mohli dostát povinnostem spojeným s podáním přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení, jakož i k tomu, aby podání přihlášky mohli případně odložit až na dobu, kdy bude postaveno najisto, že dlužník je v úpadku [na dobu po rozhodnutí o úpadku, od kterého se odvíjí konečná (propadná) lhůta k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení].
Nejvyšší soud zde dále vysvětlil, že další pojistkou proti prekluzi nebo promlčení práva uplatněného v insolvenčním řízení přihláškou pohledávky pak je ustanovení §173 odst. 4 věty první insolvenčního zákona (jež určuje, že přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu).
Tamtéž Nejvyšší soud dodal, že ustanovení §173a insolvenčního zákona (doplněné do insolvenčního zákona s účinností od 1. ledna 2014) je, jak uvádí důvodová zpráva k tomuto ustanovení, logickým doplněním pravidla obsaženého v §109 odst. 3 insolvenčního zákona, když po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek již prostřednictvím tam uvedené úpravy není důvod poskytovat ochranu těm věřitelům, kteří konali nedbale a ač tak v zájmu uspokojení své pohledávky měli či mohli učinit, svá práva v insolvenčním řízení neuplatnili.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru o promlčení pohledávky dovolatele) není správné, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají též na rozhodnutí insolvenčního soudu; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 věta první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu