ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.188.2016.1
KSUL 85 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 188/2016-A-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka M. H. , narozeného XY, bytem XY, PSČ XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 85 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ AgroZZN, a. s. , se sídlem v Rakovníku, V Lubnici 2333, PSČ 269 01, identifikační číslo osoby 45148082, zastoupeného JUDr. Erikou Neumannovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 356/34, PSČ 140 00, a 2/ Primagra, a. s. , se sídlem v Milíně, Nádražní 310, PSČ 262 31, identifikační číslo osoby 45148155, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Janem Růžkem, advokátem, se sídlem v Lounech, Poděbradova 751, PSČ 440 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2015, č. j. KSUL 85 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 13. července 2015, č. j. KSUL 85 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ AgroZZN, a. s. a 2/ Primagra, a. s. tak, že (mimo jiné):
1/ Zjistil úpadek dlužníka M. H. (bod I. výroku).
2/ Insolvenční správkyní dlužníka ustanovil Ing. Gabrielu Burzovou (bod II. výroku).
3/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod III. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. listopadu 2015, č. j. KSUL 85 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a III. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a má být dovolacím soudem již v minulosti rozdílně řešená právní otázka vyřešena jinak v tom smyslu, že má být vyřešena jinak, než ji řeší část dřívějších rozhodnutí dovolacího soudu“, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, stejně jako (v bodech I. a III. výroku) usnesení insolvenčního soudu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení první z dovolatelem předestřených otázek je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a prostřednictvím druhé otázky uplatňuje dovolatel v dovolacím řízení nezpůsobilý dovolací důvod (tzv. zmatečnostní vadu řízení).
U otázky č. 1 dovolatel s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 4111/2009 , vytýká odvolacímu soudu , že k tomu, aby mohl dojít ke správnému právnímu posouzení věci, by musel zjistit, zda jeho námitka, že není v platební neschopnosti a je schopen hradit své závazky, je důvodná, a to bez zřetele k domněnce platební neschopnosti. Potud je napadené rozhodnutí souladné např. se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Prostřednictvím otázky č. 2 vytýká dovolatel odvolacímu soudu , že nesprávně posoudil odvolací námitku, podle níž insolvenční soud věc projednal a rozhodl při jednání v jeho nepřítomnosti, ačkoli z důležitých důvodů ve smyslu ustanovení §101 odst. 3 o. s. ř. požádal o odročení odvolacího jednání.
Tím ovšem vystihuje (z obsahového hlediska) tzv. zmatečnostní vadu řízení podle §229 odst. 3 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročník 2006, pod číslem 82). Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu