ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.19.2021.1
KSOS 34 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 19/2021-A-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice D. K. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele J. F. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Mgr. Ing. Hanou Karáskovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Komunardů 431/12, PSČ 170 00, o návrhu dlužnice na vyloučení soudce Vrchního soudu v Olomouci, takto:
Soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěch Brhel není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSOS 34 INS XY, 2 VSOL XY.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 19. ledna 2021, č. j. KSOS 34 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice (D. K. (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil společnost Smrčka a Kubálek v. o. s. (výrok II.) a na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok III.).
Proti tomuto usnesení podal dlužnice odvolání, ve kterém vznesla (i) námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěcha Brhla, s tím, že jmenovaný rozhodoval jako člen senátu Vrchního soudu v Olomouci (usnesením ze dne 8. prosince 2020, č. j. KSOS 34 INS XY, 2 VSOL XY), přičemž dlužnici „neustanovil advokáta“ z důvodu „nepřátelského vztahu z doby, kdy působil na Krajském soudu v Ostravě a rozhodoval o její politické likvidaci“.
JUDr. Vojtěch Brhel ve vyjádření ze dne 5. března 2021 uvedl, že „byl členem a předsedou senátu, který rozhodl o (ne)ustanovení zástupce dlužnici“. Pro odstup času si nevzpomněl na jakékoli řízení ve věci dlužnice z doby jeho působení u Krajského soudu v Ostravě. Konečně prohlásil, že neměl a nemá k dlužnici jiný než úřední vztah, rozhodně k ní nemá vztah nepřátelský či jinak negativní; vyjma úředního styku ji nezná a není mu znám žádný důvod vedoucí k jeho podjatosti.
Podáním ze dne 18. března 2021 dlužnice doplnila námitku vyloučení o tvrzení, podle něhož jí jmenovaný jako soudce odvolacího soudu (v řízení označeném v tomto doplnění) neustanovil jiného zástupce a pomluvil ji tím, že „způsobila nedůvěru“ ve vztahu k „advokátce Klimešové“. Dále poukázala na řízení vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 C 163/89 a sp. zn. 143/98, v nichž jmenovaný rozhodoval jako člen odvolacího senátu, přičemž „nerespektoval ani zákoník práce, ani judikát Ústavního soudu Pl. ÚS 9/2014“. Konečně konstatovala, že nemohou být nestranní při rozhodování její věci ti soudci, kteří byli členy KSČ.
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že dlužnice ve vznesené námitce podjatosti nevymezila konkrétně žádný důvod podjatosti soudce JUDr. Vojtěcha Brhla, který by splňoval kritéria výše popsaná. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), jež, poměřeno „věcí, osobami účastníků nebo osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Ani z obsahu spisu se nepodávají (poměřováno ustanovením §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označeného soudce, který nemá − jak vyplývá z jeho vyjádření − k věci ani k dlužnici žádný z hlediska §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Dovozuje-li dlužnice podjatost jmenovaného soudce Vrchního soudu v Olomouci z toho, jakým způsobem rozhodoval (jako předseda senátu nebo člen senátu odvolacího soudu) v jí uvedených věcech, zjevně přehlíží, že podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 29 Nd 311/2007, ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo 78/2018, a ze dne 25. listopadu 2020, sen. zn. 29 ICdo 124/2020).
K obecnému tvrzení dlužnice ohledně vyloučení „soudců z důvodu členství v KSČ“ Nejvyšší soud poukazuje na judikaturu Ústavního soudu shrnutou např. v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2016, sp. zn. 32 Nd 286/2016.
Proto Nejvyšší soud rozhodl, že JUDr. Vojtěch Brhel, soudce Vrchního soudu v Olomouci, není vyloučen z projednávání a rozhodování označené věci (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu